Dnes oslaví 75. narozeniny publicista a spisovatel Ondřej Neff

Ondřej Neff – prozaik a publicista, se narodil 26. 6. 1945 v Praze.  Syn spisovatele Vladimíra Neffa a herečky Vlasty Petrovičové (vl. jm. Vlastimila Neffová, rozená Horáková, 1903–1980). Druhou manželkou Ondřeje Neffa je herečka Ljuba Krbová (*1958). Syn David Neff (* 1970) působí jako fotograf deníku Mladá fronta Dnes.
Po maturitě na SVVŠ v Praze (1962) a roční praxi v redakci časopisu Svět v obrazech vystudoval Institut osvěty a novinářství (1969, PhDr. 1970 prací Ano a Ne. Ideologie a žurnalistika francouzské studentské mládeže z jara 1968). V letech 1970–71 absolvoval na FF UK dva semestry studia kulturních dějin Dálného východu a v letech 1979–81 Institut výtvarné fotografie. Postupně pracoval jako technik a propagační pracovník v nakladatelství Albatros (1970–74), propagační pracovník obchodního domu Kotva (1974–75), fotograf v Ústředí lidové umělecké kultury (1975–79), technik-grafik a později redaktor v deníku Mladá fronta (1979–85). Od roku 1985 byl spisovatelem z povolání, v letech 1987–89 redaktorem týdeníku Kmen. V letech 1990–94 byl vedoucím víkendové přílohy Mladé fronty Dnes a souběžně (1990–93) šéfredaktorem časopisu Ikarie. Roku 1995 se stal redaktorem internetového Magazínu AmberZine, roku 1996 začal pracovat pro měsíčník Softwarové noviny jako redaktor jejich internetového týdeníku a založil první český internetový deník Neviditelný pes. Od roku 2001 pravidelně publikuje v Lidových novinách.

Přispíval do periodik: Mladá fronta, Práce (1980–81 zde volné zpracování otcových pamětí Večery u krbu), Technický magazín (1981 zde mj. pod Neffovým jménem publikoval Alexandr Kramer seriál o sci-fi Podoba věcí příštích), Pionýr, Sedmička pionýrů (zde 1988 na pokračování próza Pán modrého meče, knižně 2007); Zlatý máj, Tvorba, Kmen, Svět v obrazech, Lidová demokracie, Shards of Babel (Holandsko), dále do neoficiálních časopisů sci-fi Interkom, Ikarie. Po roce 1990 přispívá do Mladé fronty Dnes, Přítomnosti, Respektu, Lidových novin aj. V Lidových novinách vycházel v roce 2002 na pokračování Ostrov pokladů, „on-line román“, jehož vývoj určovali sami čtenáři.
V Československé (poté České) televizi se Neff podílel na osmidílných populárně naučných seriálech Svět za 100+1 rok (1986–87) a Energie-motor civilizace (1997, režie Pavel Doležal, scénář + Vojtěch Steklač); v televizi Nova na seriálu Nováci (1995–96). Je autorem scénáře pořadu o sci-fi Jenom sny (1986, režie Alan Lederer) a zábavného pořadu Domácí úkoly O. N. (1988, režie Petr Soukup). – Pro rozhlas napsal třídílný pořad Šrafovaný svět (o Julesi Verneovi, 1982), zdramatizoval Verneovy romány Cesta kolem světa za 80 dní (1986), Michal Strogov aneb Carův kurýr (1988), Honba za meteorem (1991), 20 000 mil pod mořem (1995), Vynález zkázy (1996), sci-fi prózu Roberta A. Heinleina Zvíře z hvězd (1990) a román Herberta George Wellse Válka světů (1996). Napsal původní rozhlasové sci-fi hry pro mládež (Velká solární, 1987; Ano, jsem robot, 1988) i dospělé (Portonský dryák, podle vlastní povídky; Půlka mraženého kuřete, obě 1984; Počkej, Hektore, 1985; Havárie Drakkaru, 1994, knižně in Klon ’97. Nekrokrator, 1997) a kromě toho připravuje rozhlasové pořady k tématům, jimiž se dlouhodobě zabývá, například Zlaté lodě světů aneb Průvodce po české i světové sci-fi (2002).
Je autorem libret pro comics: Dobrodružství na Planetě snů (1988, výtvarník Petr Poš), Arnal a dva dračí zuby (později in 3x Kája Saudek, 1989) a Štěstí a jiné příběhy (1990). V samizdatu vydal autorský comics Pérák aneb Toho dne byla mlha (1988), který zpracoval i výtvarně. Jeho pokračování Pérák kontra Globeman (1998) je publikováno na internetu (Hyena.cz).
Koncem osmdesátých let byl jedním ze zakladatelů Fandomu, tedy společenství autorů a čtenářů science fiction. Je pravidelným účastníkem tzv. conů, setkání a soutěží příznivců literatury sci-fi, k nimž přispívá jednak jako teoretik a historik žánru přednáškami, dále vlastní tvorbou a konečně i překlady. Od prvního ročníku (1982) se každoročně účastní setkání Parcon, spojených mj. s udílením literárních sci-fi cen Ludvík, Mlok a Cena Karla Čapka. V roce 1995 spoluzakládal Akademii science-fiction, fantasy a hororu. – Dalším polem Neffovy působnosti je oblast digitální fotografie, jíž se věnuje od roku 1996. V roce 1999 založil specializovaný webzine DigiNeff věnovaný této problematice, v roce 2002 se podílel na založení Institutu digitální fotografie, kde do současnosti působí jako lektor.
Za sbírku sci-fi povídek Vejce naruby (1985) získal cenu Ludvík, za sci-fi román Milénium. Země bojující (1994) cenu Ikaros pro nejlepší českou sci-fi roku, za romány Tma a Rock mého života získal ceny Akademie science-fiction, fantasy a hororu. – Příležitostně užíval šifry eff a pseudonymu Paula Mannová (povídky v příloze Mladé fronty Dnes Víkend), v souvislosti s internetovým deníkem Neviditelný pes pak pseudonymu Aston (podle postavy Rona Astonvargy z románu Reparátor).

Již v prvních knihách, v próze pro mládež Holky se perou jinak a sbírce humorných fejetonů Klukoviny a tátoviny, se Neff představil jako autor obratné fabulace a ironického intelektuálního nadhledu, který je schopen pohybovat se v nejrůznějších polohách humoru: od láskyplné komiky rodinných vztahů až po groteskní, sarkastickou hyperbolizaci lidské extravagance a bizarnosti (román A včely se vyrojily). Otevřený prostor pro tyto své schopnosti pak Neff nalezl především v žánru sci-fi, jemuž se soustavně věnuje jako autor, teoretik i organizátor. Ke značnému rozvoji žánru v české literatuře od počátku 80. let přispěl jednak monografií jeho zakladatele (Podivuhodný svět Julese Verna), jednak několika knihami esejí a studií o dějinách sci-fi domácí (Něco je jinak, Tři eseje o české sci-fi) i světové (Všechno je jinak, s Alexandrem Kramerem). Ve vlastní tvorbě pak Neff preferuje technicky zaměřenou dobrodružnou fantastiku „verneovského“ typu, avšak pěstuje také další podoby žánru až po prózy filozofizující, které v rámci možností a konvencí modelují současnou etickou a společenskou problematiku. Široký tematický záběr Neffovy sci-fi zahrnuje všechny typické náměty: od cesty do vesmíru, přes kontakty a střety s roboty a mimozemskými civilizacemi až po vize budoucího světa a jeho právních a etických problémů. Charakteristické jsou rovněž přesahy do jiných žánrů a kombinace různých postupů: dobrodružného a katastrofického románu, hororu, filozofického eseje a dialogu, mýtu a pohádky. Děj jednotlivých próz je přitom často rozehráván pomocí jazykové i situační komiky. Vyvrcholením této linie Neffovy tvorby je román Pole šťastných náhod, konfrontující člověka a počítač a zabývající se filozofickou problematikou osudovosti a náhodnosti.
Jedním z dlouhodobých témat Neffových próz, jejichž prostřednictvím se autor vyjadřuje k mechanismům určujícím společenský a technický vývoj současného světa, jsou tzv. zakázané technologie (poprvé již v próze Milénium. Země vítězná a dále v jednotlivých ročnících cyklu Klon a v románu Reparátor).
Mezi nejvýraznější Neffova díla poslední doby náleží román Tma, v němž rozvíjí představu úpadku novodobé společnosti po zániku elektrické energie jako fyzikálního jevu a modeluje vznik nové tyranie na základě stávajících politických struktur. Přepracovanou podobu románu vydal autor pod názvem Tma 2.0; konečná podoba díla má opět původní název. Románem Tušení podrazu se autor obrací k životu a dílu Ludvíka Součka, jedné z osobností, jež ho zásadně ovlivnily, a fikčně se v něm vypořádává se zmizením Součkova rukopisu Tušení světla.
Ve výborech svých textů z internetového deníku Neviditelný pes se Neff věnuje především politické a společenské publicistice.

V roce 2014 vydal v nakladatelství Albatros první část trilogie Tajemství pěti světadílů – Pán vzduchu.

Z nejnovějšího díla: 3 kroky do tmy (2019), Barbora a Zlatý robot (2020), Děsivé radosti (2015), Pán moří (2015), Pán země (2015), Poklad dobrodružných příběhů (2017), Tajemství pěti světadílů (box) (2016)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz