Dnes oslaví 85. narozeniny spisovatel Jiří Křenek

Jiří Křenek – bratr prozaika a publicisty Petra Křenka (* 1943), se narodil 2. 6. 1933 ve Velkých Karlovicích. Vyrostl v rodině valašského bezzemka, strojníka a opraváře na pile, ve svém rodišti navštěvoval obecnou a měšťanskou školu (1939–48). Poté nastoupil do učení v Elektrotechnických závodech v Mohelnici na Moravě (1948–50) a rok navštěvoval místní střední průmyslovou školu, z níž přešel na vojenskou Školu důstojnického dorostu v Pardubicích (maturoval 1953) a Vojenskou technickou akademii v Brně (1953–57, obor elektrotechnika se specializací na radarovou techniku, Ing.). Poté působil jako důstojník Čs. lidové armády a elektrotechnický inženýr v útvarech protivzdušné obrany v Žatci (1957–58), Brně (1958–60) a Josefově (1961–65). Po odchodu z armády byl redaktorem v týdenících Čs. voják (do 1970) a Tvorba (do 1972). Dva roky externě studoval dějiny filozofie na brněnské Filozofické fakultě UJEP (1966–67). Od roku 1969 žije střídavě v Brně a ve Veverské Bítýšce. Od roku 1973 byl ve svobodném povolání jako spisovatel a scenárista, posléze v důchodu.

První povídky uveřejnil Křenek na počátku 60. let v Čs. vojáku, Plameni a Rovnosti, dále publikoval prózy, fejetony a glosy mj. v Květech, Hostu do domu, Besedě naší vesnice, Ahoji na sobotu, Tvorbě, Literárním měsíčníku, Rudém právu, Brněnském večerníku, O knihách a autorech, Zemědělských novinách, Večerní Praze a Kmeni. Podle svých próz napsal ve spolupráci s režiséry scénáře k filmům Zabitá neděle (1969, r. Drahomíra Vihanová), Kateřina a její děti (1970, r. Václav Gajer), Trnové pole (1980, r. Otakar Kosek) a Noc smaragdového měsíce (1984, r. Václav Matějka). Úpravou vlastních próz zpravidla vznikaly také Křenkovy scénáře k televizním inscenacím, realizovaným především ostravským studiem. Spolupracoval s režiséry Jiřím Bělkou (Pláňata, 1975), Milanem Pelouškem (Nultý kilometr, 1974; Deník psaný na vodu, 1975) a Stanislavem Strnadem (Dovolená na úrovni, 1985), především však s Otakarem Koskem (Měsíční údolí, podle novely Smyčka, 1977; Čas polomů a štěpů, 1978; Jahody na stéble trávy, 1984; Tomáš a Markéta, 1988; Králíci nemají jména, 1990; Digitální čas, 1991; Evangelium podle Pastýřů, 1992). Podle televizního seriálu Bez ženské a bez tabáku (1982, r. Otakar Kosek) vznikla stejnojmenná kniha. Vazba mezi jednotlivými prózami a jejich dramatickou úpravou charakterizuje i Křenkovy rozhlasové hry (Měsíční svit, 1972; Vesničanka, 1973; Vyhrávala kapela, 1972; Hrst lesních jahod, 1975; Kapela na cestách, 1976; Polomy, 1977; Svatba v kapele, 1978; Dítě v kapele, 1978; Dovolená za babku, 1979; Dědic ze zákona, 1980; Hana ze Ztracence, 1982, aj.).

Jiří Křenek knižně debutoval románem o partyzánském hnutí na Valašsku (Chlapi). Jeho první literární pokusy však častěji těžily ze znalosti vojenského prostředí a byly vedeny snahou o zachycení psychologických a existenciálních aspektů života důstojníků v provinčních posádkách (povídková sbírka Zabitá neděle, usilující o autentické vylíčení všedního dne v armádě, román Modrá plachetnice). Schopnost psychologického portrétu mikrosvěta obyčejných lidí prokázal na konci 60. let rovněž v novelistické dilogii Výčep ve dvoře. Během 70. a 80. let se ústředním tématem Křenkova díla stala opět valašská vesnice a její válečné a poválečné osudy, zachycované z perspektivy politického vývoje k socialismu i z úhlu individuálních příběhů. K partyzánské tematice se vrátil baladickou novelou Pláňata. Společenské situaci regionu po roce 1945 a následující kolektivizaci zemědělství věnoval knihy Čas ozimů a Čas polomů a štěpů. Kronikou soukromých historií ze života valašských kopaničářů a kopaničářek je trilogie Valigurky z Kopečka, příslušející k žánru humoristicky orientované lidové četby a opírající se o autorův smysl pro figurkářskou žánrovitost a vypravěčskou drobnokresbu. Postupy humoristického románu se Křenek snažil skloubit se satiricky zacílenou aktuální společenskou problematikou v prózách Skřivánek a sova a Chalupa na spadnutí. Dva svazky nedokončené trilogie (romány Tomáš a Markéta, Panenka z rákosu) jsou ovlivněny „televizním“ viděním současné tematiky a pokoušejí se zachytit svět nastupujícího pokolení městské technické inteligence, zejména jeho citový, hodnotový a morální rozměr. – Křenek je rovněž autorem próz pro děti (Dlouhé uši v trávě), autobiografické knížky Černé ryby, siví holubi…) a prózy kriminální, odsuzující náboženskou bigotnost (Smyčka).

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz