Dnes uplyne 100 let od narození dramatika Oldřicha Augusty

Oldřich Augusta – dramatik, autor loutkových her pro děti, se narodil 30. 5. 1924 ve Vysokém Mýtě.  Maturoval na Obchodní akademii v Hořicích (1943) a poté pracoval jako účetní; nejprve u pověřence pro umělecká řemesla B. E. Miky v Praze, od července 1945 u firmy Richard Arent a bratr, později včleněné do podniků OP Prostějov a Pragoděv. V letech 1950–1952 byl ještě krátce zaměstnán v komunálních službách v Hořicích, pak však musel kvůli zhoršujícímu se astmatu odejít do plného invalidního důchodu. V roce 1954 napsal první verzi své první loutkové hry Taškáři a začal se věnovat loutkovému divadlu jako autor a později též jako teoretik a kritik. Od ledna 1965 působil v nakladatelství Orbis jako redaktor časopisu Československý loutkář. K 1. dubnu 1966 byl jmenován ředitelem Naivního divadla v Liberci a v této funkci setrval až do odchodu do důchodu 30. dubna 1986.

Od 50. let publikoval básně ve východočeském krajském deníku Pochodeň (Hradec Králové), dále přispíval do krajských listů Průboj (Ústí nad Labem) a Vpřed (Liberec), recenzemi do Divadelních novin (též Divadelních a filmových novin) a texty her, recenzemi i rozsáhlejšími statěmi do Československého loutkáře (jako příloha k č. 5-6/1968 vyšla hra Všudybýlci, v č. 1/1980 úryvek ze hry Jantarová hora, v č. 2/1987 úryvek ze hry O Pitrýskovi, v č. 2/1991 Hra na Bajaju). – Jednotlivé Augustovy hry byly na jevišti uváděny v různých, postupně vznikajících autorských verzích. Úryvky ze hry Volání po moři využil Jan Votruba ve scénickém pásmu Přišli včas (1985). Československá televize uvedla inscenace her Taškáři (1955, r. Zdeněk Raifanda); Chaloupka z marcipánu (1957, r. Zdeněk Raifanda); Malá zimní pohádka (1958, r. František Filip); Perníková chaloupka (1958, r. Zdeněk Havlíček); Kazisvět (Bratislava 1964); Odvážný Petr a sopka Čokohama (1965). Hra Krakonoš se stala námětem krátkého loutkového filmu Krakonoš a sklínkař Matěj (1977, r. Barbara Thieme). Československý rozhlas uvedl inscenaci Augustovy pohádky O vykutáleném vejci (1961). – Augustovy loutkové hry byly uváděny též v Polsku, Bulharsku a NDR.

Ačkoli Oldřich Augusta psal a v denním tisku publikoval i poezii, jeho hlavní zájem se soustředil do oblasti loutkových her pro děti. Připravoval adaptace či variace známých pohádek (O chaloupce z marcipánu, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Hra na Bajaju) či pověstí (Krakonoš, Dračí kámen), a také příběhů pocházejících z lidové slovesnosti jiných národů (veršovaná hra Taškáři o napravených, v pozdějších verzích však již pouze potrestaných zlodějíčcích vychází z gruzínské pohádky Datua a Petrikela). V souladu s mentalitou a dispozicemi dětského diváka Augusta obvykle nabízí příběhy s jednoznačně definovanými hodnotami, ať již jde o tradiční pohádkový zápas dobra se zlem či o demonstraci základních lidských vlastností, vůči nimž se může divák jednoznačně vymezit (marnivost v pohádce O Všudybílkovi, egocentrismus a sobectví v pohádkách O Chachárkovi či O Pitrýskovi, lhostejnost a netečnost v Dračím kameni atd.). Některé zápletky se Augusta pokoušel aktualizovat konfrontací s realitou doby a prostředí, v němž se adresáti běžně pohybovali: v Kazisvětovi má dobro a zlo podobu účastníků tzv. třídního boje, tedy nemajetných popelářů a kapitalisty ovládajícího veškerý život ve městě, doplněného postavou vědce, jehož vynález může být lidstvu prospěšný i nebezpečný; v pohádce O princezně a bodláčí se pohádkové motivy mísí s denním životem dětí z pionýrské organizace. Druhou linii Augustova díla tvoří hry, které neopouštěly základní prvky komunikace s dětským divákem a nadále sledovaly i výchovné záměry, především však pomocí literárních i vizuálních prostředků kladly důraz na rozvoj dětské fantazie (Malá zimní pohádka, Ponorka na dvorku, SOS, Pravdykvítek). Tyto hry počítaly s inscenačně náročnějším pojetím včetně přirozeného a funkčního využití živých herců. Staršímu publiku byla adresována protiválečná hra Blázen Pabo, která na mýtickém příběhu z dob tzv. Lucké války zobrazovala tragičnost fyzických i psychických důsledků válečného konfliktu pro společnost i jedince, a hra Vyšetřování Ikarova pádu, v níž autor, inspirován známým příběhem z antické mytologie, otevřel řadu zásadních otázek lidské existence, počínaje tématem možných důsledků chorobné ambicióznosti přes problém života ve vyhnanství až k otázkám lidské svobody a odpovědnosti.

Oldřich Augusta zemřel 1. 8. 1997 v Liberci.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz