Dnes oslaví 85. narozeniny spisovatel František Hrdlička

František Hrdlička – prozaik a dramatik, se narodil 7. 1. 1937 v Litoměřicích.  Otec byl právník, matka úřednice; v mládí projevovali umělecké sklony (ochotnické divadlo a balet). Během okupace žil Hrdlička s rodiči v Pardubicích. Ve studentských letech doprovázel jako klavírista pěvecké soubory a tělovýchovné produkce. Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích (1955) studoval na Lékařské fakultě UK. Studia však nedokončil a v letech 1960–1963 pracoval nejprve krátce jako vychovatel, pak jako technický redaktor v Úřadu pro patenty a vynálezy. Roku 1963 se přihlásil na DAMU, kde absolvoval dramaturgii (1968; diplomová práce Poznámky k problematice shakespearovských překladů a pokus o samostatný překlad). Poté pracoval jako dramaturg a asistent režie v Divadle E. F. Buriana, Divadle S. K. Neumanna, Divadle Na zábradlí, Československém rozhlase a ve Viole. V letech 1969–1972 spolu s Milošem Horanským vedl experimentální studio Bílé divadlo v Praze-Břevnově. Zde se seznámil se Zdenou Bratršovskou, s níž později napsal naprostou většinu svého literárního díla. Od roku 1973 byl v invalidním důchodu. V letech 1990–1992 působil v redakční radě Klubu osvobozeného samizdatu (KOS) a od roku 1996 vyučuje tvůrčí psaní, světovou literaturu, publicistické a dramatické žánry na několika vysokých školách (Vyšší odborná škola publicistiky, Fakulta humanitních studií UK, od roku 2004 Pedagogická fakulta UK). V roce 1998 absolvoval se Zdenou Bratršovskou zahraniční stáž (tvůrčí stipendium Künstlerdorf Schöppingen).

V roce 1959 měla v nakladatelství Československý spisovatel vyjít Hrdličkova autobiografická novela Tři tucty hodin, z vydání však sešlo a novela se v přepracované podobě stala součástí titulu Rezavá léta. V šedesátých letech přispíval fejetony a úvahami do časopisu Universita Karlova (převážně pod pseudonymy M. Janský a F. Sláma) a připravil řadu adaptací literárních textů pro divadlo (Vítězslav Nezval: Valerie a týden divů, 1967, Denis Diderot: Jeptiška, 1968, obojí pro Violu, a další). V letech 1984 a 1985 otiskoval ve Světové literatuře překlady Stefana Brechta, Ingeborg Bachmannové a Rolfa Hörlera. Se Zdenou Bratršovskou publikuje od roku 1991 také publicistické a literárněkritické stati ve Tvaru, Literárních novinách, Českém deníku, deníku Prostor, v časopisech Týden, Reflex, Mosty aj., od roku 2004 také v internetových Britských listech; povídku otiskli také v časopise Playboy. Čs. rozhlas uvedl řadu jejich dramatizací a adaptací (Christiaan Barnard: Nežádoucí, 1981, aj.); v letech 1992–1998 svými úvahami přispívali také do relací Českého rozhlasu (Živá slova, Excerpta, Pro tento čas). Bratislavské rozhlasové studio vysílalo jejich původní rozhlasové hry Nebásni a hraj (1983, r. E. Galandová), Setkání na hvězdárně (1984, r. M. Semík), Noční jízda (1988, r. M. Grandtnerová) a dále Na shledanou, pane profesore (1991, r. V. Rusko ml.), Pomocníci za plotem (1992) a Pac a kvinde (1994). Jsou autory scénářů několika dílů dokumentárního cyklu České televize Lapidárium (Příběh skautského totemu, 1995, Příběh kukátka Mistra Suka, 1996); dále napsali filmový scénář Dvě ženy v jezeře (1984, nerealizováno). Scénické čtení prózy Sebranci uvedlo Divadlo na zábradlí (2008, r. Miloš Horanský). – Společně se Zdenou Bratršovskou užívá pseudonymu František Bratřík a šifry BaH (u recenzí a literárně kritických statí, převážně v Českém deníku a deníku Prostor); u prvních literárních prací užíval také pseudonymů M. Janský a F. Sláma.

Počátky tvorby Františka Hrdličky jsou spojené s divadlem a tato zkušenost je patrná i v jeho prozaickém díle, napsaném až na výjimky (rané texty pro děti) společně se Zdenou Bratršovskou. Oblíbenou formou jejich prozaického vyjádření je monologická výpověď postavy, těžící často z napětí mezi záměrnou sebestylizací mluvčího a mimoděčným dojmem, kterým na vnímatele působí. Soubor podobných promluv tvoří již „román v monolozích“ Sebranci (volně inspirovaný zážitky z alternativního Bílého divadla), jednu z prvních společných prací autorské dvojice. Próza, která vznikla v první polovině sedmdesátých let (oficiálního vydání se dočkala teprve v roce 1992), akcentuje, nikoli však jednoduše adoruje motiv osobní i společenské nezávislosti. Z různých výpovědí, vzpomínek a pohledů účastníků i vnějších pozorovatelů si čtenář „rekonstruuje“ osudy již rozpadlé nonkonformní komunity lidí, kteří se rozhodli vydělit z většinové společnosti, a nehledě na existenční strádání, které jim jejich životní styl přináší, respektovat výhradně vlastní životní hodnotová kriteria, jimiž jsou především svobodomyslnost, kreativita a svoboda individua včetně svobody sexuální. Podobnou metodou parciálních textů, v tomto případě však volněji spojených, autoři postupovali i v próze Rezavá léta, jejíž základ (výpověď o pobytu na psychiatrické klinice) vznikl již koncem padesátých let, definitivní podoba však teprve počátkem let devadesátých. V časovém odstupu mezi jednotlivými verzemi textu do původně klíčové prózy pronikaly další tematické roviny, směřující ke konfrontaci generačních postojů konce padesátých a konce sedmdesátých let. – Pro všechny prózy autorské dvojice je typická uvolněná, spontánní vypravěčská technika. Ta v části textů kontrastuje s promyšleně, často i složitě konstruovanými, literárně poučenými fantaskními a groteskními syžety, odkazujícími k mytologickým či literárním inspiracím (prostřední povídka triptychu Scény z mužského života; miniaturní výpovědi souboru Samé milé pitvorky; k experimentální próze tendující Cesta k močálu či fantazijní grotesky zařazené do souboru O dvou písařích). – Jinou polohu tvorby Bratršovské a Hrdličky představují prózy vystavěné na přehledné dějové linii a zasazené do současnosti. Jejich ústředními postavami jsou samostatné a energické ženy, které se konfrontují s mužským světem, neschopným jejich nezávislost reflektovat (Budík pro Šípkové Růženky, Hotel Rezeda). Mužské hlasy, které jako by dotvrzovaly oprávněnost skeptického životního postoje ženských postav, zaznívají v prózách souboru Scény z mužského života či v některých povídkách tematicky ovšem pestřejšího povídkového souboru Renáta nad hlavou. – Nepominutelnou součástí díla Františka Hrdličky je také publicistika (knižní výbor z publicistických textů, napsaných opět společně se Zdenou Bratršovskou, vyšel pod názvem Politikův umělec a umělcův politik) a literární věda (své autorské zkušenosti využil v příručce Průvodce po literárním řemesle).

Z nejnovější tvorby: Hlasy k podkování (se Zdenou Bratršovskou) – výbor z rozhlasových her, 2011; Kufr s milenkami (Zdena Bratršovská, František Hrdlička, Milan Hodek) 2015; Soumrak utopií (se Zdenou Bratršovskou) 2011. Markéta za školou (2020)

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz a www.databazeknih.cz