Dnes oslaví 90. narozeniny spisovatel Miloš Zapletal

Miloš Zapletal – prozaik, autor návodné tábornické literatury, sběratel a popularizátor her a herních aktivit, překladatel, výchovný pracovník ve skautském hnutí a redaktor časopisů pro mládež, se narodil 13. 1. 1930 v Prostějově  v rodině krejčovského dělníka, mládí prožil v Pardubicích. Po ukončení měšťanské školy (1945) zde absolvoval obchodní akademii (mat. 1949), poté studoval tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Během studií se seznámil s ideály a výchovnými cíli skautského hnutí, které trvale formovaly jeho celoživotní směřování, pedagogickou činnost i literární tvorbu (PedF UK absolvoval 1954 diplomovou prací Letní tábor, v níž se pokusil o rehabilitaci skautské výchovy a jejích metod). V tomto směru měl na Zapletala rozhodující vliv archivář, filozof a historik, čelný představitel českého poválečného skautingu Pavel Křivský a členství ve volném roverském sdružení studentů Kruh, které Křivský inicioval a do svého uvěznění (1952) vedl. V letech 1954–1957 Zapletal působil jako asistent katedry tělesné výchovy na Akademii múzických umění v Praze a současně soukromě studoval orientalistiku a bengálštinu (stipendium na rok 1957/58 udělené indickou vládou mu bylo v ČSR zamítnuto). V roce 1957 se rozhodl pro svobodné povolání, od roku 1960 žije v Liberci. V roce 1968 se podílel na obnově celostátní skautské organizace, v Liberci založil a patnáct let vedl skautský oddíl, po likvidaci Junáka pod hlavičkou Svazu českých turistů. V letech 1969–1970 byl zástupcem šéfredaktora časopisu Junák. V osmdesátých letech se podílel na letních Prázdninových školách her na Lipnici. Roku 1990 vytvořil koncepce časopisů Skaut–Junák a Skauting, který též redigoval, v letech 1997–1999 redigoval nově založený časopis Roverský kmen. V letech 1991–2000 byl v libereckém nakladatelství Skauting zakladatelem a redaktorem pedagogické knihovničky Skautské prameny (1991–2000; 30 svazků). – Manželka Eva Zapletalová (*1937) byla herečkou Naivního divadla v Liberci, dcera Jana Šťastná (*1964) působila mj. jako redaktorka nakladatelství Skauting, dcera Alena Zapletalová (*1967) je výtvarnicí.

Povídky, překlady z bengálštiny, angličtiny a ruštiny, články s pedagogickou tematikou a náměty ke hrám publikoval od šedesátých let v časopisech, ve kterých působil, a dále v periodikách Komenský (1957–1960), Vedoucí pionýrů, Turista, Nový Orient, ABC, Sedmička, Pionýrská Stezka (1971–1978; v letech 1971–1972 zde na pokračování s titulem Ostrov přátelství první verze prózy Sedmička, 1972–1973 s titulem Tábor u jezera první verze prózy Ostrov přátelství a překlad knihy J. W. Lippincota Syn divočiny, 1976–1977 s titulem Zkouška odvahy první verze prózy Stezka odvahy), Ohníček, Větrník, Skaut–Junák (1968–1970, 1990–2000 – zde mj. iniciace a vedení akce na podporu čtenářství Skautský čtenářský kruh), Roverský kmen (1998–2008), Mladá fronta Dnes, Ladění. – Volným hnutím Březový lístek, zahrnujícím členy širokého spektra mimoškolních zájmových organizací a společenství dětí a mládeže, byl za svou praktickou i publikační činnost poctěn odznakem Stříbrný březový lístek. V roce 2013 převzal ocenění Nadace Pangea Za úsilí o nápravu věcí lidských. – Užíval šifry Zet.

 Zapletalova literární tvorba vyrůstá z jeho celoživotního pedagogického působení mezi dětmi a mládeží. Příznačná je pro ni prostupnost umělecké, všeobecně naučné a poznávací složky, inspirativnost i návodnost oproštěná od prvoplánové didaxe. Po próze o skupině venkovských dětí, které o prázdninách nacvičují divadelní představení (Světlušky), a novele o osobnostním i citovém dozrávání protagonisty (Lovec hvězd) začal Miloš Zapletal psát prózy tematicky navazující na tvorbu Jaroslava Foglara, respektující však v podstatně širším záběru problémy reálného života. V příbězích členů vodáckého oddílu rozvíjí mj. motiv osamělosti tělesně postiženého dítěte a jeho cestu k plnému začlenění mezi vrstevníky (Sedmička, Ostrov přátelství), problémy jeho dospívání i citového sbližování s dívkou (Cvoci). V dalších prózách často zobrazuje neformální, samostatnou činnost mladých lidí, podněcovanou přírodovědci či ekology (Stezka odvahy, Soví jeskyně). Vždy zdůrazňuje propojení společensky užitečných aktivit a emocionální i etický, sebevýchovný účinek náročné hry, při které si dospívající hrdinové po vzoru setonovského „stoupání na horu“ uvědomují svou jedinečnost i rovnocennost a stálé sepětí člověka s přírodou. Klíčové postavení má v Zapletalově tvorbě umělecko-naučná próza, v níž beletrizujícím způsobem upozorňuje na výlučnost a estetické dimenze zdánlivě všedních předmětů a přírodních procesů (Tisíc malých dobrodružství, Kouzelné brýle, Objevy bez konce aj.), inspiruje k nejrůznějším aktivitám v přírodě i k umělecké kreativitě. Na pozadí cyklu jednoho roku tak mj. sleduje proměny přírody v každém měsíci a nabízí konkrétní činnosti vedoucí k poznání a emocionální zážitkovosti (Výpravy za dobrodružstvím); k sebekultivaci osobnosti jednotlivce často využívá podněty z oblasti tělovýchovy a kultury (Rok malých dobrodružství). Zapletal rovněž proslul dlouhou řadou prací věnovaných hře a herním návodům. Jeho stěžejním dílem na tomto poli je čtyřdílná Velká encyklopedie her, vznikající v rozpětí několika desetiletí s přispěním spolupracovníků z celého světa. Materiál čerpá z historických a etnografických pramenů i herních zásobníků řady zájmových skupin a oddílů. Významná je též Zapletalova péče o výchovný odkaz Jaroslava Foglara, která se projevila v jeho ediční práci i ve vlastní tvorbě. Podílel se na řadě svazků Sebraných spisů Jaroslava Foglara, v nichž zpřístupnil zvláště výňatky z kronik 2. oddílu, herní návody a praktické rady pro tábornickou činnost. Monografie Záhady a tajemství Jaroslava Foglara svědčí o znalosti dochovaných primárních pramenů a sdílení východisek Foglarových snah; pokouší se však také nastínit jeho psychologický portrét, založený i na osobním kontaktu, a z dnešních pozic reflektovat limity jeho praktického výchovného působení.

 Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz