Dnes uplyne 100 let od narození básníka Zdeňka Šeříka

Zdeněk Šeřík – vlastním jménem František Novotný, se narodil 21. 9. 1919 v Popelíně v  rodině invalidy z první světové války, který pracoval jako domácí dělník, řemenář pro Baťovy závody v Třebíči; za nacistické okupace byl otec pro odbojovou činnost vězněn. – Šeřík studoval na měšťanské škole v Žirovnici, od roku 1934 na obchodní škole a obchodní akademii v Jindřichově Hradci (maturita 1938). Pracoval jako účetní firmy Satrapa ve Studené na Moravě a ve Střížovicích-Rozkoši. V roce 1945 začal na Okresním národním výboru v Jindřichově Hradci působit jako okresní inspektor knihoven a vedoucí redaktor Věstníku okresu Jindřichův Hradec (1946–48) a časopisu Život a práce Jindřichohradecka (1950–53); současně studoval osvětovou školu v Praze (maturita 1948). V roce 1953 přijal funkci ústředního inspektora úseku osvěty a knihoven ministerstva kultury a přestěhoval se do Prahy. V této funkci se mj. významným způsobem podílel na přípravě zákona o jednotné soustavě knihovnictví (1959). V letech 1956–60 dálkově studoval knihovnictví na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy (PhDr. 1967 prací Československé knihovnické zákonodárství). V roce 1962 prodělal srdeční infarkt a v témže roce mu byl přiznán plný invalidní důchod; od konce roku 1963 do svého penzionování (1971) pracoval ve zkráceném úvazku jako tiskový tajemník Státní knihovny České republiky, redigoval zde Zpravodaj Státní knihovny ČSR a Ročenku Státní knihovny ČSR, byl rovněž členem vedení a vědecké rady.

První básně otiskl roku 1935 ve Studentském časopise, kam rovněž do roku 1940 přispíval kritikami. Poezii dále publikoval v novinách a časopisech, ve kterých působil, a v periodikách: Mladá kultura, Jitro, Práce (Jičín), Zájmy Českomoravské vysočiny (Jindřichův Hradec, zde rovněž divadelní referáty a povídky), Jeřáby (Jindřichův Hradec), Český deník, Lidové noviny, Cesta za knihou. Po roce1945 otiskoval příspěvky v periodikách Rudé právo, Večerní Praha, Zemědělské noviny, Čtenář, Knihovna, Čitatel, Kultúrny život (oba Bratislava), Knihovník, Nový život, Zemědělské noviny, Jihočeská pravda (České Budějovice), Květy (1968 zde cyklus básní Nouzové přistání), Univerzita Karlova, Host do domu, Literární noviny, Práce, Svět práce, Svobodné slovo, Mladá fronta, Literární měsíčník, Lidová demokracie, O knihách a autorech, Listy Klubu přátel poezie a Tvorba. Odborné stati a příležitostné články publikoval od 1964 rovněž v Ročence Státní knihovny ČSR. – Užíval pseudonymů Pavel Marek, Pavel Suk, J. Křiklán, V. Vesničan, Pavel Ostřica (v Hostu do domu a Literárních novinách) a šifry L. P. (ve Věstníku okresu Jindřichův Hradec).

Debutoval na konci 30. let básnickou skladbou výrazně ovlivněnou halasovskou poetikou Veselé dívky; sbírky uspořádané na počátku dalšího desetiletí již nevyšly. Do literatury však znovu vstoupil po třech desetiletích sbírkou Nepřetržitost, jejíž název podtrhoval kontinuitu jeho poezie, zvýrazněnou též zařazením některých raných básní. Současně se zde Zdeněk Šeřík proklamativně hlásil k sepětí s rodnou zemí a tradicemi dělnosti a práce, k základním námětovým okruhům, které jeho následnou tvorbu začlenily do kontextu normalizační literatury. Šeříkův lyrický naturel a cit pro rytmus verše se nejlépe uplatnil v básnických miniaturách, inspirovaných venkovskou krajinou rodných jižních Čech, a v meditativní poemě Ves na Vysočině (zařazené do sbírky Rybničná země, napsané již 1964 po překonání vážného onemocnění). Jeho pozdější lyrikou pronikají obecné apelativní náznaky po nutnosti obrany života (Tiché alarmy, Rovnováha křídel) a společensko-politická tematika (Zemědým, Člověk větrolam). Hříčky, popěvky a glosy spolu s básněmi reflexivního charakteru ze všech Šeříkových tvůrčích období shrnula sbírka S kým spává múza.

Zdeněk Šeřík zemřel 5. 10. 1984 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz