Dnes uplyne 105 let od narození spisovatele Jiřího Brdečky

Jiří Brdečka – prozaik, dramatik a filmový scénárista, se narodil 24. 12. 1917 v Hranicích.

Pocházel z učitelské rodiny; otec Otakar B. (1881–1930) měl literární zájmy (1922 pod pseudonymem Alfa vydal zbeletrizované zápisky o rodinném životě Doma). Dcera Tereza B. (* 1957) je spisovatelka a filmová publicistka. Brdečka po maturitě na reálném gymnáziu v Hranicích (1936) začal studovat na FF UK, nejdříve češtinu a filozofii, později dějiny umění a estetiku (s přestávkou jednoho semestru na Vysokém učení technickém, kde studoval kreslení a zeměpis). Po uzavření vysokých škol (1939) byl administrativním úředníkem v Městském muzeu v Praze a současně přispíval jako karikaturista a žurnalista do novin. Od června 1941 do konce 1942 byl tiskovým referentem Lucernafilmu, potom pracoval v ateliérech kresleného filmu Pragfilm, od poloviny 1944 Nacionalfilm. Od června 1945 byl zaměstnán jako redaktor v Lidových novinách, kde měl na starosti filmový referát. Od roku 1949 scenárista v Čs. státním filmu, od roku 1958 dramaturg a režisér kresleného filmu.

Od konce 30. let přispíval do časopisů a novin Ahoj (1940 zde první verze prózy Limonádový Joe), Světozor, Lidové noviny, Eva, Hvězda čs. paní a dívek (1942 na pokračování „filmový románek“ Okouzlená), po válce do periodik Svobodné noviny, Divadlo, Literární noviny, Tvorba aj. V popředí Brdečkova zájmu stála filmová tvorba. Podle vlastních scénářů natáčel kreslené, animované i dokumentární filmy: Vzducholoď a láska (1948), Jak se člověk naučil létat (1958), Drahoušek Klementýna (1959), Člověk pod vodou (1961), Špatně namalovaná slepice (1963), Proč se usmíváš, Mono Liso? (1966), Jsouc na řece mlynář jeden (1971), Dvojí život Josefa Hlinomaze (1976) aj., jako scenárista kreslených a loutkových filmů spolupracoval často s Jiřím Trnkou (Dárek /1946/, Pérák a SS /1946/, Árie prérie /1949/ aj.), Eduardem Hofmanem (Andělský kabát /1947/), Břetislavem Pojarem (O skleničku víc /1953/), Milošem Makovcem (Ztracená varta /1956/). Napsal scénáře, případně spolupracoval na scénářích ke kresleným a hraným filmům: Císařův slavík (1948, r. Jiří Trnka a M. Makovec, sc. + Jiří Trnka, podle povídky H. Ch. Andersena Slavík), Císařův pekař – Pekařův císař (1951, r. Martin Frič, sc. + Jan Werich + M. Frič), Velké dobrodružství (1952, r. M. Makovec), Staré pověsti české (1953, r. Jiří Trnka, který též spoluautor scénáře, podle Aloise Jiráska), Kavárna na hlavní třídě (1954, r. Miroslav Hubáček, sc. +Jiří Mareš a M. Hubáček, podle Gézy Včeličky), Severní přístav (1954, r. M. Makovec, sc. + M. Makovec a Miloš Velínský), Byl jednou jeden král (1955, r. Bořivoj Zeman, sc. + Jan Werich a B. Zeman, podle pohádky Sůl nad zlato Boženy Němcové), Obušku, z pytle ven! (1956, r. Jaromír Pleskot, který též spoluautor scénáře), Snadný život (1957, r. M. Makovec, sc. +Milena Tobolová-Jelínková), Vlčí jáma (1957, r. Jiří Weiss, který též spoluautor scénáře, podle Jarmily Glazarové), Ztracenci (1957, r. M. Makovec, který též spoluautor scénáře, podle A. Jiráska), Sen noci svatojanské (1958, r. Jiří Trnka, sc. + J. Trnka); Taková láska (1959, r. Jiří Weiss, sc. + Pavel Kohout a Jiří Weiss); Až přijde kocour (1963, r. Vojtěch Jasný, který též spoluautor scénáře), Limonádový Joe (1964, r. Oldřich Lipský, podle stejnojmenného Brdečkova románu a divadelní hry), Pražské noci (1968, první povídku tohoto filmu – Poslední golem – i režíroval, povídky ostatní – Fabricius a Zuzana, sc. + Vratislav Blažek a M. Makovec, Otrávená travička, r. M. Makovec, sc. +M. Makovec), Adéla ještě nevečeřela (1977, r. O. Lipský), Princ a Večernice (1978, r. Václav Vorlíček, který je též spoluautorem scénáře), Tajemství hradu v Karpatech (1981, r. O. Lipský, podle Julese Verna) aj. Podle jeho povídky Faunovo značně pokročilé odpoledne natočila Věra Chytilová film Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983, sc. Ester Krumbachová). – V roce 1986 natočila Vilma Hubáčková dokumentární film Lááásky Jiřího Brdečky. – Brdečka užíval pseudonymu Jiří Tulešický.

Pro Brdečkovu literární tvorbu je příznačný ironický intelektuální humor, využívající literárních narážek a demytizujícího žertu. Výrazné je kreslířské vidění, které se projevuje v typickém způsobu humorné vizualizace představ. Charakteristickým rysem tvorby je zájem o tematiku Divokého západu, k níž se Brdečka pravidelně vracel. Z této záliby vznikl Limonádový Joe – nejprve jako povídkový cyklus, později jako román, divadelní hra a konečně jako filmový scénář parodující atmosféru Ameriky 80. let 19. století. Východiskem všech verzí je hyperbolizované klišé kladného hrdiny; komických efektů autor dosahuje jak jazykovou stylizací, mísením knižního a poetického stylu s ironií a slovním humorem, tak především absurdními situacemi, které však vyrůstají z jeho důvěrné znalosti parodovaného prostředí i žánru. V pozdější populárně naučné knížce Kolty bez pozlátka porovnával Brdečka s moralistickou tendencí legendy a historickou skutečnost. Soubor humorných povídek Faunovo značně pokročilé odpoledne zahrnuje texty z poválečných let i z poloviny 60. let. Jednotlivé povídky jsou psány na různá témata a v různých stylech: vedle titulní povídky, ironicky odkrývající iluze a směšnost malého člověka, obsahuje napínavé a zábavné příběhy s prvky tajemství, povídku antiutopickou, satiry na manipulace s uměním i dvě prózy lyrického charakteru. Společným jmenovatelem je humor, který se tu doplňuje a prostupuje s prvky recese i s příměsí melancholie.

Jiří Brdečka zemřel 2. 6. 1982 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz