Dnes uplyne 100 let od narození spisovatele Zdeňka Rotrekla

Zdeněk Rotrekl – básník, prozaik a publicista, se narodil 1. 10. 1920 v Brně.  Pocházel z rodiny zahradníka a obchodníka zahradnickými potřebami. Po absolvování klasického gymnázia v Brně (mat. 1940) byl totálně nasazen; roku 1941 jej pozval František Halas do Kunštátu, kde ho seznámil s básníky tzv. bednářovské generace. Ke konci války se Rotrekl musel skrývat. Roku 1945 začal studovat filozofii a historii na FF MU v Brně a intenzivně se zapojil do kulturního a politického života. V letech 1946–1947 byl kulturním referentem Svazu vysokoškolského studentstva a od roku 1947 členem výboru Moravského kola spisovatelů, zástupcem Sdružení katolických spisovatelů a publicistů aj. Patřil k stálým spolupracovníkům časopisu Akord, kde se spřátelil s Janem Zahradníčkem. Po únoru 1948 byl z politických důvodů vyloučen ze studia i ze všech organizací, kde působil, a předán k pracovnímu nasazení jako dělník. V témže roce byla rozmetána sazba sbírky Žalmy a z nakladatelství vrácen rukopis sbírky Pěvec florentský. Na jaře 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném tajném procesu s brněnskými vysokoškolskými funkcionáři odsouzen k trestu smrti, změněnému později na doživotní vězení (Bory, Leopoldov, uranové doly Bytíz). Během jeho pobytu ve vězení založil Antonín Kratochvil v Mnichově edici Kamenný erb, pojmenovanou podle Rotreklovy básnické sbírky. Propuštěn byl v květnu 1962 na desetiletou podmínku. V letech 1962–1968 pracoval jako pomocný dělník u Technické a zahradní správy v Brně. Roku 1968 byl občansky plně rehabilitován, v témže roce promoval na FF UJEP (PhDr. prací Pojetí a smysl státu u sv. Augustina a Platóna) a v dubnu téhož roku se stal redaktorem kulturního časopisu Čs. strany lidové Obroda (s Jiřím Sůvou). Byl zakládajícím členem jihomoravského výboru sdružení politických vězňů K 231. – Roku 1969 byla z edičních plánů vyřazena jeho sbírka Malachit. Po zastavení Obrody (v prosinci 1969) pracoval krátce jako technický redaktor vydavatelského družstva Logos v Brně, pak odešel do invalidního důchodu. V období tzv. normalizace se aktivně podílel na nejrůznějších disidentských aktivitách, zvláště při vydávání samizdatových publikací. V druhé polovině roku 1989 redigoval první dvě čísla obnoveného samizdatového časopisu Akord, který poté začal vycházet oficiálně; Rotrekl byl v jeho redakci do roku 1992. Po listopadu 1989 byl též krátce (do března 1990) redaktorem brněnské redakce kulturní rubriky Lidové demokracie, na začátku 90. let spolupracoval s brněnskou televizí a rozhlasem.

Debutoval roku 1940 v časopise Jitro. Dále přispíval zejména do novin a časopisů Řád, Úsvit, Selka, Lidová demokracie (1945–1948 pravidelné týdenní recenze a komentáře), Akord (1945–1948, též spoluredig., 1989–1992), Rovnost, Vyšehrad, Vývoj, Katolické noviny. – Po roce 1948 publikoval zejména v exilových periodikách Archa (Mnichov), Svědectví (Paříž), Rozmluvy (Londýn), Listy (Řím), Proměny (New York), Studie, Nový život (oba Řím), České slovo (Mnichov) ad., a v období tzv. normalizace též v samizdatových periodikách Obsah (od 1981, též ročenky Z Obsahu 1982–89 a Výbor z Obsahu 1–5, 1986), Střední Evropa (brněnská verze, od 1988), Host (od 1988) ad. Mimo to na konci 60. let publikoval v Obrodě, Rovnosti, Hostu do domu aj. – Po roce 1989 se jeho příspěvky objevovaly zejména v Listu pro literaturu, Lidové demokracii (Brno), Proglasu, Literárních novinách, Katolických novinách, ROKu, Tvaru aj. – V samizdatových edicích vydal básnické sbírky, skladby, drobné výbory, a též i sbírky povídek: Nepřízvučný zpěv (Brno 1974), Litanie k andělům (Brno 1974), Kniha apokryfů, kouzel a zaříkávání (1975); Žalmické vzývání ke konci adventu 1977 – Útěk do Egypta (Brno 1977); Nezděné město (Petlice 1978; rozšíř. Edice Expedice 1989); Malachit. Výbor veršů 1952–1968 (Petlice 1978); Chór v plavbě ryby Ichthys (Petlice 1980, obsahuje též Stromy ptáci zvířata a podobní lidé); Neobvyklé zvyky (Petlice 1980); Basic Czech (Petlice, b. d., 1983), Basic Czech (Grammar) a Basic Czech pro pokročilé po straně 1980 (souborně, Brno 1984, 1989), Sad a menší prózy (Brno 1985 /vročení 1984/, Petlice 1985), Menší prózy a básně v próze III (Brno b. d., pravděpodobně 1987); Kamenný erb (výbor z let 1940–68, Edice Expedice 1988); Poezie II. (soubor sbírek z let 1971–1983, Brno 1989); Němé holubice dálek (Česká expedice 1989). V rukopisu zůstal román Světlo přichází potmě (1976) a vzpomínková próza Hnízda ze stromu, který odchází (1977). V samizdatu též publikoval soubory esejů Skrytá tvář české literatury nejen krásné (Brno 1977; rozšíř. 1986), Existence Moravy ve střední Evropě (Brno 1987) a Barokní fenomén v současnosti a jiné úvahy (Brno 1986, Edice Expedice 1987). Přispěl do samizdatových sborníků a antologií Chvála bláznovství. Sborník k padesátinám Jana Trefulky (1979), Moravská čítanka 1981 (1981); Moravská čítanka 1982 (1982); Z Obsahu 1982 (1983); Moravská čítanka 1983 (1983); Z Obsahu 1983 (1984); Moravská čítanka 1984 (1984); Danny je náš! (Petlice 1984), Básníci a samotáři (1984); Z Obsahu 1984 (Petlice 1985); Karlu Srpovi k padesátinám (1986); Z Obsahu 1985 (1986); Na střepech volnosti (1987); Z Obsahu 1986 (1987); Nálezy (1988); Z Obsahu 1987 (1988); Světlá lhůta. Pro Jiřího Grušu k 10. 11. 1988 (1989); Z Obsahu (1988) (1989); Z Obsahu (1989) (1990) a Bylo nebylo. Sborník k narozeninám Jaromíra Hořce (1991). – Představení složené z Rotreklových veršů i próz uvedlo brněnské Divadélko na hradbách (Sněhem zaváté vinobraní, 1990) a pražská Viola (Nepřízvučný zpěv, 1991). – Ve spolupráci s brněnským rozhlasem napsal Zdeněk Rotrekl v letech 1968–1973 čtyři, v té době již nerealizované rozhlasové hry: Jak z olivových květů věčné moře (1968); Stará žena (1969); Popis pohřbívání mýdla a kostní moučky (1970, otištěno v samizdatovém časopisu Obsah, 1983, prem. 1993) a Anděl okouzlený pádem (1970–1973). – V roce 1991 vysílala Československá televize pořad Básník Zdeněk Rotrekl (r. Jiří Ptáček), později byl o něm natočen televizní medailon V týž obraz proměněni (r. Rudolf Tesáček, 1992). V roce 2010 vysílal Český rozhlas ukázky z jeho rukopisných pamětí Hnízda ze stromu, který odchází. – Byl spoluzakladatelem Konfederace politických vězňů. V roce byl 1990 jmenován magistrátním rytířem Českého velkopřevorství Suverénního rytířského a hospitálního řádu sv. Jana Jeruzalémského na Rhodu a na Maltě. V roce 2009 získal Státní cenu za literaturu, o rok později byl za své celoživotní dílo a postoje honorován medailí sv. Vojtěcha. – Užíval šifer Zd. R., -zdr-, Z. R.

Do literatury vstoupil Zdeněk Rotrekl ve 40. letech trojicí básnických sbírek, v nichž se představil jako básník výrazně katolické spirituální orientace, usilující postihnout značně expresivním veršem transcendentální rozměr veškerého bytí (Kyvadlo duše, Kamenný erb, Pergameny). Intelektuální ráz tehdejší Rotreklovy poezie je zdůrazněn určitým aristokratismem, symbolizujícím nostalgický stesk po vznešených tradicích minulosti, po životě bohatě vrstveném kulturou. Básníkovy snové vize i průhledy do dětství jsou plny symbolistních dekorací; ornamentalizující stylizaci (užívající četné poetismy, přechodníky i slovosledné inverze) chápal Rotrekl jako obranu proti válkou dehumanizované kulturně společenské atmosféře. Tušené příznaky budoucích tragických proměn jej vedly k hledání celistvosti v atomizovaném světě; každý předmět jako by byl symbolem celého vesmíru, každý okamžik pak bránou do věčnosti. – Nástup komunismu, následné dlouholeté věznění a nemožnost oficiálně publikovat výrazně porušily kontinuitu Rotreklovy tvorby; v letech 1948–1989 ji mohl zveřejňovat pouze v ineditních edicích a v exilových nakladatelstvích, kde vznikaly povětšinou nahodile koncipované výbory z textů, které se podařilo dostat do zahraničí (Básně a prózy). Sama jeho tvorba se v průběhu let tematicky i tvarově rozrostla do značné šířky: ornamentalizující stylizace rané tvorby mizí, svět se básníkovi stále intenzivněji vyjevuje jako barokní „teatrum mundi“, v němž básník-křesťan bojuje o svou víru s nevírou. Prožitek baroka, který Rotrekl formuloval v eseji Barokní fenomén v současnosti, dává básníkově tvorbě jak pocit sounáležitosti s tradicí, tak do jisté míry podmiňuje jeho básnickou expresivitu i odvahu k jazykovému experimentu (Basic Czech /Grammar/). S tím souvisí také bizarnost a snová přeludovost jeho básnického světa a mísení surreálna s konkrétním detailem. Přes spontánnost této poezie, danou silně asociativní obrazností, jež umožňuje setkání surrealistické vize se syrovým vězeňským motivem, zahrady dětství s obludným přízrakem, má Rotreklova poezie stále silně intelektuální ráz. V jeho básních nalézáme četné neologismy, biblismy, aluze z nejrůznějších kulturních okruhů i značné množství nábožensko-mytických symbolů a alegorií. Základní devizou Rotreklova básnického světa je neustávající zápas o identitu křesťana ve světě totalitní ideologie („víra je zápasem o víru“) a stále se zde tematizuje paradoxnost lidského osudu: bytí člověka je darem, za nějž neseme odpovědnost, zároveň je však samo bytí jedinou otázkou po smyslu všeho, co člověk prožívá a čím trpí. Katolickou ortodoxii Rotrekl vtěluje do nábožensky zcela netradičních souřadnic (nejzřetelněji se to projevuje v básních s mariánskou tematikou), čímž podtrhuje autentičnost své víry. – Pro nečetné Rotreklovy prózy (Sad a menší prózy) je charakteristická silná lyričnost, s níž jsou evokovány snové vize a nadčasová podobenství. Zatím jen v rukopise zůstávají nedokončené paměti s pracovním názvem Hnízda ze stromu, který odchází. – Literárněhistoricky významným činem je soubor biografických medailonů katolických spisovatelů a intelektuálů pronásledovaných komunistickým režimem Skrytá tvář české literatury.

Zdeněk Rotrekl zemřel 9. 6. 2013 v Brně.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz