Dnes uplyne 100 let od narození spisovatele Antonína Dvořáka

Antonín Dvořák – divadelní teoretik, divadelní a televizní režisér, prozaik, se narodil 12. 9. 1920 v Praze. Po absolvování nižších tříd reálky v Písku se vyučil dlaždičem a poté krátce studoval v Praze na odborné škole stavitelské (vyloučen pro činnost v Komunistické studentské frakci). V letech 1937–1939 studoval architekturu na Uměleckoprůmyslové škole. V období 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Dachau a Buchenwald. V roce 1941 založil a do roku 1943 vedl Divadélko ve Smetanově muzeu, v letech 1943–1944 byl uměleckým šéfem Intimního divadla, 1945–1946 režisérem divadla D 46, 1946–1948 ředitelem Městského divadla v Mladé Boleslavi. Od roku 1948 do roku 1956 působil jako režisér v Národním divadle, v letech 1954–1955 souběžně v Čs. televizi. V letech 1955–1956 byl šéfem činohry Městského divadla v Benešově a v období 1959–1962 ředitelem Městského divadla v Příbrami. Od roku 1963 byl ředitelem Divadla Jaroslava Průchy na Kladně. Po přihlášení k normalizační politice (Slovo do vlastních řad) vedl v letech 1970–1980 redakci dramatického vysílání Československé televize. Od roku 1950 do listopadu 1989 vyučoval jako docent a později profesor režii naAMU v Praze.

Přispíval do periodik: Kulturní politika, Lidové noviny, Literární noviny, Plamen, Tvorba, Svoboda, Rudé právo, Otázky divadla a filmu, Divadlo, Divadelní noviny, Divadelní zápisník, Národní divadlo, Program D 47 (48), Scéna aj. – VČs. televizi mj. režíroval vlastní dramatizace prózVáclava Řezáče(Bitva, 1971),Jana Kozáka (Svatý Michal, 1973),Antonína Zápotockého (Rudá záře nad Kladnem, 1975) aIvana Obrachta (Anna proletářka, 1980).

Jako divadelník, žák Jindřicha Honzla, vycházel Dvořák z tradic avantgardy, z koncepce divadla jako svébytného umění a z divadelního pojetí dramatického textu, a snažil se je ve svých režiích i historicko-teoretických pracích přizpůsobit změněné společenské situaci. Významné jsou jeho válečné teoretické práce o divadle, metodologicky náležící ke škole českého strukturalismu (Dialektické rozpory v divadle, Divadelní a dramatický prostor). Avantgardní východiska levicové kultury opět připomněl na začátku šedesátých let, kdy v práci Trojice nejodvážnějších upozornil nejen na odkazJindřicha Honzla, E. F. Buriana, ale také do té doby oficiálně přehlíženého Jiřího Frejky. – Dvořák je rovněž autorem řady divadelních a televizních dramatizací a několika próz. V historickém románu Mistr Jeroným se inspiroval básnickým stylemVladislava Vančury; román Zavolejte léto je autobiograficky založený, generačně laděný příběh studenta, který je na začátku okupace zavlečen do nacistického vězení.

Antonín Dvořák zemřel 29. 5. 1997 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz