Dnes oslaví 90. narozeniny spisovatel Milan Kundera

„Jediné, na čem mi záleží z toho, co jsem kdy napsal, jsou mé romány. Mohl bych je po příkladu hudebních skladatelů označit opusovými čísly. Opus jedna: ŽERT, dokončen v roce 1965, poprvé vydán česky v Praze v roce 1967. Opus dvě: SMĚŠNÉ LÁSKY, napsán mezi 1958 a 1968, vydán nejdříve po částech, pak v celku v Praze 1970, v definitivní podobě teprve ve francouzském překladu v Paříži ve stejném roce. Opus tři:

ŽIVOT JE JINDE, dopsán 1969 nebo 1970, poprvé vydán ve francouzském překladu v roce 1973 v Paříži.

Opus čtyři: VALČÍK NA ROZLOUČENOU, dopsán 1971 nebo 1972, poprvé vydán francouzsky v Paříži v roce 1976. Opus pět: KNIHA SMÍCHU A ZAPOMNĚNÍ, napsán v prvních letech emigrace, poprvé vydán francouzsky v Paříži 1979. Opus šest: NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ, dopsán 1982, poprvé vydán francouzsky v roce 1984. Opus sedm: NESMRTELNOST, dopsán 1988, poprvé vydán francouzsky v roce 1990. Vedle této řady románů jsem napsal ještě dvě knihy, které mám bez výhrad rád a chci vydávat. I tyto dva neromány jsou však spjaty s uměním románů: je to za prvé hra JAKUB A JEHO PÁN, pocta Diderotovi, volná variace na Diderotův román Jakub fatalista, který měl pro mne jako pro romanopisce mimořádný význam (hru jsem napsal v Čechách v letech po invazi: poprvé vydal v Paříži ve vlastním překladu v roce 1981); je to za druhé svazek sedmi esejů napsaných vesměs francouzsky a vydaných v roce 1986 pod názvem, který jsem si vypůjčil ze své „školní práce“: L´ART DU ROMAN.“

Milan Kundera své dílo člení do dvou etap: na období nezralosti, kdy větší či menší měrou podléhal omezujícím stranickým požadavkům na literární tvorbu (od této části díla se naprosto distancuje a zakazuje ji publikovat), a na období vrcholných „opusů“ (viz výše).

Milan Kundera, syn Ludvíka Kundery, významného hudebního pedagoga, klavíristy a rektora JAMU, se narodil 1. 4. 1929 v Brně. Svými kontakty se surrealismem a Skupinou 42 ovlivnil jeho básnické počátky bratranec Ludvík Kundera.

Již od dětství se učil hře na klavír u svého otce, později studoval také hudební kompozici. Maturoval na brněnském gymnáziu v roce 1948. Po dvou semestrech na FF UK (literární věda a estetika) přešel na FAMU, kde studoval nejdříve filmovou režii a pak scenáristiku. Absolvoval v roce 1952 a v témže roce začal na FAMU vyučovat světovou literaturu.

Od roku 1975 žije ve Francii, kde nejprve vyučoval na univerzitě v Rennes, pak v Paříži. Po vydání románu Kniha smíchu a zapomnění byl zbaven čs. občanství, dva roky nato obdržel občanství francouzské.

Debutoval překlady V. Majakovského v časopise Gong a 1946 první básní v časopise Mladé archy. Po svůj odchod do ciziny publikoval v českých periodikách: Blok, Kulturní politika, Nový život, Literární noviny, Host do domu, Plamen, Divadlo aj.. Kunderova světová proslulost se odráží mj. i ve velkém množství zahraničních periodik, do nichž přispíval a přispívá. Ve Francii mezi jeho nejoblíbenější časopisy patří Nouvel Observateur, v 80. letech také Le Débat, trvaleji píše pro časopisy Vuelta (Mexiko) a Témarit (Island).

Od roku 1973 vycházely Kunderovy romány a eseje nejprve ve francouzských překladech, jejichž kvalitu stále pozorněji sledoval, a pouze ty nejzdařilejší autorizoval a označil za definitivní znění textu. Poslední svá díla píše francouzsky. U nás řada jeho románů ještě nevyšla.

Podle Kunderových scénářů a předloh byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát, Žert, Já truchlivý bůh, Nesnesitelná lehkost bytí.

Z nejnovějšího díla: O hudbě a románu (2014), Slova, pojmy, situace (2014), Zahradou těch, které mám rád (2014)

Zpracováno podle: Kolektiv autorů, Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995 a www.databazeknih.cz