Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Václav Dušek

Václav Dušek se narodil 2. 9. 1944 v Praze. Pochází z dělnické rodiny. Vyučil se malířem pokojů (1962), ale vykonával řadu dalších povolání: byl horníkem, lesním dělníkem, závozníkem a řidičem na jatkách a ve sklárně, učitelem v literárně dramatickém oddělení v Lidové škole umění. V letech 1974–75 pracoval v redakci teplických novin Směr. Dálkově vystudoval FAMU (1974–79), roku 1977 se stal scenáristou FS Barrandov, 1982 dramaturgem Severočeského divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Na konci 80. let působil v ústeckém Činoherním studiu. V roce 1989 se přestěhoval do Prahy. V prosinci téhož roku byl zvolen předsedou výboru Sdružení českých spisovatelů (nástupnické organizace SČS) a stál v jeho čele až do zániku na jaře 1990. Poté se stal vedoucím redaktorem nakladatelství Kredit (součást Studia dobré nálady). V letech 1993-95 působil jako redaktor kulturní rubriky Rudého práva, respektive Práva.

Přispěl do řady periodik: Průboj (Ústí nad Labem), Právo lidu, Tvorba, Kmen, Literární měsíčník; po roce 1990 publikuje pravidelně zejména v Rudém právu (recenze, rozhovory), později v Týdeníku Květy, od 2004 uveřejňuje fejetony v Britských listech. Spolupracoval se studiem Čs. rozhlasu v Ústí nad Labem. Pro Čs. televizi napsal hry Autonehoda, Pán na inzerát a Dům na inzerát a muzikál To byl divný špás, Alfonsi (1976). S Jiřím Švejdou a Janem Schmidtem se podílel na scénáři filmu Koncert (1980, r. Jan Schmidt); podle románu Druhý dech vznikl film Křehké vztahy (1979, r. Juraj Herz, sc. Jiří Švejda) a povídkový soubor Tuláci se stal základem autorského scénáře stejnojmenného televizního filmu (2001, r. Vít Olmer).

V Duškových prózách dominují postavy outsiderů – dospívajících mladých lidí, často z problematických rodin, kteří kolísají mezi záměrným vyčleněním z konformní společnosti a hledáním pevného místa ve světě. Jejich charakterová kresba se utváří v souladu s autorovým zájmem o konfliktní prostředí pražské periferie (Tuláci, Komu nepadají hvězdy, Karlínské blues) a později kritickým náhledem do velkoměstského polosvěta (Lovec štěstí, Kukačky). V popředí nejvýznamnějších próz přitom stojí autobiografií inspirovaná postava Tadeáše Falka, jejíž osudy čtenář poznává od časů dospívání (Tuláci, Komu nepadají hvězdy, Karlínské blues) až po zakotvení v rodině (Panna nebo orel, Druhý dech). Stylizace nenucené „zpovědi“ umožňuje zvýraznit hrdinovy zkušenosti i zapojením nejrůznějších jazykových vrstev, od klukovského slangu až po argot. Bloudění Duškových hrdinů vyplývá z jejich hodnotové nejistoty a z časté záměny nezodpovědnosti za svobodu. Ačkoliv jim zpravidla nechybí ani upřímnost, ani velkorysost a opravdovost v milostném citu, ba ani vztah k práci, která je autorem chápána jako „chlapský čin“, touha po osobní svobodě je přivádí na okraj společnosti, k pasivitě, nebo naopak ke snadným způsobům obživy. Paradoxně se tak stávají nejen součástí konzumního kolotoče, ale dostávají se i do konfliktu se zákonem. Často se také objevuje motiv útěku z výchovného ústavu (Dny pro kočku, Kukačky), marná snaha postav „někam“ uniknout. V první části románu Skleněný Golem otevřel Dušek i téma v době jeho vzniku (počátek 80. let) tabuizované: atmosféru strachu a pronásledování v 50. letech a obraz poměrů v pracovním táboře, kde je vězněn otec hlavního hrdiny, prožívajícího dětství v konfliktu víry a politického přesvědčení. Donkichotská povaha hrdiny, žijícího v trvalém nesouladu s prospěchářským okolím, charakterizuje i volné pokračování tohoto románu, ve kterém však autor projevuje sklon k přímočarému moralizování a politickému karatelství (Poslední kovboj). V podobném tónu se nese i Duškův román Paví dům, předkládající tentokrát deziluzivní obraz polistopadové společnosti. Jeho outsiderský hrdina pracuje jako vyhazovač v erotickém klubu v severních Čechách a pohybuje se v demoralizovaném světě násilí, prostituce a organizovaného zločinu, kde platí právo silnějšího a jednoduchý systém vzájemných protislužeb; přestože Dušek využívá podobných textových prostředků, nedosahuje román upřímné syrovosti výpovědi jeho „karlínských“ próz. – V ekologicko-politicky zaměřené knize Velká vodní loupež Dušek sleduje a faktograficky dokládá vývoj politicko-ekonomických machinací ve vodním hospodářství v devadesátých letech od založení akciových společností Povodí Vltavy, Odry. Labe, Moravy a Ohře až po návrat vodohospodářského majetku do rukou státu v roce 2000.

Z nejnovějšího díla: Flákači (2015)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz  a www.databazeknih.cz