Dnes oslaví 70. narozeniny prozaik, scénárista a publicista Radek John

Radek John se narodil 6. 12. 1954 v Praze.  Po maturitě na gymnáziu Botičská (1974), studiu scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU (1974–1979) začal John pracovat jako novinář ve svobodném povolání. Po roční vojenské službě nastoupil roku 1981 do redakce týdeníku Mladý svět, zprvu pracoval v kulturní rubrice, později přešel do oddělení reportérů. Pracovně byl na delší zahraniční cestě na Srí Lance (v Mladém světě 1983 seriál reportáží Ceylon fálí) a na Tchaj-wanu (tamtéž 1992 seriál Byl jsem kytičkou na Tchaj-wanu); v roce 1989 absolvoval roční stipendijní pobyt na World Press Institute v St. Paul v USA. V letech 1994–2009 pracoval v televizi Nova a řídil redakci publicistického pořadu Na vlastní oči. V červnu 2009 se stal předsedou politické strany Věci veřejné.

Publikoval nejprve ve studentských časopisech Botičský úvodník, Štoček, od roku 1974 přispíval do Mladého světa, dále do Vesmíru, Mladé fronty aj. Pro Čs. televizi zdramatizoval román Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem (1980, režie Pavel Kraus). Spolupodílel se na scénářích filmů Karla Smyczka (Jen si tak trochu písknout, 1980; Jako zajíci, 1981; Sněženky a machři, 1983; všechny tři sc. + Ivo Pelant; Proč?, 1987) a Víta Olmera (Bony a klid, 1988; Ta naše písnička česká II, 1990; Tankový prapor, 1991, podle Josefa Škvoreckého). Podle skutečných případů napsal scénář ke kriminální komedii Prachy dělaj člověka (2006, řežie Jiří Chlumský a Jan Kulhavý). Spolu s Ivo Pelantem a režisérem Viktorem Taušem je autorem scénáře k filmu Sněženky a machři po 25 letech (2009), na jehož základě napsala téhož roku stejnojmennou prózu Marie Formáčková. – Užívá šifer JaR, Jo, RaJ.

Jako prozaik John debutoval pokusem o generační výpověď, románem Džínový svět, v němž se snažil deníkovou formou zachytit životní pocity mládeže dospívající v 70. letech, její nesnadné hledání vlastních hodnotových kritérií, komplikovaný citový vývoj ve vztahu k vrstevníkům, a především ke generaci rodičů. Johnova následná literární tvorba, jejíž těžiště tkví v 80. letech, je úzce spjata s jeho profesí novináře a scenáristy a se stálým zájmem o čtenářsky atraktivní, ve své době ožehavá až tabuizovaná témata, zejména o sociální patologii okrajových skupin mládeže. Jestliže se ve své publicistice věnuje mj. drogám, prostituci, AIDS, romské kriminalitě či rasismu, k filmovým scénářům jej inspirovalo násilí páchané fotbalovými vlajkonoši (Proč? ) či prostředí veksláků (Bony a klid). Také jeho prózy se zaměřují na popis vnitřních motivací a pojmenování společenských kořenů nekonformních až asociálních postojů mladých lidí; autor přitom vědomě používá publicistických metod práce s materiálem. V románu Začátek letopočtu takto zachytil psychologickou a sociální situaci svobodných matek. V próze Memento se soustředil na problematiku narkomanie a její klinické i sociální projevy. Zvláště v této knize, zachycující v rychlém retrospektivním sledu epizod příběh narkomana (od vzniku drogové závislosti až po úplný rozpad osobnosti), převažuje nad fabulací informativní, dokumentární složka.
Na základě ročního studijního pobytu v USA vydal John soubor literárních reportáží Jak jsem viděl Ameriku. V 90. letech se převážně věnoval publicistice, knižně publikoval dvě filmové povídky – pokračování kultovního filmu Sněženky a Machři po čtvrt století (s Ivo Pelantem) a kriminální příběh Prachy dělaj člověka.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz