Dnes uplyne 10 let od úmrtí spisovatelky Aleny Bernáškové

Alena Bernášková (provdaná Alexová) – prozaička, autorka cestopisných reportáží a překladatelka, se narodila 22. 5. 1920 v Praze. Její otec Antonín Bernášek (1883–1966) překládal z francouzštiny, angličtiny, němčiny a italštiny prózu, a především hry pro pražská divadla; napsal rovněž několik původních komedií (zejména pod pseudonymem A. Bernard). – Alena Bernášková maturovala na anglickém reálném gymnáziu v Praze 1939 a téhož roku začala studovat na Lékařské fakultě UK. Po zavření vysokých škol absolvovala jednoroční abiturientský kurz na obchodní akademii (1940). V letech 1941–42 byla učitelkou v Ústavu moderních řečí, v letech 1942–44 učila na obchodní akademii v Karlíně, v letech 1944–45 vystupovala poloprofesionálně jako herečka v divadle Akropolis. Poslední rok okupace totálně nasazena v chemické továrně v Modřanech. V roce 1945 pracovala na ministerstvu informací v odboru pro kulturní styky s cizinou, v roce 1946 odešla do redakce Svobodných novin, s novinářskou delegací se zúčastnila zájezdů do USA, Kanady, Velké Británie, Francie a zároveň studovala 1945–47 na FF UK angličtinu a filozofii. Koncem roku 1947 nastoupila do pobočky OSN Výzva Spojených národů na pomoc dětem. V rámci této činnosti navštívila Polsko, Rakousko a Švýcarsko. V letech 1948–51 pracovala v redakci Lidových novin jako zahraničněpolitická redaktorka (od podzimu 1948 byla půl roku na studijním pobytu v chemické továrně v Záluží u Mostu), 1951–53 v nakladatelství Čs. spisovatel, 1953–55 v redakci časopisu Čs. voják, poté přešla do SČSS, kde měla na starosti členské oddělení (1955–60). V doplňovacích volbách 1956 a opětovně 1958 byla zvolena poslankyní Národního shromáždění. Jako členka parlamentních a spisovatelských delegací procestovala značnou část Evropy i Střední a Dálný východ (Indie, Indonésie, Kambodža, Vietnam, Čína). Po sňatku v roce 1964 se natrvalo přestěhovala do Brna, kde v letech 1966–69 pracovala jako tajemnice pobočky SČSS. Poté byla ve svobodném povolání; živila se převážně soukromou výukou cizích jazyků.

Přispívala do periodik: Ozvěna, Lidové noviny, Svobodné noviny, Čs. voják, Nový život, Mladá fronta, Literární noviny, Plamen aj. a spolupracovala s Československým rozhlasem. Podle povídky pro mládež Děti velké lásky napsala filmový scénář s titulem Olověný chléb (1954, r. Jiří Sequens). Jako publicistka užívala šifry AB.

Bernášková se jako jedna z prvních snažila realizovat program budovatelského umění a socialistického realismu. Ve výrobním románu Cesta otevřená (vzniklém na základě studijního pobytu v Záluží u Mostu) se pokusila naplnit dobové postuláty třídní a ideologické funkce literatury – na osudech chemické továrny a jejích zaměstnanců zachytit proces proměny a socializace celé společnosti od konce druhé světové války do února 1948. Dokumentární inspirace a její často až expresivní ztvárnění tu kontrastuje s černobílým pojetím lidských hrdinů jako nositelů znepřátelených ideologií. Hlavním protagonistou prózy je sama chemická továrna, jež funguje jako živý a nevypočitatelný organismus, kdežto zobrazení lidské psychologie a mezilidských vztahů je plně podřízeno politickému schématu. Ze stejných ideově-politických stanovisek vychází i sociálně laděná próza pro mládež Děti velké lásky. Snahou o postižení politického klimatu studené války je veden soubor povídek Král nemá pravdu, který obsahuje drobné, čtenářsky atraktivní, mnohdy na dobrodružné zápletce stavěné příběhy z celého světa. Druhou linii autorčiny tvorby tvoří knihy inspirované jejími pobyty v cizině, které se vyvíjejí od reportáže (Letem USA a Kanadou) přes cestopis s beletristickými prvky (Setkání v Jugoslávii) až k literárnímu deníku s naučně cestopisnými prvky (Stop Roma).

Alena Bernášková zemřela 7. 10. 2007 v Brně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře