Dnes oslaví 65. narozeniny spisovatelka Jitka Světlíková-Stehlíková

Jitka Světlíková-Stehlíková, se narodila 6. 3. 1955 v Jeseníku – dívčím jménem Světlíková, provdaná Stehlíková (1976). Používá obě jména. K dívčímu jménu jako jménu autorskému se vrátila po úmrtí otce roku 1997.

Po studiu na gymnáziu v Jeseníku (maturovala roku 1974) absolvovala nástavbové studium na Střední pedagogické škole v Přerově (maturita 1976). V letech 1979–1983 dálkově studovala na FF UK v Praze vědecké informace a knihovnictví (diplomová práce Práce s knihou ve vzdělávání dětí). Od roku 1976 pracovala jako knihovnice v Okresním pedagogickém středisku v Přerově, v letech 1984–1989 byla v domácnosti. V roce 1990 se stala redaktorkou týdeníku Nové Přerovsko a roku 1991 odbornou pracovnicí Krajského pedagogického ústavu v Olomouci. V témže roce se přestěhovala do Prahy, kde byla nejprve zaměstnána v tiskovém oddělení Občanské demokratické strany a od září 1991 byla redaktorkou Sociologického časopisu. Od roku 1992 byla též jednatelkou Nadace Spisovatelé za práva zvířat. Od roku 2001 vedla Tiskové a ediční oddělení Sociologického ústavu Akademie věd. V současné době se věnuje výuce jógy, publicistice a vydávání knih.

Debutovala dětskými verši v časopisech Ohníček a Pionýr; přispívala do Mladé fronty, Nové svobody (Ostrava), Ostravského kulturního měsíčníku, Literárního měsíčníku, po roce 1990 do Iniciál, Alternativy Novy, Revue Prostor, Hostu, Sociologického časopisu, Psího vína, a časopisu ochránců přírody Veronica. Psala písňové texty pro přerovskou skupinu Entuziasté.

Básnický debut Noční trhy přinesl především reflexivní verše, v nichž se vzájemně prolíná a doplňuje autorčino pevné ukotvení v rodném kraji, v Jesenicku, a zralá milostná a mateřská lyrika. Motivicky tuto sbírku rozšiřují i básně z kraje autorčiny dospělosti, střední Hané, a také poetický herbář. Od druhé knihy Neobydlené ostrovy je poezie Jitky Stehlíkové zřetelně obohacována meditativním prvkem sebezpytování. Její verše jsou konfliktnější a tyto konflikty již nemají povahu prvotní konfrontace se skutečností, prohlubují se a stávají se (obrazně i doslova) krvavými a drásavými. Tomu odpovídá i jazyk, který začíná být drsnější a zadrhavější. Vrcholem této tendence je třetí sbírka Hlasité deště, jejíž verše jsou plny úzkosti z životních krizí. Básnířka hledá oporu v transcendentním řádu a v moci slov, která jí s procesem pojmenovávání přinášejí relativní úlevu a útěchu z prožitých a žitých strastí. Ve sbírce Tančit na zvony autorčina meditativní lyrika inklinuje k explicitní křesťanské religiozitě, k aluzím na biblické texty a k verbalizaci mystických náboženských prožitků.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz