Dnes uplyne 100 let od narození spisovatele Josefa Škvoreckého

Josef Škvorecký se narodil 27. 9. 1924 v Náchodě. Jeho otec byl bankovním úředníkem v Náchodě, kde působil též jako náčelník místní sokolské organizace a jako správce sokolského kina. V rodišti vychodil obecnou školu a absolvoval zde i reálné gymnázium. Po maturitě byl nasazen jako pomocný dělník v továrně Metallbauwerke Zimmermann und Schilling v Náchodě a později v Novém Městě nad Metují, koncem války pak v přádelně firmy Bartoň v Náchodě.

Od gymnazijních studií se věnoval jazzu, hrával v místní kapele Red Music. Roku 1945 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po prvním semestru však přestoupil na FF UK, kde vystudoval angličtinu a filosofii. Po absolutoriu obdržel umístěnku do pohraničí, učil přírodopis na střední škole v Broumově a v Polici nad Metují, češtinu a sociální vědy na Vyšší sociální škole v Hořicích v Podkrkonoší. Titul PhDr. získal roku 1951 prací Thomas Paine a jeho vztah k dnešku. Po vojenské službě nastoupil do angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU) v Praze, od dubna 1956 zde byl redaktorem a od ledna 1957 zástupcem šéfredaktora nového dvouměsíčníku Světová literatura. Po skandálu, který vyvolalo vydání románu Zbabělci, musel v lednu 1959 z redakce časopisu odejít, ale mohl se vrátit do angloamerického oddělení SNKLU. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku Plamen, odjel však do USA, kde nejprve přednášel na Cornell University v Ithace, v létě absolvoval stipendijní pobyt v Berkeley. Téhož roku byla zastavena výroba knihy Tankový prapor. Škvorecký se rozhodl v zahraničí zůstat a od podzimu 1969 vedl na Toronto university v Torontu, kde od té doby trvale žije, kurz současného českého divadla a filmu a na anglistice kurzy anglické a americké literatury; od roku 1970 i kurzy tvůrčího psaní. Od roku 1972 až po odchod do důchodu vyučoval též dějiny a teorii filmu na Graduate Centre for Study of Drama torontské univerzity. Počínaje polovinou 70. let pohostinsky přednášel na řadě severoamerických univerzit.

Roku 1971 J. Škvorecký a Z. Salivarová (manželka) založili v Torontu nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ve kterém do roku 1990 vydávali české exilové autory a v Československu zakázaná díla. Škvorecký zde publikoval také vlastní tvorbu. Roku 1978 byl zbaven čs. státního občanství. Při prvním návratu do Československa (1990) byl vyznamenán řádem bílého lva. Škvoreckého dílo je překládáno do mnoha jazyků, od konce 70. let zaznamenává značný ohlas zejména v Severní Americe.

První články, básně a básnické překlady uveřejnil roku 1945 v kulturním oběžníku SČM Slovo má mladý severovýchod, od roku 1955 pak publikoval v časopisech Host do domu, Krásná literatura, Literární noviny, Klub čtenářů, Květen, Plamen, Červený květ, Kultura, Slovenské pohľady, Kulturní tvorba, Taneční hudba a jazz, Divadelní noviny, Knižní kultura, Květy, Literární listy, Svět práce aj. Ve Světové literatuře publikoval překlady, medailony a recenze s ukázkami z angloamerické literatury, od roku 1961 pak rozsáhlejší eseje. Po roce 1970 psal prózy, kritiky a eseje do exilových periodik Listy (Řím), Nový domov (Kanada), Proměny (New York), Svědectví (Paříž), Telegram (Edmonton), Zpravodaj (Curych), Obrys (Mnichov) aj. Jako člen redakční rady podstatným způsobem ovlivňoval podobu dvouměsíčníku Západ (Ottawa). Přispíval také do řady zahraničních, zejména severoamerických periodik. Od roku 1990 publikuje v Lidových novinách, Literárních novinách, Respektu, Divadelních novinách, Kritickém sborníku, Iluminaci, Revolver Revue aj.

V 50. a 60. letech byl jedním z nejvýznamnějších znalců angloamerické literatury u nás a v předmluvách či doslovech komentoval díla řady spisovatelů. V exilu psal předmluvy, poznámky či doslovy ke knihám Sixty-Eight Publishers a Poezie mimo domov, svými texty doprovodil také anglické překlady knih V. Černého a B. Hrabala.

Podle Škvoreckého próz či námětů vznikly scénáře filmů: Zločin v dívčí škole, Zločin v šantánu, Farářův konec, Flirt se slečnou Stříbrnou, Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc. Bez Škvoreckého spoluúčasti byl natočen film Nápady čtenáře detektivek a celovečerní Tankový prapor. Pro Čs. televizi napsal Revui pro banjo, seriál Vědecké metody poručíka Borůvky a inscenaci Poe a vražda krásné dívky. Některé jeho předlohy byly pro televizi upraveny jinými scenáristy: živě vysílaný cyklus Hříchy pro pátera Knoxe, seriál Prima sezona a filmy Eine kleine Jazzmusik a Legenda Emöke. Na přelomu 50. a 60. let napsal s L. Dorůžkou pro Čs. rozhlas libreto k operetě Zmatek kolem Lydie.

V Škvoreckého tematicky, stylově a žánrově různorodé tvorbě dominuje snaha o zachycení přítomného okamžiku spolu s evokací nedosažitelné minulosti a s iluzivní touhou po šťastném životě. Škvoreckého rané povídky (Divák v únorové noci, Cesta k ateliérům, Zákony džungle, Konec Bulla Máchy) a knižní debut, román Zbabělci, ukazují svým oproštěným, strohým stylem s citlivě zaznamenanými dialogy a hovorovou češtinou, nejen na vliv E. Hemingwaye, ale také na soudobou evropskou existenciální literaturu a tvorbu Skupiny 42.

Autobiograficky pojatá postava Dannyho Smiřického, je ve Škvoreckého tvorbě spojena s několika návratnými motivy: s fyzickým a posléze nostalgicky vzpomínkovým bytováním v maloměstském Kostelci (tj. Náchodě), s láskou k džezu jako k hudbě i metafoře svobody a s milostným dobýváním dívek a žen. Danny přitom stárne s autorem a v jednotlivých prózách spolu s ním prožívá historii země, od gymnazijních let za okupace (Prima sezona) přes květnové povstání a příjezd Rudé armády (Zbabělci), období bezprostředně po únoru 1948 (Konec nylonového věku, Povídky tenorsaxofonisty), vojenskou službu v 50. letech (Tankový prapor) až po období polistopadové (Dvě vraždy v mém dvojím životě). V románech Mirákl a Příběh inženýra lidských duší autor rozvíjí několik paralelních vyprávěcích a chronologických linií. Dannyho rysy postrádá postava vypravěče, básníka a redaktora Ledna, v příběhu vykreslujícím nakladatelskou praxi a atmosféru umělecké společnosti 60. let (Lvíče).

Škvorecký je také autorem neautobiografických, historických próz založených na studiu pramenů (Scherzo capriccioso, Nevěsta z Texasu).

Se Zdenou Salivarovou napsal knihu o historii torontského nakladatelství Sixty-Eight Publisher, vlastních knihách a jejich ohlasu (Samožerbuch).

Josef Škvorecký zemřel 3. 1. 2012 v Torontu.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1998