Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Petr Chudožilov

Petr Chudožilov – prozaik a publicista, se narodil 2. 2. 1943 v Prostějově.  Pochází z rodiny ruského emigranta s bohatou exulantskou tradicí. V roce 1957 se rodina přestěhovala z Moravy do Prahy, kde Chudožilov maturoval (1960) na jedenáctileté střední škole. Zaměstnán byl nejprve jako agenturní zpravodaj ČTK, od roku 1964 v dělnických profesích (postupně dřevorubec, závozník, pomocný dělník, mlékař). V letech 1966–70 studoval publicistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK – studium uzavřel bez závěrečných zkoušek – a současně pracoval jako sociolog v podniku Pozemní stavby Praha a v Československé televizi. V letech 1967–69 působil jako redaktor Literárních novin, Literárních listů a Listů. Po roce 1969 nejprve ve svobodném povolání, od roku 1971 opět v dělnických profesích (noční hlídač, řidič, stavební dělník). V roce 1982 pod nátlakem Státní bezpečenosti (signatář Charty 77) emigroval s rodinou do Švýcarska. Zde studoval historii, pracoval opět v dělnických profesích a později působil jako nezávislý publicista a spisovatel. Žije v Basileji.

V druhé polovině 60. let Chudožilov získal popularitu především svými reportážemi publikovanými v Literárních novinách. Neotřelé reportáže, ale i úvahy, fejetony a povídky dále uveřejnoval ve Filmových a televizních novinách, Plameni, Orientaci, Sešitech pro mladou literaturu, Práci, Literárních listech, Zpravodaji (Curych) aj. V polovině 80. let začal psát fejetony pro české vysílání Hlasu Ameriky. Po listopadu 1989 začal přispívat zejména do Lidových novin, ale také do Revolver Revue a její Kritické přílohy a dalších. Spolupracuje s Českým rozhlasem. Je autorem večerníčků, vysílaných Bavorským rozhlasem. – V německy mluvících zemích se stal úspěšným autorem literatury pro děti, především pohádek a fantastických povídek: v roce 1991 byl jako tvůrce dětské literatury zapsán na Čestnou listinu IBBY, v roce 1993 získal Evropskou cenu za nejlepší německy psanou pohádku za povídku Der Mantel ze souboru Charlotte von Huglfing.

V knize prozaických črt Kapři v kvetoucích trnkách se Chudožilov zaměřil na nekonformní mladé hrdiny ze společenského dna. Detailní, jakoby z kontextu vytržené epizody z jejich soukromí jsou zde buď věcně zaznamenávány, nebo naopak rozvinuty do groteskní či fantaskní hyperboly, námětově pak bývají založeny na chvilkovém milostném nebo jen sexuálním vztahu. Smysl pro fantaskno uplatnil Chudožilov nápaditým a hravým způsobem v pohádkách Na velrybě, kde zázračné dění vpadá do světa nepohádkové každodennosti. Jemně humorný tón sugeruje úsměvnou pohodu, jejíž smysl většinou odhaluje pointa: štěstí (a zároveň nesentimentální poetičnost Chudožilových pohádek) zakládají zdánlivě nicotné jevy a hlavně nenápadné zážitky, které člověk sdílí v jednotě s hodnými lidmi – nebo třeba s trpaslíky či se sněžným mužem. Vyprávění dětského příběhu Bobík aneb Pacient dr. Gordona osciluje na hranici mezi pohádkovým příběhem a podobenstvím. Poloreálné splnění dětského snu mít psa v podobě „psího anděla“ se stane katalyzátorem řady paradoxních situací, které odhalují napětí mězi světem dospělých a představami děti. Symbolické „propuštění“ nadpřirozené psí postavy pak představuje nejen bránu k dospělosti, ale i neradostnou zprávu o tom, že fantazie s dospíváním ustupuje do přísně vymezených hranic. V souborech fejetonů a esejů Boj o fusekli, Proč necítím národní hrdost, Kulturní šok uplatňuje autor schopnost vnitřní distance od situace v českém prostředí, specifický smysl pro humor a hravost, ale též značnou dávku apelativnosti.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz