Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatelka Daniela Fischerová

Daniela Fischerová (provdaná Špicnerová) – dramatička, prozaička a autorka knížek pro děti, se narodila 13. 2. 1948 v Praze. Je dcerou hudebního skladatele Jana F. Fischera (1921–2006) a překladatelky Olgy Frankové (1909–1969). Absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu (maturita 1965). Studia dramaturgie a scenáristiky na FAMU ukončila roku 1971 diplomovou prací o parodii Nemesis mimésis. Krátce pracovala ve scenáristickém oddělení Filmového studia Barrandov (1972), v letech 1973–74 jako odpovědná redaktorka nakladatelství Orbis. Poté ve svobodném povolání. Od roku 1999 vyučovala na Vyšší odborné škole tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého, od roku 2001 vede kursy tvůrčího psaní na Literární akademii, jako pedagožka působila externě i na DAMU. Dlouhodobě lektoruje kursy nonverbální komunikace (mj. na přehlídce amatérského divadla Jiráskův Hronov a na Wolkrově Prostějově).

Publikuje příležitostně eseje (mj. v Lidových a Literárních novinách), časopis Svět a divadlo otiskl 1992 její dramatickou hříčku Masážní stůl. Od poloviny 70. let se věnovala básnické a prozaické tvorbě pro děti. Jako dramatická autorka debutovala 1979 hrou Hodina mezi psem a vlkem, kterou nastudoval v Realistickém divadle Luboš Pistorius. Inscenace však byla po čtyřech představeních zakázána a osm let se nesměly hry Daniely Fischerové scénicky provozovat. Uplatnila se jako autorka scénářů krátkých a animovaných filmů (Pohádky z Větrné Lhoty, třináctidílný televizní anim. seriál, 1985), napsala též scénáře celovečerních filmů Neúplné zatmění (1982, režie Jaromil Jireš), Hry pro mírně pokročilé (1986, režie Oto Koval) a Vlčí bouda (1986, režie Věra Chytilová). 2005 Fischerová napsala filmový scénář Spolu o osudech siamských dvojčat, sester Joži a Růženy Blažkových, který zatím nebyl realizován. Česká televize natočila podle jejího scénáře hry Andělský smích (1995, režie Lucie Bělohradská, podle stejnojmenné rozhlasové hry), Náhlé neštěstí (1995, režie Hana Kofránková, podle stejnojmenné divadelní hry), Černá slečna slečna Černá (2002, režie Petr Nikolaev) a pohádku Zakletá třináctka (2004, režie Ondřej Kepka), podle jejích povídek Princip odrazu, Hlas a Dluh vznikla inscenace Třikrát život, třikrát smrt (1998, režie Lucie Bělohradská, Anna Procházková a Hana Kofránková). Organickou součástí její dramatické tvorby jsou rozhlasové hry Čeho se bojí mistr (1978, nastudováno 1990), Zapřený Albert aneb Příběh o žalu a lži (1989), Neděle (1991), Tři rozhlasová minidramata (Micura nežere, Dívka se zázračnou pamětí, Král omylů, 1991), Andělský smích (1994), Velká vteřina (1992), Anděl a kniha rekordů (1995), Cesta k pólu (2007).

Fischerová napsala řadu krátkých próz, pohádek, říkadel a veršů pro děti a mládež, v nichž prokázala schopnost inteligentně, zajímavě a s respektem k dané věkové kategorii fabulovat a vyprávět. Těžiště tvorby Daniely Fischerové ovšem leží v tvorbě dramatické. Její hry ze 70. a 80. let v reakci na tzv. normalizaci míří k postižení obecné krize hodnot a soustředěně se zabývají zvláště problémem střetávání individua s mechanismy moci. Nadčasový svár dobra a zla posouvají k pocitu bezvýchodné totalitní uzavřenosti společnosti, v níž zlo nakonec vždy vítězí. V dramatickém debutu Hodina mezi psem a vlkem se na půdorysu fiktivního procesu s Françoisem Villonem rozehrává nadčasový konflikt nonkonformního umělce se společností. V dalších dvou hrách autorka využila a v převráceném smyslu interpretovala tradiční literární látky a motivy: v Princezně T. starý pohádkový příběh (známý ze zpracování Carlo Gozziho), v Báji faustovskou a krysařovskou legendu. Obě hry demonstrují obecný a v dobovém kontextu aktuální problém „kolaborace“ se zlem a mocí a zhoubnost životního pragmatismu. Kompoziční technika všech her Daniely Fischerové je důsledně antiiluzivní; k jejím charakteristickým postupům patří zcizování děje, situací a postojů postav, ostré časové střihy, paradoxní literární aluze a významové posuny. V tomto smyslu je struktura jejích her bezmála spekulativní, gnómická vybroušenost replik a aforičnost promluv podtrhuje jejich intelektuálnost. Archetypálních pohádkových vzorců a jejich dalších, doposud skrytých a nevyslovených významů využívá Fischerová i v dramatickém podobenství Pták Ohnivák, jež je v jejím podání příběhem o cestě za poznáním sebe sama skrze pochopení a přijetí různorodých, byť i zdánlivě protikladných, avšak ve své komplementárnosti neodlučně spjatých stránek vlastního já i okolního světa. Symbolických významů polarity zla a dobra, nadutého rouhačství a důvěřivé pokory nabývá také s dosavadní dramatickou tvorbou Daniely Fischerové souznící komorní dialog Náhlé neštěstí, jehož dějištěm je psychiatrická léčebna. – Od poloviny 90. let se autorčin zájem přesunul z oblasti dramatické tvorby k próze, a to k jejím nejrozmanitějším žánrovým polohám od malých moralit, duchovních anekdot a krátkých příběhů, oděných často do pohádkového, biblického či orientálního roucha (Duhová jiskra, Jiskra ve sněhu), přes záznamy nápadů, úvah, útržků situací či hovorů na ulici (Přísudek je v této větě podmět) až po žánr povídky a románu. Jak v souboru sofistikovaných metaforických povídek Prst, který se nikdy nedotkne, tak v románovém podobenství Happy end se Fischerová – vycházejíc z křesťanství i východních nauk o duši – snaží dopátrat možností a hloubky lidského poznání, uchopit a zaznamenat lidský život v jeho mnohovrstevnosti, nedefinitivnosti, v jeho chvějivých významech a proměnách. – V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy kopie strojopisu hry Fantomima a libreta k opeře Jana F. Fischera Obřady (2001). Jejím prozatím posledním vydaným dílem je kniha detektivních povídek Tři vraždy a král (2012).

Z nejnovějšího díla: Bylum Nebylum (2017), Happy end (2015), Jiskra ve sněhu (2011), Kouzelná lampa (2010), Martin na farmě (2016, 1. vydání 2015), Martin v tajemném lese (2016, 1. vydání 2015), Milion melounů (2011), Adélka (2020, 1. vydání 2018), Bum bum tydlidum (2019), Hurá! Jsou tu Velikonoce (2020), Jak Nožička závodil s obrem Bumbrlou (2022), Jak přiletěly čarodějnice (2022), Jak spadla klec (2021), Nevídaná podívaná (2020), Ochechule s ukulele (2018), Ohňový mužíček Pinďula Panďula (2021), Plác! Tác! Bác! (2019), Potvora mlsná (2020), Strakaté uši a sušení padouši (2021), Tramvaj letí! (2022), Uspávanky a vstávanky (2019), Vúdúlínek (2020), Z tajného deníku Cyrilky D. (2022)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz