Dnes oslaví 75. narozeniny spisovatelka Markéta Zinnerová

Markéta Zinnerová – prozaička, básnířka, scenáristka, autorka knih pro děti a mládež, se narodila 21. 6. 1942 v Brně. Její otec byl vedoucím výroby v textilní továrně, matka střídala dělnická povolání. Z manželství s publicistou Rudolfem Zemanem se M. Zinnerové narodily dvě dcery a syn; dcera Petra (* 1966), provdaná Jelenová, je ilustrátorkou a vytvořila výtvarný doprovod k několika matčiným knížkám pro děti; z manželství s dramaturgem Miloslavem Vydrou se jí narodil syn. Autorka používá občanské příjmení Jílková, které přijala po sňatku s Milanem Jílkem; literární tvorbu zveřejňuje pod svým dívčím jménem.
Po jedenáctileté střední škole v Liberci (maturita v roce 1959) absolvovala nástavbu na osvětové škole v Praze (maturita roku 1961). V letech 1981-85 dálkově studovala dramaturgii a scenáristiku na FAMU v Praze (titul MgA. získala po obhajobě diplomové práce Vzájemné vazby epické literatury pro děti a televizního hraného seriálu).
Bezprostředně po druhé maturitě rok pracovala v osvětových zařízeních v Liberci a Sokolově, poté byla průvodčí ČSD opět v Liberci (1962–64). Po mateřské dovolené působila jako redaktorka v časopisech Květy (1968), Mladém světě (1969) a krátce v Pionýru. V roce 1971 se stala dramaturgyní literárně dramatického vysílání pro děti a mládež Čs. televize. Od roku 1976 spisovatelka z povolání – s výjimkou let 1980–81, kdy byla vedoucí redaktorkou literárně dramatické redakce pro děti a mládež v Čs. rozhlase, a 1991–92, kdy pracovala jako metodička pro literární výchovu dětí v karlínském Domově dětí. V letech 2002-04 byla zaměstnána jako vedoucí dramaturgyně hrané tvorby a večerníčků v Centru tvorby pro děti a mládež České televize. Žije v Jindřichově Hradci.

První báseň a povídku jí otiskl časopis Pionýr již v jejích dvanácti letech. Dále publikovala v časopisech, v nichž pracovala, a v periodikách Mladý svět (1968 zde povídka Velké šíbování), Noviny Albatrosu, Literární měsíčník, Týdeník televize, Zlatý máj a v časopisech pro děti Mateřídouška, Pastelka, Země pohádek aj.
Napsala scénáře k filmům Den pro mou lásku (1976, režie Juraj Herz), Indiáni z Větrova (1979, režie Július Matula), Za humny je drak (1983, režie Radim Cvrček), Bolero (2004, režie František A. Brabec). Je autorkou televizních seriálů Tajemství proutěného košíku (1978), My všichni školou povinní (1984, oba režie Ludvík Ráža), Kde padají hvězdy (1996, režie Jan Hřebejk) a televizních her Miluji tě! (1978, režie Ivo Novák), Šaty po tobě (1979, režie Jiří Adamec), Chvíle pro píseň trubky (1981, režie Ludvík Ráža), Holka na krátkou trať (1985, režie Václav Drha), Ustláno na čekankách (1985), Nevěsta (1986), Tchyně (1986, všechny tři režie Marcel Dekanovský), Píšťaličko, otkoukej se! (1988, režie Tomáš Tintěra), Vzpomínky na břehu moře (1992, režie Jiří Adamec) a televizních pohádek Pohádka o drakovi (1972), O ševci Matějovi (1973, obě režie Pavel Kraus), Čertova nevěsta (1975), Čarovné prstýnky (1978, obě režie Věra Jordánová), O pavím králi (1978, režie Jiří Adamec, podle Františka Hrubína), O štěstí a kráse (1986, režie Libuše Koutná), Elixír a Halíbela (2001, režie Dušan Klein). Podle jejího literárního námětu vznikl večerníček Čtyři uši na mezi (2004, režie Nataša Boháčková). Pro Čs. (poté Český) rozhlas napsala hry Paprsky ve tmě (1982), První místo (1985), Kdo z koho (1990), A v prach se neobrátím! (1991), Ten prostřední (1994), Kam sahá moje paměť (2003), od 80. let pak pohádky Režná nitka, Pradlenka a kominík, Čarovné prstýnky, Jablíčka dobré víly, Elixír a Halíbela, Halíbela a drak z Drákotína, Růžička a paví princ, Marjánka, Pohádka z Dřevěného vršku, O Kubovi a Zapomněnce, Kočka, poklad rodiny, cyklus pro mateřské školy Pohádky pro Kristýnku, O ševci Janečkovi aj. Pohádky M. Zinnerové vyšly též na zvukových nosičích (Drak Mrak, Čarovné prstýnky, Pohádky plné pohody).

S výjimkou rané novely Zbytky mléčné dráhy, kterou vytěžila ze svých zkušeností na osvětové škole, se Zinnerová zabývá výhradně tvorbou pro děti. V pohádkové tvorbě se často uplatňují humorné, parodizační posuny (Za humny je drak) a personifikační postupy (Linda, kočka zahradní, Hejásek a Jujdásek). Výjimečné místo v kontextu české literatury pro děti zaujímá křehký pohádkový příběh Princezna z třešňového království, v němž Zinnerová pojednala otázku smrti v hlubších souvislostech s přírodním děním jako logické vyústění každého života a pokusila se tak oslovit náročným tématem nejmladší čtenáře. Do postavy dívky, která se v dětské hře na princeznu hledající vlastní království seznamuje s cykličností zrodu a umírání, promítla autorka vzpomínky na vlastní předčasně zesnulou dcerku.
V realistické próze ze života dětí vyniká román Tajemství proutěného košíku, paralelně rozvíjející osudy několika dětských postav a jejich rodin, žijících na venkově. Dětští hrdinové řeší stejné problémy jako jejich rodiče (rozpad rodin a následné sžívání se s novými partnery, navazování a upevňování přátelských svazků) a posuny vypravěčské perspektivy zaručují v dětské literatuře nepříliš časté prohloubení obrazu dospělých postav. Obdobně postupuje Zinnerová i v románu Indiáni z Větrova, kde nesentimentálně nastiňuje nelehké osudy chovanců dětského domova v konfrontaci s jejich vesnickými vrstevníky. Potřebu sounáležitosti naplňují děti hrou na indiánský kmen, která jim kompenzuje nedostatek lásky rodičovské i sourozenecké. Román Kde padají hvězdy zachycuje dětské protagonisty v mezních situacích, kdy se musí vyrovnávat s nemocí či handicapem, které navždy ovlivní jejich životy. Ačkoli se Zinnerová nevyhýbá závažným tématům (rozvod, ztráta rodinného zázemí, nemoc, úmrtí v rodině), její prózy vyznívají optimisticky. Romány vzniklé přepracováním scénáře k televiznímu seriálu (Tajemství proutěného košíku, Kde padají hvězdy) nejsou pouhou transkripcí dějové linie, ale vyznačují se promyšlenou vypravěčskou strategií, kterou autorka usiluje o vytvoření stejně obrazného světa, jímž disponují audiovizuální média.

Z nejnovějšího díla: Hádanky a básničky pro kluky a holčičky (2016)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz