Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Jiří Daníček

Jiří Daníček – básník, prozaik, dramatik a scénárista, se narodil 22. 10. 1948 v Liberci  v rodině majitele drogerie. ZŠ vychodil v Železném Brodu, střední školu v Semilech a Tanvaldě (maturita 1966). Rok pracoval jako dělník ve sklárně. V roce 1967 začal studovat na PedF UK, avšak studia na rok přerušil a v roce 1970 se rozhodl pro svobodné povolání. Začal psát filmové scénáře, převážně pro animovaný film. Roku 1973 byl z politických důvodů zatčen a do roku 1974 vězněn na Kladensku. Po propuštění pracoval až do počátku roku 1990 jako čerpač u podniku Stavební geologie. Od poloviny téhož roku je šéfredaktorem věstníku židovských náboženských obcí Roš chodeš a od podzimu 1991 ředitelem nakladatelství Sefer, založeného při téže instituci. Od roku 1991 pracuje v prezidiu Federace židovských obcí jako její předseda, v květnu 1995 byl zvolen místopředsedou, poté jejím předsedou, v současné době je opět místopředsedou.

V 70. a 80. letech svou tvorbu uveřejňoval v ineditních sbornících, časopisech a novinách, zejména v Paternosteru (Vídeň, 1983 zde povídka O čínském zelí; přetištěno v Revolver Revue 1991, poté v knižním souboru Dům z listí) a Lidových novinách. Přispěl do samizdatových sborníků Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (1975, ed. Ivan Martin Jirous), Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám (1975, ed. Ivan Martin Jirous), Sborníky undergroundu 1975 (1981, ed. Ivan Martin Jirous), Nějakej vodnatelnej papírovej člověk (1977, ed. Pavel Zajíček), Co dům dal (1978, ed. Jiří Mrázek), Fandovi (1979, ed. Olga Stankovičová), Písačky pro Dominika Tatarku (1983, ed. Petr Kabeš), tzv. Petruščin sborník (1983, ed. Petruška Šustrová), Karlu Srpovi k padesátinám (1986), Sborník pro Jana Lopatku a Andreje Stankoviče k jejich pětačtyřiceti se zpožděním dvou let (1987). Básnickou prvotinu Plavba potopené lodi vydal 1970 jako soukromou bibliofilii, sbírku Dům z listí 1980 v samizdatové edici Kde domov můj (částečně přetištěno v Literárních novinách 1991, poté v eponymním knižním souboru). Divadelní hra Broučci & Hilsner byla uvedena na soukromém jevišti v Elbančicích u Nové Vožice (1974). 1978–1989 redigoval samizdatovou edici Alef, věnovanou tvorbě židovských autorů a židovské tematice (vydal v ní své překlady pohádek Koza Zlata a jiné pohádky a Lví mléko Isaaka Bashevise Singera, 1988, resp. 1989); 1977–1989 zároveň řídil sborníky (ročenky) Kalendář spjaté s touto edicí.

Daníčkova nepříliš rozsáhlá tvorba je žánrově mnohotvárná: autor vyzkoušel poezii, prózu i drama. V jemně odstíněné lyrické poezii vytváří Daníček impresionisticko-symbolizující scenérie s atmosférou smutku, mrazivosti a prázdnoty života i jeho ztěžka se projasňujícího smyslu (Plavba potopené lodi, Dům z listí). Nejen Daníčkovy verše, ale i jeho prózy se vyznačují kultem básnického slova. Vyniká mezi nimi básnická historizující povídka O čínském zelí, soustředěná k situaci prostých lidí, kteří jsou sužováni násilím i vlastními návyky a bídou, a přesto se vzpínají k osvobozujícímu horizontu. V divadelní hře Broučci & Hilsner pospojoval Daníček úryvky z Karafiátovy prózy pro děti s citáty ze záznamu hilsnerovského procesu a v této konfrontaci představil aktéry hry jako oběti apriorních představ o životě. Příležitostně Daníček rovněž překládá z hebrejštiny a francouzštiny.

Nejnovější dílo: Kam a odkud – sbírka zahrnuje něco málo přes sto básní, napsaných v letech 2015 – 2017, Katzovy sady – 2019, Tritanopie – 2022, Zápisky z cest do Itálie – 2020

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz