Dnes oslaví 70. narozeniny spisovatel Jiří Kamen

Jiří Kamen – básník, prozaik, autor rozhlasových her, se narodil 28. 3. 1951 v Kolíně.  Navštěvoval Střední všeobecně vzdělávací školu ve svém rodišti (1966–1969), poté studoval na FF UP v Olomouci českou literaturu, divadlo a film (1969–1974, 1976 PhDr. prací Emil Artur Longen – divadelník). Krátce byl asistentem režie v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. Roku 1975 nastoupil v Praze do redakce zábavy Československého rozhlasu, v roce 1989 se stal šéfredaktorem redakce dramatického a literárního vysílání; v letech 1992–1993 byl šéfredaktorem rozhlasové stanice Vltava, poté jejím redaktorem. V současné době je vedoucím publicistického vysílání stanice Vltava a vedoucím redaktorem Redakce dokumentu a speciálních projektů.

První práci, medailon režiséra Vladimíra Gamzy, uveřejnil roku 1973 v periodickém sborníku Prolegomena scénografické encyklopedie 19, první báseň v roce 1973 v Ostravském kulturním zpravodaji, verše a literární kritiku dále publikoval mj. v periodikách Svoboda (Ostrava), Mladá fronta, Tvorba a Lidové noviny, Lidé a země, Země světa, Koktejl, Týden. Součástí jeho tvorby jsou rozhlasové hry: Poslední dialog (1986, o Xeně Longenové), Objednávka na štěstí (1987), Láska vše zachrání (1987; roku 2003 byla uvedena plzeňským loutkovým Divadlem alfa), Král a jeho básník (1990, podle Isaaka Babela) a Dárci (1991). Od roku 1995 se autorsky podílí na pravidelném rozhlasovém pořadu Víkendová příloha stanice Vltava, po roce 1995 připravil ve spolupráci s Blankou Stárkovou řadu celodenních vysílání z evropských metropolí (Paříž, Vídeň, Berlín) nebo evropských i vzdálených zemí (Portugalsko, Švýcarsko, Jihoafrická republika).

Jako autor básnických sbírek Výtah do nebe a Štěstí pod míru klade Kamen důraz především na imaginaci, poetické a fantaskní kontrasty, na ironické řetězení faktů všedního života a prvků nadskutečna. Básně tíhnoucí k pojmenování plnosti okamžiku často prokládá prozaickými komentáři.
Kamenova tvorba prozaická se váže ke dvěma tematickým okruhům. První z nich navazuje na jeho studium teatrologie. V románovém životopise Xeny Longenové a Emila Artura Longena Toulavý kůň živě vylíčil atmosféru české avantgardy 20. let. Spontánní, metaforické vypravěčství hrabalovského typu charakterizuje prózy, v nichž se autor vrací do Kolína, města svého dětství a mládí (Zlatý Petr), a utváří bizarní obraz světa plného naivních a ztřeštěných postaviček českého maloměsta (povídková knížka Dědeček na střeše).
Od devadesátých let se autor profiluje výhradně jako prozaik. Do období protektorátu situoval svůj román Ten druhý jsem já, v němž se zřekl lineárního vyprávění a prózu vystavěl jako střídání vnitřních monologů čtyř postav, jež spojuje příslušnost k bohémskému světu umělců. Román však přesahuje úzký výsek historického času, do něhož je zasazen, a ústí v obecnější úvahu o smyslu umění a postojích umělců ke svobodě a světu vůbec. Do kulturního a uměleckého prostředí je zasazen rovněž děj románu Za všechno může kocour, v groteskním pohledu je zde ovšem zachyceno období historicky ještě o něco mladší, padesátá až osmdesátá léta dvacátého století.
K žánru biografického románu se vrátil knihou Hugo, v níž beletrizovanou formou zpracoval pohnuté životní osudy německy píšícího židovského básníka Huga Sonnenscheina-Sonky (1889–1953). Kamen zde evokoval nejen životní peripetie židovského umělce v období nacistické a komunistické totality, ale také jeho komplikovaný psychologický typ. Inspiroval se zde autentickým Sonkovým dopisem, který vznikl v mírovské věznici a byl adresován Rudolfu Slánskému – vyprávění díky tomu získalo epistolární charakter.

Z dalšího díla: Češi patří k Vídni aneb třicet dva výprav do Vídně v českých stopách (2014), Kinžál (2011), Přišel befel od císaře pána (2015), Elvis ze Záluží (2018), Zum Befehl, pane lajtnant (2018)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz