Dnes oslaví 90. narozeniny historik a dramatik Jindřich Černý

Jindřich Černý – divadelní historik a kritik, dramatik, překladatel, se narodil 20. 6. 1930 v Čáslavi.  Maturoval v roce 1948 na reálném gymnáziu v Praze. V letech 1948–51 studoval na FF UK estetiku, literární a divadelní vědu, v jejímž studiu pak dále pokračoval na DAMU. Absolvoval v roce 1952 a v témže roce byl odsouzen na šest měsíců nepodmíněně za účast v tzv. protistátní studentské skupině. Po vojenské službě u PTP (Pomocný technický prapor) byl v letech 1954–60 nezaměstnaný, externě spolupracoval s různými kulturními institucemi. V letech 1960–69 byl redaktorem, později vedoucím redaktorem divadelní redakce agentury Dilia. Od roku 1969 pracoval v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu, odkud však musel v roce 1971 z kádrových důvodů odejít. V letech 1971–77 byl zprvu nezaměstnaný, později pracoval jako noční hlídač, brigádník v divadelním oddělení Národního muzea, externě spolupracoval na dokumentaci Divadelního ústavu. V letech 1977–84 byl zaměstnán v archivu, 1984–89 jako tiskový redaktor a posléze 1990 jako vedoucí propagace Národního divadla. V roce 1991 se vrátil do Kabinetu pro studium českého divadla a v dubnu téhož roku byl jmenován ředitelem Národního divadla (do konce 1993, kdy odešel do důchodu). – Syn Ondřej Černý (* 1962), divadelní kritik, překladatel a kulturní manažer (dramaturg Pražského divadelního festivalu německého jazyka, ředitel mezinárodní přehlídky scénografie a divadelní architektury Pražské Quadriennale aj.), zastával od roku 1996 funkci ředitele Divadelního ústavu v Praze, roku 2007 byl jmenován ředitelem Národního divadla.

Od roku 1955 publikuje v periodikách Ochotnické divadlo (1957–58 zde cyklus Dějiny dramatu v kostce, 1958 cyklus Dějiny českého dramatu v kostce aj.), Lidová demokracie, Host do domu, Divadlo, Divadelní noviny, Národní divadlo informuje, Amatérská scéna (1989–90 zde cyklus Osobnosti současné režie), Scéna, Svět a divadlo, Divadelní revue (2000–06 zde jednotlivé kapitoly z knihy Osudy českého divadla po druhé světové válce), Lidové noviny, Czech and Slovak Theatre. V 80. letech přispíval do samizdatových časopisů Kritický sborník a O divadle (pod pseud. Hynek Vavrda a Vilém Pojkar). Je rovněž autorem několika úprav a dramatizací rozhlasových her (např. Emil Vachek: Zlá minuta, 1973, režie J. Horčička).

Černý je divadelní kritik, překladatel a historik se zaměřením na moderní drama, současné divadelní dění a dějiny českého divadla. Pro jeho kritickou tvorbu je příznačná schopnost analyzovat a evokovat divadelní dílo ve všech jeho složkách se zvláštním důrazem na režii a herectví, ideová nekompromisnost a vysoká umělecká náročnost. Syntetického výrazu dosáhlo toto zaměření v publikacích věnovaných režijním a hereckým osobnostem (monografie Otomar Krejča, Dana Medřická, Jiřina Štěpničková, Eduard Cupák) a v časopiseckém cyklu Osobnosti současné režie (Jan Grossman, Jan Kačer, Ivan Rajmont, Alfréd Radok). Kapitoly z dějin českého i světového dramatu a divadla otiskoval Černý již v průběhu 50. let v časopiseckých cyklech Dějiny dramatu v kostce a Dějiny českého dramatu v kostce. V 70. a 80. letech, kdy nemohl psát kritiky, se zabýval sestavováním různých kalendárií a soupisů repertoáru. Ve své zatím poslední práci z oboru divadelní historie (Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945–1955) se Černý snaží postihnout vývoj českého divadla prvního poválečného desetiletí v širších společenských a politických souvislostech, přičemž zvláštní pozornost věnuje divadelním počinům, které se nějakým způsobem vymykaly z dobového mainstreamu, a zároveň nešetří odsudky na adresu těch, kteří se svou naivitou, ideologickou zaslepeností či vědomým přisluhováním režimu podíleli na politické, mravní a kulturní devastaci českého národa. Ve svých tvůrčích začátcích se Černý představil jako beletrista, autor loutkových her pro děti (Strašidlo ve mlýně, Začarovaný princ aj.), spolupodílel se rovněž na překladech španělských a čínských divadelních her. – V knihovně Divadelního ústavu se nacházejí strojopisy prací Jindřicha Černého Divadlo Anny Sedláčkové (soupis repertoáru, b. d., 70. léta, pod jménem Evy Šormové), Edmond Konrád. Drama – divadlo – dokumentace (1976, pod jménem Vilma Pecharová) a kalendárium Kronika českého divadla 1945–1970. Poválečné čtvrtstoletí českého divadla v datech (1972), které se později stalo jedním z pramenů při sestavování kolektivní práce Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech (1995).

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz