Dnes uplyne 100 let od narození spisovatele Miroslava Slacha

Miroslav Slach – prozaik, dramatik, autor životopisných próz a děl pro mládež, se narodil 16. 3. 1919 v Tlusticích (u Hořovic).  Mládí prožil na Slovensku, kde jeho otec (původně hospodářský správce) působil jako učitel a později ředitel na rolnických školách v Rimavské Sobotě, Sabinově a Brezně nad Hronem. Vystudoval reálné gymnázium (primu v Prešově, ostatní ročníky v Banské Bystrici, kde také roku 1938 maturoval). Krátce navštěvoval Lékařskou fakultu UK v Praze, po uzavření vysokých škol byl nasazen na zemědělské práce v Novém Strašecí. V letech 1940–41 absolvoval čtvrtý ročník Amerlingova učitelského ústavu v Praze a poté učil na školách v okolí Brandýsa nad Labem (Všetaty, Nedomice, Čakovičky). Roku 1944 byl totálně nasazen jako stavební dělník v Hradci Králové, na konci války se skrýval. Od roku 1945 učil na měšťanských školách ve Všetatech a Velkém Březně u Ústí nad Labem a na Střední průmyslové škole v Mladé Boleslavi. Zároveň studoval dějepis, filozofii a slovanskou filologii na FF UK (PhDr. 1948 prací Drama a Karel Čapek). Od roku 1951 působil na ZŠ ve Všetatech (od 1954 jako zástupce ředitele). V roce 1979 byl jmenován ředitelem školy, téhož roku odešel do důchodu. Od té doby se věnoval výhradně literární práci.
Publikoval v časopisech a novinách Ozvěny domova a světa (1939 zde debut), Svoboda, Rudé právo, Učitelské noviny, Pravda, Průboj (Ústí nad Labem, 1962 zde na pokrač. román Mariáš s ďáblem s tit. Znamení Aeskulapa), Tvorba, Lidová demokracie (1993–94 zde na pokrač. Světlo v soumraku), Hlas revoluce, Čs. červený kříž, Květy, Literární měsíčník a Nové Mělnicko.
Je autorem rozhlasového pásma Než se brány otevřou (1948) a řady původních rozhlasových her (většinou pro mládež): Obraz a skutečnost (1945, Bratislava), Děkujeme (1946, námět později využit v próze Mariáš s ďáblem), …a Praha daleko (1946), Heslo „Santa Maria“ (1947, námět zpracován i jako stejnojm. divadelní hra), Narodil se básník (1947), Dovolená (1947), Půlnoční píseň (1947), Než ďábel umlkne (1947), UB 177 neodpovídá (1949), Kutnohorští havíři (1956 podle Aloise Jiráska), Delfín (1957, podle Julese Vernea), Runové kameny (1979, námět využit v románu Sázka na černého koně).
Užíval pseudonymu Mirko S. Hron (v Ozvěnách) a šifer -la- a M. S. (obojí zřídka).

Slach je autorem životopisných próz tematicky zakotvených v 19. století a žánrově tíhnoucích k útvarům idyly a romance, které zachycují historické osobnosti zejména v situacích všednodenních a intimně lidských. Kulturněhistorická drobnokresba provázená mírným sentimentem a anekdotickým pointováním epizod napomáhá syté evokaci životního stylu v období obrození, biedermeieru a rozvíjející se společnosti v 19. století. Vedle Václava Klimenta Klicpery (Usměvaví rebelanti), Jana Evangelisty Purkyně (Zeptej se orlů), orientalisty Bedřicha Hrozného (Můj starý dobrý Orient-Expres) a arabisty Aloise Musila (Kavalíři pouště) se autor soustředil k osobě německého básníka Johanna Wolfganga Goetha. Zaujalo ho jeho pozdní milostné vzplanutí k Ulrice von Levetzow i atmosféra rychle se rozvíjejících Mariánských Lázní (Dostavník do Výmaru, Sbohem, letní lásko). Typ kulturní krajiny, jaký se konstituoval v Polabí a západních Čechách, inspiroval Slacha jako historika (doprovodné texty v publikacích Stříbrná píseň, Neratovice) i povídkáře (Romance o moudrém vinaři). Genius loci historicky zajímavých míst sehrává dějotvornou roli rovněž tam, kde autor své základní tematické rozpětí překračuje směrem do vzdálenější minulosti (Zázračný lukostřelec, Bílý jelen). Dobovým zasazením a výraznějším využitím románové fikce se z okruhu životopisných děl vymyká próza Já básník Naso, rekonstruující příčiny Ovidiova vypovězení z Říma.
Druhou linii Slachova díla tvoří prózy a hry spádného, často až dobrodružného děje (Můj přítel Admirál, Sázka na černého koně, Zapomenout na Monte Carlo). Tato linie je tematicky většinou spjata s druhou světovou válkou a rejstřík výrazových prostředků v ní sahá od reportážní věcnosti (Mariáš s ďáblem) po psychologicky citlivou revokaci osobních zážitků mladého člověka z doby protektorátu (Prchavá vůně jasmínu).
Kniha o Janu Palachovi, který byl Slachovým žákem na všetatské škole, se opírá o dokumentární a vzpomínkový materiál a představuje spíše publicistický pól životopisné literatury (Světlo v soumraku).

Miroslav Slach zemřel 31. 8. 2001 ve Všetatech.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz