Dnes uplyne 10 let od úmrtí spisovatelky Jarmily Loukotkové

Jarmila Loukotková se narodila 14. 4. 1923 v rodině českého amerikanisty, etnografa a lingvisty Čestmíra L., autora prací o životě Indiánů. Z otcových zkušeností čerpala i ve svém díle „Liána smrti“. Jarmila Loukotková absolvovala gymnázium v Praze, poté studovala francouzštinu na soukromé jazykové škole. Následně vystudovala němčinu a po válce i francouzštinu. Od r. 1943 byla zaměstnána na magistrátu v Praze, po válce studovala na FF UK estetiku a již zmiňovanou francouzštinu. Pravidelně přispívala do periodik Studentský časopis, O knihách a autorech, Svoboda, Svobodné slovo, Práce, Květy, Vlasta aj.
Její tvorba se však nesoustředila jen na knižní podobu. V roce 1948 napsala pro Čs. rozhlas hru Fialinka a v roce 1990 Čs. televize adaptovala její prózu Vstup do ráje zakázán. Jarmila Loukotková je však známá především jako spisovatelka historických próz, kde převažuje lyrizovaná kresba prostředí. Většinou čerpá z antických dějin (Není římského lidu, Spartakus, Smrtí boj nekončí, Pro koho krev) a francouzských dějin 15. století (Bůh či ďábel – o maršálovi de Retz, příteli Jany z Arku, Navzdory básník zpívá – o F. Villonovi).
Další její prózy jsou prózy psychologické o citových problémech současné ženy (Medúza), prózy s kriminální zápletkou (Odměna), dívčí romány a dobrodružné povídky (Liána smrti). Dosud napsala osmnáct titulů, přeložila celé dílo francouzského básníka Francoise Villona a aforizmy Francoise de la Rochefoucaulda, dvořana Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. Její vlastní tvorba je zaměřena především na období antiky, ale je autorkou i knih ze současnosti a knih pro mládež.

Například: Není římského lidu, Spartakus, Smrtí boj nekončí, Pro koho krev, Bůh či ďábel, Navzdory básník zpívá, Křik neviditelných pávů, Pod maskou smích, Pro koho krev, Doma lidé umírají, Na život se jen čeká, Odměna, Příběhy kaštanu, Tajemství černého lesa, Medúza, Odměna, Žít jednou spolu, Vstup do ráje zakázán, Dar jitra prvého dějství, Liána smrti

Jarmila Loukotková zemřela 29. 10. 2007.