Dnes oslaví 65. narozeniny biolog a spisovatel Stanislav Komárek

Stanislav Komárek – biolog, básník, prozaik, filozof, esejista, se narodil 6. 8. 1958 v Jindřichově Hradci.  Vyrůstal v Kardašově Řečici a v Jindřichově Hradci, maturoval na jindřichohradeckém gymnáziu. V letech 1977–1982 studoval biologii (obor entomologie, titul RNDr.) na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Krátce působil v Parazitologickém ústavu ČSAV v Českých Budějovicích. V roce 1983 emigroval do Vídně, kde pracoval v Naturhistorickém muzeu, na ministerstvu zemědělství a v zoologickém ústavu Vídeňské univerzity. Vedl vídeňskou pobočku exilové Společnosti pro vědy a umění (spolu s Jiřím Němcem) a spolupracoval s Altenberským okruhem pro filozofii a dějiny přírodních věd (R. Riedl, E. Oeser,W.Grössing). Po návratu z exilu přednášel v Praze na Filozofické a Přírodovědecké fakultě UK na katedře filozofie a dějin přírodních věd, kterou nově založil Zdeněk Neubauer a kterou Komárek v letech 1996–2002 vedl. Habilitoval se v roce 1994 prací Vznik, vývoj a eko-etologické významy křídelních kreseb u motýlů, v roce 2001 byl jmenován profesorem filozofie a dějin přírodních věd. Přednáší na několika fakultách UK (kromě uvedených též na Fakultě humanitních studií). Navštívil řadu zemí (Čína a Asie vůbec, Severní a Latinská Amerika a další). Žije v Praze.

Přispíval a přispívá mj. do Kritického sborníku, Tvaru, Vesmíru, Prostoru, Analogonu, Přítomnosti či do Hosta. Některé jeho básně zhudebnil Tomáš Polívka na CD Stíny do ticha (1999). Komárek je nositelem ceny Toma Stopparda za esejistiku za rok 2005. – Jeho román Opšlstisova nadace vyšel v Berlíně pod názvem Kaplans Traum (2005, přel. Sophia Marzolff), román Černý domeček v Poznani pod názvem Czarny domek (2007, přel. Joanna Derdowska) a ve Vídni pod názvem Schwarzes Hauschen (2010, přel. Mirko Kraetsch).

Na základě svých biologických, historických, filozofických či uměnovědných znalostí a pečlivé observace okolního světa Komárek hledá a nalézá nečekané souvislosti a překvapivé analogie mezi přírodními a společenskými procesy a ukazuje svět lidí a zvířat v jeho barevnosti a ambivalenci. Inspirován biologem Adolfem Portmannem, ale rovněž psychoanalytikem C. G. Jungem v svých esejích odhaluje klišé soudobé společnosti v důvěrně známých fenoménech každodennosti a poodkrývá to patologické v lidské civilizaci (100 esejů o přírodě a společnosti, Lidská přirozenost, Příroda a kultura). Mimo problematiku živé přírody obrací svou pozornost rovněž do jiných oblastí, například k lékařství (problému psychosomatických poruch a jejich místu v západním zdravotnickém systému se věnuje v knize Spasení těla), ale především k cestování (imprese a úvahy o cizích zemích, vycházející obvykle z osobní zkušenosti s tamní kulturou, soustředil do knih Zápisky z orientu a Zápisky z okcidentu).
Do krásné literatury Komárek vstoupil básnickými sbírkami shrnutými později v knize Mé polopouště, ve kterých se již objevují pro něj signifikantní témata emigrace či svobody člověka a jeho možnosti volby na pozadí dějin. Významné je v těchto sbírkách rovněž specifické využití jazyka (básně v neexistujících jazycích), jež našlo uplatnění rovněž v autorově prozaické tvorbě. Ve svých románech čerpá autor z různých stylových rovin, neobvyklá cizí slova kombinuje s archaismy či historismy a často nedialogickou formu příběhů obohacuje přesahy do politiky, historie či umění. Ve volné románové trilogii Opšlstisova nadace, Černý domeček a Mandaríni ukazuje různorodé možnosti osudu člověka propleteného s osudem dějin. Opšlstisova nadace se věnuje problému hledání místa jedince v odcizeném prostoru mimo domov se zápletkou spiknutí janičářů. V Černém domečku autor na ploše maloměsta proměňuje příběh životních osudů dvou rodin v rozsáhlou analýzu společenských a kulturních událostí novodobých dějin. Řadu románů uzavírá sebereflexivní výpovědí o (pseudo)vědeckém prostředí, v níž společenská satira v souvislosti s tématem smrti nabývá vážnějších poloh (Mandaríni). Autor si pohrává s postmoderním typem narace, pro jeho psaní je charakteristická občasná přerývanost děje a četné esejistické odbočky, dotvářející specifickou autorskou poetiku „nepravidelných románů“, k níž se sám přiznává v podtitulech svých děl.

Z nejnovějšího díla: Evropa na rozcestí (2015), Mimikry a příbuzné jevy (2016), Stručné dějiny biologie (2017), Tělo, duše a jejich spasení (2015), Země spatřené (2016), Živočichopis doby aneb Komárkova abeceda (2015), Cestovní eseje z let 1991-2008 (2018), Jezovita Balbinus (2023), Jungovské eseje z devadesátých let (2022), Města a městečka (2019)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz