Dnes oslaví 85. narozeniny spisovatelka Ludmila Klukanová

Ludmila Klukanová – básnířka a prozaička, se narodila 5. 10. 1936 v Lipníku.  Dívčím jménem Šabatová. Jako dcera z větší rolnické usedlosti měla zákaz studia, po vychození povinné roční Základní odborné školy rolnické v Třebíči (1952) pracovala rok v zemědělství. V roce 1953 mohla začít studovat v Jihlavě na střední zdravotnické škole, roku 1954 však studium přerušila. SVVŠ absolvovala při zaměstnání (mat. 1967). V Jihlavě, kde dosud žije, také pracovala: nejprve v knihkupectví (1954–55), poté v různých administrativních funkcích v Mototechně (1955–58), v Městském bytovém podniku (1963–66), v Okresním výboru Svazarmu (1968–70), v autoškole (1970–81) a v Agrochemickém podniku (1981–89). Po listopadu 1989 působila jako tisková mluvčí jihlavského Občanského fóra; zasadila se o obnovu Jihlavských listů, v jejichž redakci pak v letech 1990–91 rovněž pracovala a jejichž šéfredaktorem je nyní její syn Petr Klukan. Nyní se věnuje publicistice a literatuře.

Publikovala od roku 1964, nejprve v okresních novinách Jiskra (Jihlava), později v Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Světě práce, Rovnosti (od sklonku 70. let), Literárním měsíčníku, Ostravském kulturním měsíčníku, Tvorbě, ROK, Lidových novinách, Literárních novinách aj. Čs. rozhlas (Brno) uvedl mj. básnickou skladbu Sedm ptáků (1984). Na texty jejích básní složil hudební skladatel Jiří Matys dívčí sbory Ještě se nevracím (1985) a cyklus Vysočině (1991). V roce 2002 jí byla udělena Cena Rady města Jihlavy, v roce 2006 Cena města Jihlavy. Je členkou Obce spisovatelů, PEN klubu a Společnosti Otokara Březiny. Užívá šifer KA, -kl-., lk, -lkl., -den-.

Prozaická tvorba Ludmily Klukanové je lyrická, bohatě metaforizovaná, drobnější útvary mají charakter básní v próze. Svým založením je Klukanová tradicionalistka, obvykle vychází z konfrontace běžné životní empirie s představou ztraceného etického řádu. Při jeho rekonstrukci se opírá o dětské vzpomínky, prožitek rodné západomoravské krajiny i o folklorní inspiraci, kulturní paměť venkovské pospolitosti, žijící v souladu s přírodou. Elementární hodnoty života spatřuje v jistotě domova a příslušnosti k nadosobnímu celku. V prvních knihách je určující perspektivou její výpovědi mytický čas, v němž se svět folklorních legend organicky prostupuje s fantastickým světem dětské obrazotvornosti (Jezírka). Postupně se však začíná výrazněji uplatňovat i čas reálné historie – zvláště události druhé světové války a 50. let. Tvarově prózy Ludmily Klukanové tíhnou buď k mozaikovitě rozplývavým syžetům (lyrická vesnická kronika Na štítu bylo vytesáno kolo, která vyšla původně v silně cenzurované podobě, román o sžívání českých osídlenců s původně německým městem První generace města, či román …zemský ráj… s autobiografickou rovinou, v němž jsou v několika dějových pásmech zachyceny osudy třebíčských selských rodin v době předválečné a poválečné), nebo k sevřenější stavbě s jednou ústřední postavou („citová výchova“ selského chlapce na pozadí násilné kolektivizace v Remontě, tragický ženský osud v Denici). Vliv, který na autorku měli starší básníci spjatí se západní Moravou (březinovský koncept duchovního odkazu předávaného z generace na generaci, demlovský a zahradníčkovský stesk po absolutnu), je zvláště patrný v souboru Slep mi klíč, shrnujícím básnické i prozaické práce, jež vznikaly v letech 1970–88 na okraji větších celků. – Na pomezí beletrie a dokumentu se Klukanová pohybuje v textech Například jeden život, v němž zpracovala vzpomínky politického vězně 50. let Antonína Štěpánka, a Páni malíři, kde s poetickým přesahem směřuje od knižního rozhovoru k esejistické reflexi životních osudů a výtvarného díla čtyř výrazných malířských osobností, spojených s Vysočinou – Jindřicha Boška, Františka Dörfla, Ladislava Nováka a Stanislava Pojera.

V roce 2014 vyšel román Pozdní čas nastal nám. Je to příběh „zdivočelé země“ očima ženy, očima milosrdnýma, láskyplnýma i očima plných slz.Příběh ženy, která zažila v mládí krutou kolektivizaci v 50. letech a po pádu totality navštěvuje ve zralém věku rodnou ves. Ožívají tu vzpomínky na řád života na statku, na první lásky, historie starého rodu a objevují se nečekané souvislosti.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz