Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatel Zdeněk Volný

Zdeněk Volný – prozaik, autor vědeckofantastických románů a překladatel, se narodil 21. 1. 1946 v Praze.  Otec Zdeněk Volný (* 1921) byl ekonom, matka Jana Volná (1922–95) nakladatelská redaktorka; přeložili řadu beletristických knih z ruštiny a němčiny. – Zdeněk Volný po maturitě na SVŠ v Praze (1964) studoval v letech 1964–67 chemii na Přírodovědecké fakultě UK a od roku 1968 Fakultu žurnalistiky UK (obor tisk a rozhlas). Absolvoval 1973 prací Vývoj a úloha agrárního deníku Venkov v letech 1918–1923 a dva měsíce pracoval ve zpravodajství Československého rozhlasu v Praze. V letech 1974–77 byl redaktorem časopisu Tvorba, 1977–87 šéfredaktorem Světové literatury v nakladatelství Odeon, poté ve svobodném povolání. V letech 1992–93 byl ředitelem nakladatelství Bonus Press, v letech 1993–2003 generálním ředitelem nakladatelství Baronet, od té doby opět ve svobodném povolání.

Debutoval roku 1976 v bratislavském časopise Život povídkou Dotek lásky (knižně s tit. Láska), dále přispíval povídkami, studiemi a recenzemi do periodik Dikobraz, Tvorba, Literární měsíčník, Práce, Mladý svět, Mladá fronta, Sedmička pionýrů, Světová literatura (též překlady), Květy aj. Užívá šifry -zv-.

Zdeněk Volný je racionálně založený prozaik obeznámený s formální uvolněností současné světové prózy. V novele Den neposkvrněného srdce jsou epizody z intimního i pracovního života chirurga překryty patetickými úvahami o lidské existenci, které v odkazech oscilují mezi antikou, uměním a moderní vědou. Obdobným – i když umírněnějším – způsobem zvýznamňuje novela Pátá roční doba v různých časových rovinách rozvíjený příběh inženýra svedeného ke spoluúčasti na krádežích. Detektivní žánr si Volný vyzkoušel ve čtenářsky přístupném textu krimi novely Dívka z přehrady, ve které rozvíjí klasickou zápletku vyšetřování smrti utonulé dívky.
Těžištěm Volného umělecké tvorby se však stává sci-fi. Jeho prózy se inspirují problémy ohrožujícími technickou civilizaci, a zvláště povídky (Neděle na prodej, Zlatá past plná času) vyjadřují obavy z vývoje společnosti k zautomatizovanému životu. Rovněž v reprezentativním výboru Volného povídek Svět úžasný jako kapka medu, doplněném o prózy, které autor publikoval pouze v časopisech, převažují motivy umělého, přetechnizovaného světa a jeho vlivu na člověka. Počínaje románem Brána věčnosti tvořil autor práce rozsáhlejší, v nichž se jeho sklon k úvahám uplatnil prostřednictvím dialogů. Teprve trilogie Oko chiméry, Dračí dny a Vesmír je lotosový květ se více soustředila na příběh s dobrodružnými momenty. Zatímco Volného novely usilovaly pojmenovat problematiku mravní volby, v jeho sci-fi románech tvoří dobro a zlo jednoznačné protiklady boje proti drastickému zneužívání moci. – Zdeněk Volný rovněž překládal z angličtiny, především sci-fi, pro časopis Světová literatura také poezii.

V roce 2010 vyšlo devět nových, dosud nepublikovaných povídek v knize Kronika zlatých časů. Vypráví napínavé a vtipné příběhy vraždících andělů, inteligentních kocourů, žižkovských upírů, úspěšných podnikatelů a dalších tvorů stále žijících mezi námi.

Z nejnovějšího díla: Ďábel je řvoucí lev (2018)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz