Dnes oslaví 65. narozeniny spisovatel Aleš Presler

Aleš Presler – prozaik a publicista, se narodil 14. 9. 1956 v Praze.  Otec byl dělník. Po vyučení v odborném učilišti tiskárny Svoboda (1972–76) Presler pracoval (kromě několika měsíců v tiskárně Technické ústředny spojů) jako sazeč a od roku 1980 jako korektor-revizor v novinářských závodech Mír. V letech 1977–78 byl – místo vojenské služby – zaměstnán u Inženýrských a průmyslových staveb jako pomocný dělník na stavbě pražského Jihozápadního Města. V letech 1989–90 byl vedoucím oddělení tisku v tiskárně Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, poté krátce šéfredaktorem nakladatelství Orfeus, technickým ředitelem týdeníku Progres (1991), vedoucím vnitropolitické rubriky v Zemědělských novinách (1992), krátkodobě rovněž působil na redaktorských místech (mj. Telegraf). Od roku 1994 pracoval jako televizní redaktor stanice Kabel plus, 1998 se stal šéfredaktorem měsíčníku městské části Praha 7 Hobulet (Holešovice – Bubeneč – Letná). V roce 2000 se toto periodikum vyčlenilo ze struktury Úřadu městské části a stalo se samostatnou organizací pod názvem Vydavatelství Hobulet; v současné době měsíčník vychází pod titulem Holešovický bulletin Praha VII.

V průběhu 80. let publikoval povídky, kulturní a politicko-společenské komentáře a glosy v Zemědělských novinách (1980 zde debut), Tvorbě, Mladé frontě, Práci, Rudém právu, Svobodném slově (1986 zde na pokračování detektivní próza Smrt mezi řádky) aj. Příležitostně psal pod značkou AP.

Presler vstoupil do literatury v kontextu skupiny mladých prozaiků, které na přelomu 70.–80. let sbližovalo společné téma revoltujícího mladého hrdiny, nesnadno hledajícího sama sebe, vlastní cestu ze světa stereotypů, konvencí a lží (Martin Bezouška, Petr Hájek, Ludvík Němec, Zdeněk Rosenbaum, Vít Stuchlý, Zdeněk Zapletal aj.). Hrdinou první z jeho autobiograficky laděných, sebeironických próz (Beatles se stejně rozpadli) je sazeč, který se provokujícím vzhledem, živelnou kritikou všeho strnulého a spontánním rozhodnutím být vždy svůj neustále dostává do konfliktů s okolím: ať v rovině profesní, či v osobním životě prostoupeném značnými citovými zmatky. Obdobně koncipovaná ústřední postava prózy Pěna lavíruje již mezi revoltou a pohodlím konformity a zvolna přistupuje na kompromisy v pracovním i rodinném životě. Kompozičně jsou obě Preslerovy prózy nekomplikovaným, chronologicky řazeným záznamem jednotlivých epizod, ztvárněných se zřejmou snahou o civilní, hovorový tón, který by se lexikem, syntaxí, metaforikou a slovním humorem přibližoval jazyku mladé generace.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz