Dnes oslaví 70. narozeniny spisovatel Zdeněk Zapletal

Zdeněk Zapletal se narodil 3. 9. 1951 v Kyjově. Otec byl úředníkem, který po rozvodu se Zapletalovou matkou, dělnicí v továrně na obuv, roku 1968 emigroval do Kanady a na Moravu se vrátil až v 90. letech. Základní školu vychodil Zapletal v Gottwaldově (dnes Zlín), kam se rodina roku 1955 přestěhovala z Kyjova, a SVVŠ v Otrokovicích. Po maturitě (1970) studoval na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě; absolvoval 1975 (Mgr.). V 70. letech hrál v bratislavské folkové kapele Tunel a psal texty i hudbu k vlastním písničkám. Po absolutoriu pracoval do roku 1986 jako lékárník v Holešově u Kroměříže, kam se v roce 1982 přestěhoval ze Zlína. V roce 1986 se stal spisovatelem z povolání. Po roce 1989 vystřídal několik příležitostných zaměstnání: postupně byl prodavačem v butiku, pomocným stavebním dělníkem, knižním distributorem, řidičem, redaktorem a moderátorem ve zlínské rozhlasové stanici Radio Publikum (1994–95 zde průvodcem pořadů o knihách a autorech Knižní koloniál), šéfredaktorem vysílání rockového AZ Rádia (1999–2001, zde vlastní pořady Volské oko, Levou zadní). V letech 1982 a 1984 navštívil na několik týdnů Kanadu, v roce 1996 USA (zde pracoval jako zaměstnanec designerské firmy Fecleral Way Sing Company v Seattlu). Od roku 1996 do roku 2004 žil v Tučapech u Holešova. Nyní žije opět ve Zlíně.

Debutoval roku 1972 básní v Mladém světě, několik básní a kratších próz uveřejnil během první poloviny 70. let také v gottwaldovské (zlínské) Naší pravdě. Od počátku 80. let publikuje téměř výhradně knižně. Podle autorova románu Kobova garáž byl v roce natočen dvoudílný televizní film (ČT 2003). Zapletal je rovněž autorem námětu a scénáře k televiznímu filmu Comeback (2006). Od roku 2001 se věnuje výhradně psaní televizních a filmových scénářů.

Mnohé Zapletalovy prózy jsou prostorově spjaty s prostředím Zlína a Holešova, tematicky pak v různé míře vyrůstají z autorova osobního příběhu a jeho životní zkušenosti. Už od volné trilogie o hrdinech na prahu dospělosti však usiloval tato autobiografická východiska překročit a podat obecnější generační stanovisko, vyjadřující zklamání z vyprázdněné každodennosti a stereotypu života (Proč se nás srny bojí, Až přijdou plískanice… a Poslední knížka o dětství). Skličující společenské nehybnosti, charakteristické pro atmosféru tzv. normalizace, věnoval román Pozdě na hlasitou hudbu, svou nejkonciznější prózu, naznačující přechod od převážně lyrické polohy k věcně konstatujícímu vypravěčství a epické objektivizaci, která propojuje životní situaci ústřední postavy s osudy řady postav dalších. Tento úhel pohledu určil také rozsáhlý román z poloviny 80. let Půlnoční běžci. Ambiciózní próza, zakotvená do jihomoravského maloměsta, usiluje o diagnostický, panoramatický obraz soudobé české společnosti. Je vztažen i ke globálním problémům lidské civilizace. Autor tu zároveň vyhrotil svou poetiku, když ve stopách poetiky Vladimíra Párala sloučil sociologickou empiričnost s vysokou mírou stylizace, projevující se nejen v jazykových a situačních opakováních, ve strohosti dialogů, ostré typizaci postav a paralelnosti dějových linií, ale též v podobě racionální konstrukce a modelovosti celého světa románu. V dalších prózách se autor obrátil k individuálněji viděným postavám a osudům, rutina zde však postupně převážila nad dravostí poznání (romány Křehké zboží, Nekonečný striptýz). Od prózy Kobova garáž, zachycující očima autobiografické postavy spisovatele konec komunistického režimu, prožitek listopadu 1989 a počátek 90. let, se Zapletal vrátil od objektivizující epiky zpět k výpovědi o sobě samém, jakož i o svém rozčarování z polistopadové éry, což potvrdil i popisnými prózami Born in ČSR aneb Vekslštůbe cimrfraj a Probuď se a zpívej. Z autobiograficky laděného vyprávění nevystupuje ani román Andělé a démoni, ve kterém na sebe dobrodružná kerouakovsky laděná cesta do Ameriky bere postupně podobu deziluze stárnoucího muže. Romantické ideály hlavního hrdiny tvrdě atakuje moderní svět se zákonitostmi, kterým on nerozumí a porozumět nechce. Nad anděly tak postupně vítězí démoni v podobě nemoci, strachu ze smrti, ale rovněž strachu ze života ve skličující osobní i společenské realitě. Totožnou krizi společnosti na pozadí detailů ze života několika individualit ukazuje Zapletal ve volném pokračování svého románu z 80. let Půlnoční pěšci. Zapletalova místy až sociologická sonda s typickými autobiografickými rysy dokumentuje každodenní provoz postav uvízlých v pasti světa, u nichž se vnitřní samota láme v bizarní hledání samoty vnější: ani v ní však rozbolavělí dharmoví tuláci nenajdou svobodný prostor k autentickému žití a zůstávají smutnými pěšáky vyprázdněných životních rituálů.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz