Dnes uplyne 110 let od narození básníka Josefa Kostohryze

Josef Kostohryz – básník a překladatel, se narodil 25. 12. 1907 v Křenovicích u Bechyně.

Byl synem sedláka. Jeho druhá žena Marie Kostohryzová (* 1931) je výtvarnicí. Kostohryz studoval na reálce v Praze (maturoval 1927) a na FF UK filozofii, češtinu a francouzštinu. Absolvoval v roce 1934 státními zkouškami pro vyučování na středních školách a odjel na stipendium do Itálie s povinností učit (učil češtinu v Ústavu pro východní Evropu v Římě a 1936 současně i v Orientálním ústavu v Neapoli). Po návratu působil jako učitel na reálném gymnáziu v Praze (1936–1937 a 1938–1945) a na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích (1937–1938). Od roku 1945 byl úředníkem na ministerstvu informací, v letech 1949–1951 vedoucím administrativy Národní galerie v Praze. V roce 1951 byl zatčen a po roce odsouzen pro velezradu na doživotí. Po podmínečném propuštění (prosinec 1963, rehabilitován až 1989) byl nejprve půl roku dokumentátorem Národopisného ústavu při Moravském muzeu v Brně (1964), poté žil v Praze jako překladatel.

Debutoval roku 1927 v Časopise agrárního studentstva, dále přispíval do periodik: Studentský časopis, Česká mysl, Lidové noviny, Řád (úvahy), Listy pro umění a kritiku, Rozhledy po literatuře a umění (zde recenze české i přeložené literatury), Lumír, Obnova, Kritický měsíčník, Host do domu, Sešity pro literaturu a diskusi a Katolické noviny. Redigoval knižnici Pro život (1940, sv. 1–11, s Janem Reyem). Je autorem Spisovatelského memoranda o stavu české kultury po únoru 1948 (podepsaném řadou spisovatelů a zaslaném 1949 papeži a hlavám předních států), které bývá mylně připisováno Václavu Prokůpkovi. V samizdatové edici Cestou poezie vyšel autorský výbor jeho básní Strmá nenaděj (1987). Jménem svého otce Antonína Kostohryze podepisoval básně v Časopise agrárního studentstva a recenze v Rozhledech po literatuře a umění (zde také šifra Akz), dále užíval pseudonymů a šifer Jan Střelba, J. K. Jiras, A. K., ak, J. K., jí, jrs, kz, (Kz). Detektivní román Paraple paní Černé vydal pod jménem Zdeny Hadrbolcové a jeho překlady svým jménem pokryla řada různých autorů.

Už ve své básnické prvotině vytvářel Kostohryz svébytný abstraktní svět, popírající prostor a čas pozemského života; perspektivou absolutna navazoval na máchovské tradice české poezie. Pod jejím vlivem vznikl také básnický cyklus Rekviem, věnovaný smrti blíže neurčené milované ženy, v němž autor v rozkyvu mezi kajícností a rouháním kupil obrazy životní marnosti. Co zde bylo náladou tragické chvíle, to se v následující sbírce Ať zkamení stalo celkovým životním pocitem básníka, který se obrací se zoufalou prosbou o milost k „Pánu světla a tmy“. Po více než dvacetiletém nuceném odmlčení vyšly na konci 60. let dvě sbírky, v nichž se Kostohryz protrpěl k chápavému odstupu. Zatímco Jednorožec mizí je zúčtováním s minulým životem, v němž se věci a děje ukazují pod autorovým nadhledem jakoby v jasu antického nebe, ve sbírce Přísný obraz znovu ožívají básníkovy bolesti a sváry; žal nad údělem člověka se tu vyhrocuje do hněvu nad malostí doby. Původně březinovsky široký patetický Kostohryzův verš, nesený intonační linií, zde nabyl sevřenější podoby a bohatšího členění, aby se v pozdní sbírce Eumenidy opět rozlil do šíře (tentokrát pod vlivem Hölderlinovým). Příznačné horečnaté vize v ní autor navozoval reálnými situacemi zvláště v motivech vzpomínkových a milostných. – Kostohryz rovněž překládal prózu, paměti a naučné práce z francouzštiny, angličtiny, a především z italštiny (včetně několika her pro pražské scény).

Josef Kostohryz zemřel 24. 5. 1987 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskychspisovatelu.cz