Dnes uplyne 10 let od úmrtí spisovatelky Heleny Lisické

Helena Lisická – prozaička, folkloristka, autorka knih pro děti a mládež, se narodila 26. 11. 1930 v Olomouci.  Rozená Zimmermannová. Od roku 1960 užívá jméno Lisická, které získala z prvního manželství. Pochází z rodiny železářského skladníka. Během války chodila do měšťanské školy v Olomouci (čtvrtý ročník navštěvovala 1944–45 v Třebíči). Po válce přešla na dívčí gymnázium v Olomouci, po absolvování kvarty a kvinty však musela ze zdravotních důvodů studia přerušit. Od roku 1947 navštěvovala v Olomouci dva roky odbornou školu pro ženská povolání. V roce 1949 byla zaměstnána jako laborantka v n. p. Milo Olomouc, po sňatku zůstala v domácnosti. Od roku 1960 pracovala v Domě armády v Olomouci jako knihovnice, organizační referentka (do roku 1966) a sekretářka vojenského útvaru (do roku 1968). Od roku 1968 se věnovala literatuře z povolání.

Přispívala do periodik: Stráž lidu (Olomouc, 1959 zde první pohádka O zemi a jejích dětech, pod pseud. Helena Sedláková, 1969 zde na pokračování Z pohádek a pověstí Heleny Lisické, 1971 zde na pokračování Malý Maestro), Knihovnička Stráže lidu (1977 zde Tři olomoucké povídky a Zlatý cimbál. Výběr povídek a pověstí z Hané), Nová svoboda, Štafeta (Prostějov), Rudé právo, Zemědělské noviny (v 80. letech v jejich příloze Náš domov). Od poloviny 60. let publikovala občas kulturní reportáže a fejetony v Květech, Obraně lidu, Práci, Světě v obrazech, Literárním měsíčníku aj.
Ve 40. letech působila jako členka taneční skupiny Lídy Slané v Olomouci, v 50. letech psala pro tento soubor (přejmenován na Komenium) taneční libreta, divadelní texty. Později se účastnila práce v porotách uměleckých soutěží armádní tvořivosti, v letech 1983-1991 vedla národopisný soubor Haná ve Velké Bystřici u Olomouce. Od roku 1988 členka Národopisné společnosti při ČSAV, od roku 1990 Moravskoslezského folklorního poradního sboru, Ústavu lidové kultury Strážnice a dramaturgyně Národní přehlídky vesnických folklorních souborů a skupin Lidový rok ve Velké Bystřici. Podílela se na konferencích o lidové kultuře (Kroměříž 1991, Olomouc 1992 aj.).
Od roku 1959 příležitostně, od roku 1968 pravidelně spolupracovala s ostravským studiem Čs. rozhlasu, pro které připravila dramatizace pohádek, pověstí a rozhlasová pásma: Pohádka o starém rybáři a hastrmanovi (1959), Vojáci, vojáci (1967), Dudák Drnda (1968), O králi Ječmínkovi (1968), O panu Vítkovi (1972) aj., pro plzeňské studio připravila seriál pověstí Z hradů, zámků a tvrzí (1976–77), pro studio pražské seriál Z českých a moravských hradů (1981). Pro Čs. televizi napsala scénáře k inscenaci pro děti Červená rukavička (1960), u inscenací Padla kosa na kámen (1974) a Zlaté pometlo (1977) kryla svým jménem Boženu Šimkovou). Supraphon vydal v roce 1975 a 1976 dvě gramofonové desky z pohádek Lisické.
V letech 1956–60 užívala pseudonymu Helena Sedláková, který vznikl z matčina rodného jména (též in Stráž lidu 1958–59), dále příležitostně šifer H. S., L. H., -hl-, -l.

Od začátku své tvorby se Lisická věnovala literatuře pro děti a mládež. Její pohádky (především ze Severní Moravy) i pověsti (z různých oblastí Čech, Moravy a Slezska) vycházejí ze zájmu o regionální historii a folklor. Převažují texty realisticky zabarvené, ale i tam, kde se objevuje prvek humoristický či fantaskní, dominuje snaha plasticky vykreslit svéráz určitého kraje a jeho obyvatel, detailně zachytit život, řemesla a zvyky lidí. Autorčina narůstající záliba v historii pak postupně sbližovala její pověsti s žánrem historické povídky. Základním rysem většiny jejích próz je přitom sociální zabarvení a přímočará výchovná tendence, jež mívá podobu explicitního moralizování nebo apoteózy dobrých skutků (Za horama, za dolama, Pohádky a pověsti z Moravské brány, Devatero řemesel), v pověstech pak rovněž podobu historiografické popisnosti. Autorčin styl zachovává prostý jazyk „starých vyprávění“: bez dialektických prvků a archaizace, leč s bohatým využitím lidových rčení, místních názvů a jmen (Z hradů, zámků a tvrzí, Pověsti starých měst). Lisická psala i pohádky autorské (Pohádky z jalovce) a pohádkové hry. Svou schopnost vylíčit atmosféru a kolorit historicky vzdálených časů uplatnila i v románu, jehož děj je situován do období Velké Moravy (Páv zpívá o štěstí).

Helena Lisická zemřela 30. 11. 2009 v Olomouci.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz