Dnes uplyne 105 let od narození básníka Michala Sedloně

Michal Sedloň – v lastním jménem Antonín Neureutter, se narodil 5. 9. 1919 v Praze. Jeho otec byl bankovním úředníkem. Manželka Miroslava Sedloňová (* 1925, rozená Strasserová) je překladatelkou z ruštiny a němčiny. – V Praze Sedloň absolvoval reálné gymnázium (maturoval 1938) a začal studovat slovanské literatury na FF UK, byl i členem levicové skupiny Mladá kultura. Po uzavření českých vysokých škol (1938) pracoval v záložně, po válce, od roku 1945, jako redaktor v kulturní rubrice Rudého práva. Vysokoškolská studia dokončil v roce 1949 (PhDr. 1952 prací o kritice F. X. Šaldy). V letech 1949–1952 byl filmovým dramaturgem Československého státního filmu, poté redaktorem nakladatelství Mladá fronta, od roku 1962 v časopise Květy. V roce 1969 musel z redakce odejít. Do roku  1972 pracoval jako průvodčí tramvaje, poté těžce onemocněl a odešel do invalidního důchodu.

Přispíval do časopisů Český dělník, Lidové noviny; po 1945: Tvorba, Rudé právo (rubrika Holobrádkův kalendář), Mladá fronta, Nový život, Literární noviny, Květy, Dikobraz, Host do domu, Plamen aj. 1945–1947 autorsky působil v Divadle satiry. Napsal řadu textů k budovatelským písním. Překládal z ruštiny. Užíval pseudonymu Holobrádek a ojediněle i dívčího jména manželky Miroslava Strasserová.

V Sedloňově poezii již od začátku, od dvojice sbírek publikovaných ještě za války, vedle sebe koexistují linie vážná a humoristicko–satirická. Ironie a slovní hříčky jeho prvních humoristických veršů ze sbírky Máta peprná míří proti lidským slabostem a paradoxům literárního světa; autor paroduje i soudobé spisovatele (oddíl Mísa přátelství). Literární téma určuje rovněž poválečnou Sedloňovu satirickou báseň Poezie uvedenou Divadlem satiry v rámci pásma Zvláštní vydání, jež se vysmívá tendenční pseudolidovosti a pohrává si se zvraty v básnickém vývoji Vítězslava Nezvala. Později však Sedloň dal svůj talent cele do služeb politického boje a z komunistické perspektivy komentoval aktuální politickou situaci, dvouletku, odsun Němců, politiku nepřátelských stran a zemí (RP karikatury). K parodiím soudobé básnické tvorby se později vrátil sbírkou Pegasem kopnutí, v níž zčásti vystihl i schémata a klišé budovatelské poetiky. Satirickou kritikou aktuální kulturní politiky měl být román Všichni byli výborní. – Druhou linii Sedloňovy tvorby vytváří zprvu nepříliš výrazná subjektivní lyrika, meditativní, milostné a přírodní verše. Později se v jeho lyrice objevují i motivy sociální bídy a básník ve jménu sbratření lidí útočí proti individualismu a honbě za bohatstvím. Reflexe života a smrti, ovlivněné prožitkem války, pak často vyúsťují v optimistickou vizi budoucnosti (Zvichřené jasany, Silice, Větévka mimózy). Po únoru 1948 Sedloň apelativní rysy své poezie rozvinul a publikoval – většinou časopisecky a ve sbornících – texty obsahující typické dobové motivy: kolektivismus, lásku k vlasti a společnosti, propojení individuální lásky s prací pro společnost (Strážné ohně). Po opadnutí první vlny patosu se snažil o hlubší pohled na společnost a individuum jako na proces neustálého vznikání a zanikání v čase (Vzpoura srdce). Reakcí na první let člověka do vesmíru byla poema Astronaut, mytizující kosmický výzkum. Po vydání sbírky časové aktuální poezie s milostnými, přírodními, vlasteneckými i politickými motivy Příboj a neony se Sedloň odmlčel.

Michal Sedloň zemřel 1. 3. 1982 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz