Dnes oslaví 85. narozeniny spisovatel Vladimír Hulpach

Vladimír Hulpach – prozaik, adaptátor, editor, autor knih pro děti a mládež, se narodil 21. 4. 1935 v Praze.  Pochází z úřednické rodiny. Po absolvování pedagogického gymnázia v Praze (maturita 1954) učil rok na ZDŠ v Horní Blatné (okres Karlovy Vary) a poté studoval češtinu, ruštinu a srbochorvatštinu nejprve na Vysoké škole ruského jazyka, později na FF UK (promoce 1959). V letech 1961–72 byl redaktorem a 1977–88 zástupcem šéfredaktora cizojazyčného nakladatelství Artia; v letech 1972–77 pracoval na ministerstvu kultury ČSR jako referent pro dětskou literaturu. V období 1988–90 se věnoval pouze literatuře a v letech 1991- 96 byl spolumajitelem a ředitelem nakladatelství Fénix. Žije v Praze a jako člen Obce spisovatelů a ČS IBBY se podílí na organizaci aktivit spjatých s dětskou knihou (iniciátor celostátní soutěže Zlatá stuha).

 Debutoval roku 1958 překladem ve Světě v obrazech a původní prací roku 1961 v časopise Pionýr, dále přispíval zejména do časopisů Ohníček, Pionýr, ABC, Filip, Zlatý máj aj. Spolupracoval s redakcí pro děti a mládež Čs. rozhlasu (kratší pohádky) a Čs. televizí, pro kterou vytvořil scénáře k hraným pohádkám O těch Martinových dudách (1991, režie Věra Jordánová), O dvou sestrách a Noční květině (1992, režie Svatava Simonová), O kumburské Meluzíně (1994, režie Věra Jordánová). – Užíval šifer: V. H., VH, vh.

 Většinu Hulpachových prací tvoří adaptace bájí, pověstí, hrdinských eposů, písní i pohádek nejrůznějších národů a kulturních okruhů. Vypráví je pro mladé čtenáře se smyslem pro dobovou atmosféru i estetické hodnoty původního textu. Pozornost věnuje nejen hrdinským eposům středověké Evropy (Meč a píseň, Příběhy Kruhového stolu), junáckým písním jižních Slovanů (Kralevic Marko), ale i exotickým americkým kulturám (Návrat opeřeného hada). Také v úpravách pohádek se soustřeďuje na národy Balkánu (Balkánské pohádky), na folklor Orientu (Šahrazádiny noci) i pohádky severoamerických indiánů (Kouzelné šípy).
Domácí tematiku zastupovaly v jeho díle báje, pověsti a kronikářské příběhy z Českého středohoří, z Lounska a Žatecka (Zlatá kvočna, Kouzelné dudy). Poté se Hulpach pustil do velkorysejších projektů, v nichž jsou lidové pohádky, báje a pověsti chápány jako nedílná součást místní historie a tvoří osu poutě celými Čechami a Moravou (Pohádkové vandrování po Čechách, Pohádkové vandrování Moravou, edice Báje a pověsti z Čech a Moravy). Hulpach čerpá z úctyhodného množství pramenů (lokální kroniky, pamětnická vyprávění) i vlastního sběru a folkloristický přístup vyváženě propojuje s vlastní autorskou invencí. Inspirace pramennými materiály se promítá do faktografické přesnosti, kterou však vždy provází vypravěčské umění a schopnost vyvolat na malé ploše působivý obraz místní historie, zajímavý detail, evokovat dobový i přírodní kolorit. Hulpach respektuje svéráz folklorní tradice, ale s ohledem na dětského recipienta odhaluje v toku vyprávění legendární nánosy fantazie na pravděpodobném historickém jádru pověsti, aniž by tím rušil emocionální a estetickou účinnost pověsťové literatury.
Koncepční a kompoziční sevřenost, jíž se vyznačují Hulpachovy adaptace pověstí a pohádek, osvědčil autor i při převyprávění látek literárních. Jeho prozaické adaptace Shakespearových dramat (Příběhy ze Shakespeara II, Příběhy z her) přibližují mládeži čtenářsky přitažlivým způsobem světový kulturní odkaz.
Hulpach píše i populárně naučnou literaturu pro děti a mládež (Velká kniha dopravy, Pravěká příroda); osobně laděnou monografii věnoval Zdeňku Burianovi (Století Zdeňka Buriana).

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz