Dnes uplyne 100 let od narození spisovatele Rudolfa Černého

Rudolf Černý se narodil 12. 12. 1920 v Praze. Po měšťanské škole v Praze-Vršovicích (1926–34) se vyučil kloboučníkem (1936). Pracoval jako kloboučnický dělník a zároveň poloprofesionálně hrál fotbal za Viktorii Žižkov a Rapid Vršovice. Od května 1945 byl několik měsíců členem Revolučních gard. V letech 1945–46 absolvoval v Praze vojenskou prezenční službu, po likvidaci firmy, v níž pracoval, přišel o zaměstnání a vystřídal různé profese (laborant v továrně na hračky, výrobce kosmetických přípravků aj.). Roku 1949 nastoupil do stavebnictví (kopáč, betonář, minér ve Vodních stavbách, Armabetonu aj.), roku 1955 se přihlásil na celostátní výzvu a stal se havířem na Dole A. Zápotockého v Kladně-Dubí. Ze zdravotních důvodů (přežil dva závaly v dole) odešel roku 1958 do invalidního důchodu, ale po dvou letech se ho vzdal a živil se – s výjimkou let 1969–73, kdy byl scenáristou v Čs. státním filmu – jako spisovatel z povolání a novinář. V letech 1962–69 žil v Ledečku nad Sázavou, pak se na čas vrátil do Prahy, roku 1973 se definitivně usadil v Přerově nad Labem, kde také zemřel 4. 2. 1982.

První povídku uveřejnil v Novém životě (1949, v rámci akce Pracující se hlásí do literatury), další otiskl až roku1957 v časopise Čs. voják; později publikoval mj. v Květech, Plameni, Kulturní tvorbě, Večerní Praze, Světě práce, Tvorbě a Pravdě (Bratislava). Povídky Když chlapi pláčou a Pancéřový vlak posloužily jako námět ke scénářům filmů Bitva o Hedviku (Polsko, 1973, r. Julian Dziedzina) a Zbraně pro Prahu (1975, r. Ivo Toman). Roku 1970 byla úředně zkonfiskována politická reportáž Jak se dělá kontrarevoluce.

Celé Černého literární dílo (z něhož byla vydána jen malá část) osciluje na rozhraní mezi sociální a psychologickou prózou a reportážní politickou publicistikou. Jeho povídkový debut Nezralé ovoce obsahuje vedle baladických historických reminiscencí (mj. osudu čs. legionářů a rudoarmějců) i beletristickou rekonstrukci epizody z květnového povstání 1945 s aktuálním politickým zacílením (v titulní novele). Sociální román Tereza (později rozšířený na dilogii Náměstí Evropy) líčí v souladu s ideologickými postuláty socialistického realismu politický život první republiky v letech 1929–35. Maloměstskou mentalitu, z níž vzniklo hnutí českých fašistů, autor vykreslil v tendenčním politickém pamfletu Hochštapler. Naturalistickými líčeními a konvenční romantikou jsou poznamenány prozaické mozaiky Zloděj žen (o partě kopáčů) a Vyšehradští jezdci (o adolescentní mládeži), usilující o obraz dobového sociálního klimatu. Populární historií sovětské kosmonautiky pro mládež je publikace 12. dubna, 9.07. Na začátku 70. let Černý spolupracoval s bývalým prezidentem Antonínem Novotným na jeho rozsáhlých nevydaných pamětech; souběžně vznikalo knižní interview, z něhož vyšla jen část pod titulem Antonín Novotný: Pozdní obhajoba; Černý však tento rozhovor využil především jako podklad rozsáhlé třídílné biografie nazvané Exprezident.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz