Dnes oslaví 70. narozeniny spisovatel Lubomír Macháček

Lubomír Macháček se narodil 21. 6. 1947 v Pardubicích. Otec byl vyučen obchodním příručím, matka byla absolventkou dvouleté ekonomické školy. Macháček absolvoval v Pardubicích Střední všeobecně vzdělávací školu (1962–65) a rok pracoval jako vychovatel v internátě Pozemních staveb v Rybitví (1965–66). Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval psychologii (1966–71, PhDr. 1984). Po vojenské službě pracoval v Pardubicích jako psycholog v Ústavu nápravné výchovy (pro ženy) v Pardubicích a poté v Okresní pedagogicko-psychologické poradně (1975–1989). V letech 1990–2005 působil jako vedoucí Poradny pro rodinu a partnerské vztahy, od roku 2006 je ředitelem Centra psychosociální pomoci – Rodinné a manželské poradny Pardubického kraje.

Literárně se začal prosazovat už na střední škole, kdy spolu s Alexandrem Tomským redakčně spoluvytvářel studentský časopis Oxymóron (později Hlas). Přispíval do časopisů: Host do domu (1968 zde debutoval povídkou Poslání), Texty, Tvorba, Mladý svět, Čs. voják, Věda a život, Literární měsíčník (od 1976), Rudé právo, Naše rodina, Květy, Pochodeň (Hradec Králové), Svět práce, Právo (příloha Salon), Tahy, Hradecké noviny, Pardubické noviny aj.; publikuje také na internetu, kde v Edici hostů internetového časopisu Taxus Bohemica uveřejnil prózu Muž, který dělal lidi a přispěl do sborníků Vlášení a Svěcení času. Detektivní povídky publikuje také v sešitových edicích Jedním dechem, Stalo se! aj. Na počátku 80. let stál u zrodu Parconu, celostátních setkání autorů a přátel literatury sci-fi. Přispěl do řady našich i zahraničních sborníků. Šifry: -lu-, ma, lum.

Macháčkovy prózy určuje autorova profese. V psychologických povídkách, vyprávějících nejčastěji o dětech a starých lidech, dominuje tematika lidské osamělosti a odcizení v rodině (Láska v kaluži, Co skrýváme pod kůží, Údolí osamělých běžců, Ztracené lásky). Často jsou využívány postupy detektivního žánru, například postava psychologa v roli poradce a detektiva; na rozhraní psychologického příběhu a románu sci-fi stojí próza Chvění, v níž autor domýšlí možné dopady a úskalí klonování člověka (analogický motiv náhrady lidských orgánů pomocí klonování se objevuje také v próze s detektivní zápletkou Milenka Půlnoc). Vyprávění o útěku hrdinky z vězení propojuje v románu z vězeňského prostředí Začít milovat analýzu životního bloudění trestanců s otázkami psychické a sociální podmíněnosti kriminality i možností nápravy deformované lidské duše. Autorovo hledání harmonie v současném světě má však nejednou podobu schematického syžetu přímočaře směřujícího k pozitivnímu řešení. – Psychologizujícím přístupem ke sci-fi se Macháček přiřazuje k linii tvorby Stanisława Lema a Josefa Nesvadby. Zpočátku psal povídky, v nichž fantaskní prvky ozvláštňovaly například příběh s ekologickou tematikou, později se jeho antiutopie vyvíjely ke klasické science fiction. Tematicky převládají variace na téma zpohodlnění lidstva, jež vede k nebezpečí ztráty smyslu života, časté je i téma vědeckého experimentu s lidskou psychikou. Myšlenka rozpadu identity člověka v důsledku ztráty kontaktu s přírodou spojuje Macháčkovu sci-fi s jeho povídkami s tajemstvím, pojatými většinou jako nevysvětlitelné iracionálno na hranici snu (některé povídky ze sbírek Láska v kaluži, Písek v zubech, Výlety do snů). Etudami na téma strachu jsou hororové povídky Večeře pro hosta, Fanyno štěstí (v souboru Písek v zubech); titulní povídka Písek v zubech se později stala východiskem gotického románu Zasvěcen démony, příběhu hudebního génia, který své schopnosti získává tím, že ze svých posluchačů vysává jejich vitalitu. Detektivní povídky, publikované částečně v časopisech a sešitových edicích, shrnul autor do souboru Básníci nevraždí.

Z nejnovějšího díla: Odložené hříchy (2017), Pokušení s Kolombínou (2017 – kniha ještě nevyšla), Zelené vdovy (2015)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz