Dnes oslaví 80. narozeniny básník a výtvarník Roman Erben

Roman Erben – básník, esejista, výtvarník, fotograf, designér a typograf, se narodil 3. 10. 1940 v Praze.  Po absolvování jedenáctiletého Ruského gymnázia (1957) vystudoval v letech 1957–1962 Fakultu strojního inženýrství ČVUT v Praze. V šedesátých a v sedmdesátých letech pracoval jako inženýr v oborech průmyslové automatizace a stavebních strojů. Od roku 1964 se věnuje psaní, grafice a užité grafice: v letech 1969–1971 byl výtvarným redaktorem časopisu Skauting a grafikem časopisů Větrník a Svoboda; souběžně v letech 1969–1972 pracoval jako arteterapeut ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze-Bohnicích. Po zrušení činnosti experimentální arteterapie a ztrátě zaměstnání redaktora a grafika pracoval v letech 1972–1975 jako noční hlídač v Muzeu Bedřicha Smetany a grafik v podniku Stavoservis. Od roku 1975 je v plném invalidním důchodu. V roce 1980 emigroval do Německa (Mnichov), kde prošel řadou zaměstnání. V letech 1980–1982 se živil jako příležitostný grafik, ilustrátor a autor karikatur pro různé noviny, kreslíř pro Bavaria film a Neue Constantin Filmproduktion; v letech 1982–1986 technik a designér ve strojírenském podniku; od roku 1986 grafik a fotograf na volné noze. V roce 1987 postgraduálně studoval CAD design na Media-digital-Institut v Mnichově. V letech 1986–1992 spolupracoval s nakladatelstvími Callway, Bertelsmann, Goldmann Verlag ad.; v letech 1992–2004 spolupracoval na částečný úvazek jako fotograf a ilustrátor na neurologickém výzkumu Technické univerzity v Mnichově; souběžně v letech 2000–2004 vyučoval výtvarnou výchovu v Kulturním centru v Aschheimu. V současnosti žije v Mnichově a v Praze. – Syn Tomáš Erben (1974) je překladatel a hudebník.

Debutoval v roce 1967 v Orientaci, po roce 1990 publikoval v Mladé frontě Dnes a v časopisech Analogon, Intelektuál, Prostor Zlín, Psí víno, Prostor, Romano hangos, Tvar, Vesmír a Weles. V zahraničí publikoval ve francouzských periodikách Opus international, Phases, La tortue-lièvre, Le Melog, německých Die Mappe, Süddeutsche Zeitung, Vorwärts a italském Hebenon, rivista internazionale di letteratura. V letech 1989–1991 se věnoval designu, typografii, fotografii a napsal text o své tvorbě pro mnichovský informační bulletin skupiny nakladatelství Bertelsmann Verlag Highlights and Headlines. V letech 1993–1997 vedl a v mnichovském studiu Ronx vydával literární revue Humus, v níž publikoval i vlastní texty a kresby (pod vlastním jménem i řadou pseudonymů); vyšla čtyři tematická čísla: České bezcestí (kdo jsme a kam patříme), Podsvětí v literatuře (svět, polosvět, čtvrtsvět a člověk v nich jako originál nebo reprodukce), Dorozumění a nedorozumění (čáry, roury, kanály), Zvíře v člověku (zvíře – nezvíře). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vydal v Praze ve formě soukromých bibliofilií své skladby Uhlí (1967); Dříví; Kamení (obé 1970); Holky v lese (1972); Kalmarský domek (1973) a Bougainvillée (1974), které šířil mezi přáteli. Kresby, malby, fotografie, koláže aj. poprvné vystavoval v Praze v roce 1964, od té doby samostatně v České republice, Francii, Německu, Rakousku, USA, Švýcarsku; účastnil se společných expozic v České republice, Francii, Itálii, Kanadě, Německu, Portugalsku, USA a Velké Británii. Je zastoupen v řadě katalogů soukromých i státních sbírek, též např. ve výtvarné publikaci Sensibilités contemporaines: 70 artistes d´origine tchèque et slovaque hors Tchécoslovaquie: 1970–1984 (Aubervilliers 1985). Používal (především v revue Humus) několik pseudonymů: K. Laski, Karel Laski, Kevin Gordon, Jeff Cooney a Wolfgang Meyer; své práce podepisoval také šifrou R. E.

Erbenovu básnickou tvorbu z let 1962–1989 shrnuje polistopadově vydaný soubor Artyčoky chána Kučuma. Básník se tu představuje jako autor rozsáhlých skladeb i krátkých, lakonických textů se sklonem k epizaci a prozaizaci básnického výrazu. Ironický i sebeironický pohled básníka míří na všední, obyčejné skutečnosti, tematizuje nízké a banální, situuje texty na periferii města i života. Člověk i jeho okolní svět je v Erbenových textech ukotven v těle a tělesnosti, ve hmotě a konkrétnosti. Pozorování každodenního hemžení je v Erbenově podání dobrodružným průzkumem stále nových aspektů zdánlivě známého prostoru. Pozorovanou či vzpomínanou skutečnost ozvláštňuje, odhaluje její humorné, absurdní a groteskní rysy, svou originální imaginací ji proměňuje, ukazuje ji jako podivnou, nepochopitelnou a fantaskní. Otevřený a neukončený proud akumulovaných obrazů a situací námětové čerpá z města i přírody, konkrétní současné reality i magických příběhů. Pod povrchem přitom stále prosvitá úzkost individua z odcizeného, iracionálního, nekonečně bujícího světa. Erben ve svých textech záměrně deestetizuje skutečnost, svým výrazem se staví do opozice proti patetické básnické stylizaci či intelektualismu. Básnický text je mu donekonečna obráběnou, proměňující se matérií. Na pomezí poezie a prózy stojí texty z knihy Honitba v salónu, shrnující Erbenovu tvorbu z let 1990–2004. I zde básník s ironicko-kritickým pohledem pozoruje bizarní, groteskní skutečnost, „porouchaný svět“, jehož kontury vykresluje nejen pomocí svých textů, ale i černobílých kreseb, jimiž své knihy doprovází. 38 autorových kreseb se objevuje i ve sbírce aforismů Úlety, která vyšla v roce 2011.

Z nejnovějšího díla: Trombónové chvění (2019)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz