Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Zdeněk Rosenbaum

Zdeněk Rosenbaum – prozaik, básník, novinář a redaktor, se narodil 27. 11. 1945 v Berouně.

Otec byl novinář. Po absolvování jedenáctileté střední školy v Berouně (maturita 1962) působil Rosenbaum jako redaktor podnikového časopisu Králodvorských železáren Nová cesta (1962–1963) a berounských okresních novin Budovatel (1963–1964). V letech 1964–1970 vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK v Praze (diplomová práce Karel Hlaváček v Moderní revui). V letech 1970–1971 byl souběžně mistrem odborného výcviku v podniku Drobné zboží Praha. V letech 1972–1990 pracoval v politické redakci ČTK: do roku 1989 redaktor, 1989–1990 zástupce šéfredaktora. V letech 1991–1992 byl šéfredaktorem Nového Dikobrazu. V letech 1990–1998 působil v různých funkcích ve vydavatelství Studio dobré nálady a v nakladatelství Kredit. V letech 1998–2005 roku byl šéfredaktorem nakladatelství Signet, poté do roku 2007 řídil vydavatelství Art Vision Production. Nyní je v důchodu.

První básně publikoval ve Svobodě (1960), dále přispíval do novin a časopisů Čs. voják, Květy, Host do domu, Student, Divoké víno, Mladá fronta, Zemědělské noviny (pravidelně 1975–1989), Rudé právo, Práce, Svobodné slovo (1986 zde zkráceně na pokrač. román Most přes zlou vodu), A–Z magazín, Obroda, Kmen, Literární měsíčník, Koktejl, Ikarie aj. – Na motivy knihy Krajina s nábytkem natočen stejnojmenný film Karel Smyczek (1986, sc. Milan Ležák). – Na internetu publikoval sbírku Čas němoty (2007; zde). – V deníku Svoboda užíval v 60. letech pseudonymu David Hanka, v Dikobrazu 1985–1993 pseudonymu Petr Klíč a v časopise Vaše příběhy 1996–1997 pseudonymu Petr Pavlíček.

Rosenbaumova prvotina Krajina s nábytkem se na počátku 80. let přiřadila k vlně autobiografických próz, usilujících – v mezích povoleného – o postižení morálních konfliktů generace, která do života vstupovala v traumatických normalizačních letech. Od většiny svých o něco mladších literárních souběžců (Martin Bezouška, Petr Hájek, Radek John) se však Rosenbaum odlišoval stylovou a tvarovou kázní a důrazem na osobní odpovědnost jedince za vlastní život. Prohloubení generační anamnézy přinesla dvojice vynalézavě komponovaných próz mísících nostalgický lyrismus s lehkou ironií. Noetický román Mé svatby, cizí pohřby je založen na křížení několika zorných úhlů, z nichž je odhalována složitost hlavní postavy, oslnivého umělce života i egocentrického exhibicionisty v jedné osobě. Také v románu Most přes zlou vodu je funkční střídání vypravěčských a časových rovin prostředkem k myšlenkovému zvrstvení jednoduchého příběhu o mladickém hledání citových a mravních jistot. V próze Sbohem, mosazné hvězdy se Rosenbaum pokusil využít metodu časových střihů ke konfrontaci dvojí rozdílné generační zkušenosti: autobiografické motivy kombinuje s ohlédnutím za dobou slávy trampských osad na březích Sázavy a obě epické roviny pak v montážně utvářeném celku staví do ironicky vyznívajícího kontextu novinových inzerátů a historek o milionářích. Snaha porozumět životní zkušenosti předků a opřít se o ni v souboji s neúprosně uplývajícím časem charakterizuje milostnou prózu Najít a ztratit, v níž je však ironický tón vypravěče nahrazen spíše postojem dojímavým a sebedojímavým. Obdobně tomu je v próze Nač pospíchat domů, v níž se hlavní postava intelektuála středního věku pokouší opustit stereotyp svého současného života.
Hravá fantasknost je stylovou dominantou autorovy tvorby povídkové, tematicky orientované k všedním lidským situacím, jež jsou však viděny v ozvláštňující perspektivě nečekaných point a se svérázným prolnutím sentimentu a humorného nadhledu (Muž ve vaně, Žena ve vaně, fejetony Papírový ohňostroj). V mystifikaci a nevážné zacházení s klasickými atributy ustálených žánrů vyústila Rosenbaumova hravost jak ve dvou cyklech sci-fi povídek psaných společně s Ladislavem Szalaiem (Dvojnásobný dvojník, Tajná společnost SF), tak i v pokusu o generační výpověď stylově navazující na vonnegutovské perzifláže (Fantagor aneb Bláznova píseň). K žánru fantasy se přihlásil ve dvou dílech seriálu o Marku Stoneovi (Zkáza Tortugy a Dračí krev). V pohádkových příbězích Rosenbaum oživuje tradiční schémata humorem a jazykovými i motivickými anachronismy (O statečných princeznách, O nebojácných princeznách). Pro historický román z přemyslovské doby Stát jako strom je naopak příznačné přijetí tradičního žánrového vzorce i s jeho sklonem k patosu a monumentalizaci.

Z nejnovějšího díla: Čas němoty (2017), Příležitostné básně pro blbé děti (2015)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz