Dnes uplyne 105 let od narození spisovatele Jana Drdy

Jan Drda – prozaik a dramatik 30. až 60. let, fejetonista, filmový scenárista i autor knih pro děti a mládež, organizátor literárního života po roce 1945, pokračovatel v čapkovské linii literatury, navazující na tradici typicky českého lidového humoru.

Narodil se 4. 4. 1915 v Příbrami a jeho dětství bylo poznamenáno ztrátou matky, která zemřela po porodu dalšího dítěte. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Příbrami začal studovat na Karlově univerzitě slovanskou a klasickou filologii. Roku 1937 se stal členem kulturní redakce Lidových novin. Od roku 1945 byl redaktorem deníku Práce, 1948-52 šéfredaktorem Lidových novin. 1969 založil časopis Svět práce. 1948 – 62 působil jako poslanec a politický činitel.

Přispíval zejména do Studentského časopisu, Kultury doby, Lidové kultury, Mladé kultury, Lidových novin, Práv lidu, Rudého práva, Tvorby, Literárních novinách aj.

S filmem začal spolupracovat již ve 40. letech. Psal původní scénáře (Znamení kotvy) a podílel se zejména na filmových adaptacích vlastních literárních předloh: Děvčica z Beskyd, Němá barikáda, Hrátky s čertem, Dařbuján a Pandrhola, Vyšší princip. Podle pohádky Zlaté kapradí natočil J. Weiss stejnojmenný film na vlastní scénář, podle pohádky O princezně Jasněnce a ševci, který létal, vznikl film o princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Jan Drda si oblibu získal první knihou Městečko na dlani, románem, přibližujícím se jak humorným, optimistickým ladění, radostí z vyprávění a smyslem pro živý mluvený jazyk, tak i jednoduchou skladbou a kresbou postav populární četbě. V následujících prózách ovlivněných tísnivou okupační atmosférou zesílily v jeho tvorbě prvky alegorizace a psychologizující zaměření. Ústřední postavou románu Živá voda je mladý umělec, jenž hledá smysl a podstatu tvůrčí činnosti. Román Putování Petra Sedmilháře rozvíjí symbolický motiv životní pouti chlapce hledajícího neznámého otce v syžet, v němž se střídá rovina skutečnosti a snu. Po válce se Drda jako jeden z prvních pokusil zachytit dobu okupace i pražské povstání (povídková kniha Němá barikáda).

Po vzoru lidových pohádek a báchorek koncipoval České pohádky, v nichž aktualizoval tradiční látkové okruhy současnou problematikou.

Věnoval se i tvorbě dramatické. Po šrámkovsky koncipované komedii Magdalenka a psychologické hře Jakož i my odpouštíme, jež zpracováním tématu usmířené viny umírajícího nese zřetelné rysy vlivu Čapkova Povětroně, dosáhl bezprostředně po válce úspěchu komediální alegorií Hrátky s čertem, jejíž forma lidové báchorky opět prokázala schopnost pohlížet na život člověka z úhlu blízkého folkloru. Sklon ke zjednodušující ilustrativnosti a iluzivnímu znázorňování tezí se pak projevil jak v D. dramatice budovatelské (Romance o Oldřichu a Boženě), tak částečně i v další pohádkové hře (Dalskabáty, hříšná ves). Přímočaré spojování charakterových vlastností postav s jejich sociálním zařazením poznamenalo i hru s námětem z květnové revoluce (Jsou živí, zpívají).

Jan Drda zemřel 28. 11. 1970.

Zpracováno podle: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, Brána 1995