Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Karel Sýs

Karel Sýs – básník, prozaik, esejista, překladatel, autor literatury pro děti, se narodil 26. 7. 1946 v Rychnově nad Kněžnou.  Otec, vyučený strojní zámečník, byl vojákem z povolání, matka úřednicí. Sýs žil do šesti let v Kostelci nad Orlicí, po otcově přeložení absolvoval ZŠ i SVVŠ v Písku. Po maturitě (1964) studoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze (Ing. 1970 diplomovou prací Obchod výtvarným uměním). V letech 1970–1974 pracoval v obchodní firmě Art Centrum, podniku pro vývoz uměleckých předmětů, jako referent pro užité umění, produkční výstav a později i vedoucí referátu pro obchod se zámořím. Od roku 1974 řídil v týdeníku Tvorba kulturní rubriku a přílohu LUK; 1983 se stal zástupcem šéfredaktora literární přílohy Kmen. Po osamostatnění Kmene jako týdeníku Svazu českých spisovatelů (1988) byl Sýs jmenován jeho šéfredaktorem (do 1989). V 80. letech zároveň vedl Listárnu v Literárním měsíčníku, lektoroval poezii pro nakladatelství Mladá fronta, Čs. spisovatel, Severočeské nakladatelství (Ústí nad Labem), Práce a Profil (Ostrava). Jako zastánce politiky komunistické strany z redakce Kmene v listopadu 1989 odešel. V letech 1990–1992 redigoval erotický časopis Sextant; 1993 pracoval ve čtrnáctideníku Domácí lékař. 1994 se stal mluvčím Výboru národní kultury, jenž se definoval jako občanské sdružení bránící kulturu před tlakem trhu. V roce 1995 založil s Danielem Strožem a Petrem Burianem časopis Obrys-Kmen, který se stal publikační základnou pro literaturu odmítající český polistopadový politický a literární vývoj (vychází jako příloha komunistických Haló novin, od roku 2001 paralelně i na internetu). V rámci jeho internetové přílohy Dlaň vydal Sýs výbory Záhadný únos v Nuselském údolí (2002) a Tři zpěvy z rozvratu (2003). V současné době je spolu Danielem Strožem vedoucím redaktorem Obrysu-Kmene. V letech 1996 a 2002 kandidoval za KSČM ve volbách do senátu ČR. Je prezidentem Unie českých spisovatelů.

První verše Sýs otiskl v Hostu do domu (1965), dále publikoval v periodikách, v nichž pracoval, a dále v časopisech a novinách: Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, Orientace, Divoké víno, Literární měsíčník, Mladá fronta, Práce, Svět práce, Květy, Čs. voják, Rudé právo, Svobodné slovo aj. V Naší pravdě publikuje pod pseudonymem Kosmas a užívá též jména Václav Spán a Věra Sýsová.

Karel Sýs je jednou z nejvýraznějších osobností z okruhu básníků, kteří do literatury vstoupili na sklonku 60. let, prosadili se během desetiletí následujícího a v 80. letech byli dominantními postavami oficiální poezie i kulturní politiky. Autorovo prvotní pojetí poezie je tělesné, opírá se o slovo a jeho autonomní hodnotu, která se nenechává spoutat logickou stavbou jednotlivých metafor ani celku textu. Básník staví na ostrém konfliktu mezi spontánní smyslovostí a normami, mezi autentickými prožitky a jejich konvenčními náhražkami. Sýsova prvotina Newton za neúrody jablek, vyrůstající z okouzlení tvorbou a životními názory Jeana Arthura Rimbauda a Karla Hynka Máchy, střídavě spojuje polohy romantické naivity a erotické útočnosti, osciluje mezi polohami patosu a střízlivosti, vzrušení a chladu, mezi přimknutím k ženě a posměšným gestem. Součástí polemiky s jazykem „profesorů“, kterou Sýs v tvorbě vede, se stává zvýrazněná živočišnost a sexuální otevřenost, pohybující se na samé hranici provokace (Pootevřený anděl). Hlásá sice kult přirozenosti, ale přírodu, venkov a vlastně i erotiku důsledně vnímá věcným pohledem technika a jeho vlastním prostředím je město. Básníkovo okouzlení světem techniky, přírodních věd, vynálezů a civilizačních objevů nachází inspiraci zvláště ve výtvarném díle Kamila Lhotáka a Františka Grosse (Nadechni se a leť, Ohrada snů, Atomový pléd). Počínaje sbírkou Dlouhé sbohem se důležitou složkou Sýsova díla stávají delší básnické bilancující skladby, opírající se o předlohu Apollinairova Pásma a jeho inspirativní působení na českou avantgardní poezii (ústřední básně ve sbírkách Stroj času a Americký účet). V 80. letech se posiluje i Sýsova inspirace poezií Vítězslava Nezvala z období poetismu (Pražský chodec II, Písecká domovní znamení). Nezvalovská hra se slovy, asociativní princip a improvizační lehkost, nevyhýbající se ani anekdotickým parafrázím cizích textů, se přitom často spojuje s nezávazně hravými záznamy aktuálního dění (Kniha přísloví ).
V polemice s českou polistopadovou realitou se Sýs postavil do role jediného, bezmála posledního mravokárce a soudce nad dobou „vymknutou z kloubů“. V souborech fejetonů, článků a glos ironicky, polemicky, útočně pod pseudonymem Kosmas i pod vlastním jménem zachycuje události v české společnosti devadesátých let a na počátku nového tisíciletí (Nová kronika aneb Bordel v Čechách, Bordel na druhou, Bordel do třetice, Vymknuta z kloubů). Obrazy bezútěšnosti i litanické chrlení veršů a slov, nadávky a přímočaré hrozby vyjadřují básníkovo přesvědčení o nutnosti obnovit spravedlivou vládu komunismu (Píšu báseň zatímco za oknem padá muž). Ve starozákonních stylizacích a hořkých sarkastických komentářích ekonomické a politické přítomnosti se básnické „já“ proměňuje v „my“, a odpůrci v „oni“ (Načas v očistci, Pět let v mrtvém domě). Ideologická předpojatost, slovní a myšlenková vulgarita v této době charakterizují rovněž Sýsovu literární a politickou publicistiku (Nová kronika aneb Bordel v Čechách). Bezútěšnost provází i milostné extáze a deprese v básních naplňovaných sexuální otevřeností, orgastickou posedlostí a formou směřujících až k říkadlu (Omráčená schránka).

Z nejnovější tvorby:  Akce Heydrich – Příliš mnoho otazníků…(2008), Apokalypsa podle Joba (2013), Básně všeho druhu (2015), Jak se bavila Praha (2011), Má abeceda (2014), Paříž za humny Prahy (2011), Písecké věže z víž(ýš)ky (2010), Pouhý jen básník (2009), Praha zednářská (2011), Tři vzkazy spáčům (2015), Vzducholoď v parku (2012), Amerika: Verše Karla Sýse ke kresbám Kamila Lhotáka (2018), Blahoslavená žízeň (2018), Bordel na kvadrát (2017), Rudolf Faukner – český Verne (2020), Zednáři v Čechách a na Moravě (2016)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz