Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Jaromír Zelenka

Jaromír Zelenka – básník a překladatel, se narodil 14. 10. 1946 v Stodůlkách u Prahy.

Pochází z rodiny sklářského dělníka a po válce nadporučíka Československé lidové armády. Pokřtěn byl jako Jaromír Aubrecht. V roce 1947 si jeho otec změnil jméno na Zelenka (po své matce). – Po dokončení SVVŠ (maturoval roku 1964) byl rok úředníkem v redakci Svobodného slova. Roku 1965 začal studovat filozofii a dějepis na FF UK. V roce 1968 studia přerušil a pracoval jako dělník v Knižním velkoobchodu, ve studiích opět pokračoval od podzimu 1969, nedokončil je však pro těžký úraz páteře (1971, nedokončena zůstala diplomová práce Toleranční patent a činnost hradeckého biskupa Jana Leopolda Haye). Tento úraz jej upoutal na invalidní vozík a od základu změnil jeho život. Žil ve velmi svízelných existenčních poměrech a teprve roku 1978 získal práci jako domácí dělník-invalida. V letech 1994–1995 byl tajemníkem redakce revue Souvislosti, 1995–1996 korektorem Mladé fronty Dnes. Od roku 1996 byl redaktorem nakladatelství Paseka. Roku 2001 toto zaměstnání pro těžkou nemoc ukončil. Od sňatku v roce 1982 žije v Praze–Horních Měcholupech.

Od roku 1983 otiskoval recenze i verše v Zemědělských novinách; po roce 1989 publikuje (především verše) v novinách a časopisech: Literární noviny, Lidové noviny, Souvislosti, Tvar, Proglas, Host, Revolver Revue aj. Přispěl do samizdatového Autonomního sborníku (1987).

Sbírka Přepadání představuje výbor z básníkovy tvorby vzniklé mezi léty 1974–1994. Jejími základními rysy jsou tíhnutí k veršové konciznosti a kázni (autor pracuje například s klasickou formou sonetu) a přísně rytmizovaný volný verš zahradníčkovského ražení. V převážně reflexivní lyrice Zelenka analyzuje svůj existenční prostor, vymezený životními ztrátami, bolestmi a úzkostí ze smrti, jejíž neodvolatelnost zmírňuje křesťansky artikulovaná naděje. Jeho spiritualita má zcela neokázalou a kontemplativní podobu; nejvýrazněji je zpřítomňována v dualitě světla a tmy, těla a duše. Kontrastnost těchto protikladů je posléze ještě zdůrazněna drsně expresivní dikcí, upomínající na expresionistickou obraznost. Expresivita je poněkud ztlumena ve sbírce Objetiny, kterou Zelenka komponoval jako fiktivní deník z putování po vesnicích z okolí Říčan. K explicitní konfesijnosti a méličnosti se přiklonil ve sbírce Kostelík, jejíž básně opatřil vysvětlivkami liturgických termínů a citací z Bible. Významnou roli zde také hraje autobiografická rovina Zelenkovy výpovědi, v níž tematizuje svou zkušenost vozíčkáře i každodennost svého spirituálního života.

Z nejnovějšího díla: Jedna věta (2018)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz