Dnes oslaví 80. narozeniny spisovatelka Jana Červenková
admin
Jana Červenková – rozená Salačová, se narodila 18. 1. 1939 v Praze. Studovala jedenáctiletou střední školu v Praze (1953–56) a od roku 1956 češtinu a dějepis na Vysoké škole pedagogické (diplomová práce o Marii Pujmanové, 1960). V letech 1960–61 působila jako učitelka a vychovatelka v Plané u Mariánských Lázní, v letech 1961–62 byla učitelkou v Praze. V dalších letech se věnovala péči o své děti a vystřídala řadu krátkodobých zaměstnání (vychovatelka v odborném učilišti, odborná asistentka v ústředí vědeckotechnických informací, prodavačka v kiosku, uklizečka a vrátná v pekárně). Po roce 1990 postupně pracovala jako redaktorka Literárních novin, Prostoru, Lidové demokracie a Nových knih a v letech 1993-2006 se věnovala práci předsedkyně Výboru pro vězněné spisovatele při českém PEN klubu.
Od poloviny 60. let publikovala v Ohníčku, Sluníčku a ve Zlatém máji; od roku 1987 přispívala do samizdatového časopisu Obsah; po roce 1989 pak především do periodik, ve kterých pracovala, a dále do Svobodného slova, Lidových novin, Tvaru a Mostů. Jejího jména užívali k dramatizacím zejména pro Čs. rozhlas František Pavlíček, Alena Břízová, Oldřich Kryštofek a Jaroslav Šedivý. – Za román Kurs potápění získala v roce 1998 Cenu Toma Stopparda. – Šifry: červ., j. č., -á, čr., -rv-.
Ve svých prózách se Jana Červenková pokusila postihnout svět dívek a mladých žen, které v krizových situacích usilují o nalezení základních životních jistot: dospívající protagonistka románu Krok přes práh zjistí, že byla adoptována, a pokouší se vyřešit své problémy nalezením pravé matky; hrdinka Semestru života chce svůj konflikt s nivelizovanou a netolerantní maloměstskou komunitou řešit útěkem do mateřství. Hledané jistoty obou jsou však v závěru próz zpochybněny a rozpadají se. Relativně výstižná charakteristika jednání a psychologie hlavních hrdinek, jakož i v rámci dobových možností poměrně reálná evokace atmosféry doby, je tu přitom kombinována se složitými dramatickými zápletkami plnými náhod a překvapivých událostí, které často stojí na hranici pravděpodobnosti. V další próze Věno pro Yvettu Márovou, zobrazující dívku, jež se vědomě snaží profitovat z marasmu společnosti, se autorčin negativní postoj k soudobé sociální realitě vyhrocuje v odsouzení mravně zdevastované části mládeže 70. a 80. let. Do téže doby je situován také příběh krize manželství z pohledu svobodomyslné ženy v románu s autobiografickými motivy Jak vypadá nic. Ještě otevřeněji se k autobiografickým východiskům autorka hlásí v následujících prózách. V Kursu potápění se hořce kritickým i sebekrititickým pohledem vrací k válečnému dětství a dospívání v padesátých letech, ovlivněnému nejen vládnoucí ideologií, ale především potřebou vymanit se z příliš těsného sevření rodinné výchovy a prosadit vlastní postoj, často nikoli z přesvědčení, ale z revolty vůči autoritativnímu postoji rodičů. Časový protipól a svým způsobem završení volné autobiografické tetralogie, do níž lze vedle dvou posledně jmenovaných próz zahrnout i Semestr života, představuje próza Pozdní láska, se značnou dávkou ironie a sarkasmu vyprávěný příběh mimomanželského milostného vztahu, neromanticky narážejícího na obtíže vyššího věku.
Nejnovější dílo: Zavři oči, otevři pusu (2014)
Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz
