Dnes oslaví 90. narozeniny herec, spisovatel a básník Jiří Suchý

Jiří Suchý se narodil 1. 10. 1931 v Plzni. Rané dětství prožil v Klatovech, od roku 1936 žije v Praze. Roku 1947 nastoupil jako grafik-elév v reklamních ateliérech B a R a soukromě navštěvoval Rotterovu kreslířskou školu. Po základní vojenské službě byl sice nadále zaměstnán jako reklamní grafik u Propagační tvorby, ale věnoval se především psaní textů a hře na kontrabas. Koncem roku 1958 se podílel na otevření Divadla Na zábradlí hrou Kdyby tisíc klarinetů. Suchý je však záhy opustil a založil (s J. Šlitrem a kapelníkem F. Havlíkem) divadlo „sedmi malých forem“ Semafor (1959), v němž realizoval svou představu hudebního divadla. První z řady inscenací, v nichž se Suchý uplatňoval i jako herec a zpěvák, byla hra Člověk z půdy. Semafor a jeho písně zásadně ovlivnily tehdejší mladou generaci. Jeho nejslavnějším obdobím jsou 60. léta, kdy Suchý autorsky a od hry Jonáš a tingl-tangl i v herecké dvojici spolupracoval s J. Šlitrem. Osudy divadla Semafor ovlivnila Šlitrova smrt (1969) a tzv. normalizace, v jejímž důsledku byl Suchý zbaven funkce uměleckého vedoucího (1970); byly mu také znesnadněny publikační možnosti a přístup do rozhlasu a televize. Jeho hlavním spoluautorem se stal F. Havlík, na scéně pak vytvořil trojici s J. Dvořákem a J. Molavcovou, která se pak stala jeho trvalou hereckou partnerkou.

Roku 1990 založil vydavatelství Klokočí, které se soustřeďuje na vydávání audiokazet, knih, pohlednic, výtvarných prací divadelních programů a příležitostných tisků, a filmovou společnost Perplex.

Třebaže Suchého literární tvorba obsahuje i knihy próz, úzce je spjata především s působením v oblasti populární hudby a divadla. Největší proslulost si získal jako autor více než tisícovky písňových textů, zejména těch, které během 60. let vznikly ve spolupráci s J. Šlitrem pro divadlo Semafor a staly se výrazem jedné generace a jedinečným fenoménem českého kulturního povědomí i pro generace následující. Od poloviny 60. let Suchého písničky nastoupily svůj samostatný literární život a byly vydávány knižně (Klokočí, Motýl, Pro kočku, Písničky, Růže růžová, Orchestrion z ráje 1 a 2, výbory Trocha poezie, Dítě školou povinné a Ty, co už neznáte).

Vydal také několik knih básní, které navazují na poetiku jeho textů, v nichž si však autor zkouší i nové možnosti výpovědi, kupříkladu volný verš (Med ve vlasech, Kolik očí má den).

Na počátku řady více než padesáti S. dramatických titulů stojí dva texty napsané s I. Vyskočilem pro Divadlo Na zábradlí (Kdyby tisíc klarinetů, Faust, Markéta, služka a já); jeho následná dramatická tvorba je určena takřka výhradně pro divadlo Semafor, ať již patřila k jeho základnímu repertoáru, ke hrám zájezdovým, či k příležitostným titulům.

Zřetelnou inspirací S. byly hry Osvobozeného divadla, především předscény Voskovce a Wericha; blízkými mu pak jsou kabaret a revuální pásmo dialogů a písní (Zuzana je sama doma, Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma, Zuzana je všude jako doma, Zuzana v lázni). Specifickým příkladem revuálního pásma byla Kytice.

S. tvorba prozaická zahrnuje několik knih povídek, ironizujících životní stereotypy a odkrývajících komiku absurdních a groteskních situací (Sto povídek aneb Nesplněný plán, Knížka aneb Co mne jen tak napadlo, Další knížka), a také prózy rozvíjející poetiku písňových a dramatických textů. S. se v nich uplatňuje jako přesvědčivý vypravěč a bystrý, často ironický glosátor jevů, věcí a událostí, který v neposlední řadě také nepřímo formuluje své názory na společnost, umění i politiku (Vyvěste fangle, Malý, později Větší lexikon pro zamilované, Vzpomínání, Povídání).

Z nejnovějšího díla: Klaun si povídá s Bohem (2017), Klaun to zkouší znovu (2021), Kondenzovaný humor (2021), Krajina podivných skutečností (2017)

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1998