Dnes oslaví 65. narozeniny spisovatelka Tereza Boučková

Tereza Boučková (roz. Kohoutová) – prozaička a scénárista, se narodila 24. 5. 1957 v Praze. Je dcerou dramatika a beletristy Pavla Kohouta a pomocné režisérky České televize Anny Kohoutové (roz. Cornové, *1932), sestra výtvarníka Ondřeje Kohouta (*1953). Po absolvování ZDŠ krátce studovala na dvouleté ekonomické škole (1972), poté přestoupila na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici (maturita l976). Další studium jí z politických důvodů nebylo umožněno, vzdělávala se pouze soukromě (1977 navštěvovala jazykovou školu a složila státní zkoušku z angličtiny, zúčastňovala se přednášek tzv. bytových univerzit) a několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU. Dramatickou průpravu si zdokonalovala pod vedením herečky Vlasty Chramostové; 1978 spolu s ní, svým otcem, Pavlem Landovským aVlastou Třešňákem účinkovala též v bytové inscenaci Kohoutovy adaptace Shakespearova Macbetha (Play Macbeth). Pracovala jako uklízečka, po podpisu Charty 77 vystřídala řadu dalších nekvalifikovaných profesí: byla zaměstnána jako balička, listonoška a domovnice. V roce 1985 se s manželem odstěhovala do chatové kolonie Záhrabská ve Vráži u Berouna. Od roku 1988 byla na mateřské dovolené, poté se cele věnuje tvůrčí práci. Angažuje se rovněž v oblasti ochrany životního prostředí.

Prvotinu, novelu Indiánský běh, za níž obdržela roku 1990 Cenu Jiřího Ortena, publikovala Tereza Boučková poprvé v samizdatové Edici Expedice (1988) a v samizdatových periodikách Revolver Revue (1988) a Host (1989), ukázky z ní přinesl dánský sborník Prags born (Kodaň 1989). Části z próz Žena z okolí Týru a Končiny štěstí, končiny ticha otiskly před jejich knižním vydáním časopisy Tvorba a Slovo nejen pro muže, ukázky Boučková dále publikovala v časopisech Respekt a Literární noviny, po roce 2000 fejetony přispívala do deníků Mladá fronta DNES, Lidové noviny a Hospodářské noviny a do deníku Právo. V této době její tvůrčí dráhu ovlivnil filmový kritik a publicista Antonín Jaroslav Liehm, jemuž je dedikován román Rok kohouta. Osobní i společenský rozměr problematiky dětských adopcí (mj. autobiografické téma tohoto románu) rozvířily roku 2006 rozhovory a články Terezy Boučkové v časopise Marianne a Respekt. – V letech 2001–2007 byla Boučková členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu. – Po roce 2000 se intenzivněji věnuje dramatické tvorbě. Hra Sodoma komora (volná adaptace povídky Johannesa Urzidila Poslední zvonění) byla roku 2002 vybrána do finále Ceny Alfréda Radoka; v rukopise zůstávají hry z 90. let Romeo a Julie na kolečnách a Hana a Marie. Divadelní adaptace Terezy Boučkové Silnice (podle filmu Federika Felliniho) byla inscenována v Klicperově divadle v Hradci Králové (prem. 2007, režie Martin Stropnický). – Boučková je autorkou námětu a scénáře filmu Smradi (prem. 2002, režie Zdeněk Tyc). Podle vlastního námětu napsala Boučková též dosud nerealizovaný filmový scénář Zemský ráj to napohled. – Spolu s písničkářem Bedřichem Ludvíkem (*1953, občanským povoláním dramaturgem a režisérem dokumentárních pořadů) účinkuje od roku 2003 v autorských písňových recitálech, spojených s autorským čtením.

Ve své tvorbě Tereza Boučková čerpá především z autentických osobních a rodinných zážitků. Její prózy jsou vždy klíčové, z časového odstupu se vracejí ke zlomkům konkrétních, expresivně prožívaných soukromých událostí a v barvité mozaice je nazírají s přehledem, humorem i osobitou ironií. Propojují osobní svět ostrými „filmovými“ střihy s dobovým společenským a politickým děním, šokují otevřeností výpovědi i lakonickým autorským komentářem. V souboru próz Indiánský běh se autorka vyrovnává s vlastním dětstvím a dospíváním, s nejednoznačným vztahem k otci, i se svými dospělými omyly, aby se posléze přiblížila k poznání daru života a jeho pomíjivosti (titulní próza). Zachycuje problém rodičovství biologického i adoptivního a jeho prostřednictvím se dotýká otázek základních hodnot (Žena z okolí Týru, Krok sun krok…). Podobně chápe naplnění lidského údělu i v prózách věnovaných osudům žen a jejich hledání citového zázemí (Křepelice) i životního zklamání přes věrnost a podporu v dobách totalitních represí (Když milujete muže). Autobiografické téma adopce, jež se profilovalo už v prózách souboru Indiánský běh, Boučková dále rozvíjí a rozpracovává v harmonizující próze Krákorám i deziluzívním románu Rok kohouta. Lakoničnost, ironie a sebeironie charakterizuje i její fejetony (Jen tak si trochu schnít).

Z nejnovějšího díla: Šíleně smutné povídky (2013), Život je nádherný (2016), Bhútán, má láska (2020), Hodiny tikají (2022 – kniha ještě nevyšla), Závod s časem (99 nejrychlejších fejetonů) (2018)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz