Dnes uplyne 110 let od narození dramatika Vojtěcha Cacha

Vojtěch Cach se narodil 7. 8. 1914 ve Vídni.  Otec byl krejčím. Po první světové válce se rodina vrátila do Čech, několik let žila v Litomyšli, kde Cach navštěvoval obecnou školu. Po přestěhování do Holic studoval na reálce v Pardubicích (mat. 1933). Začal pracovat jako novinář hraničářského týdeníku Chebské hlasy (1934), po vojenské službě střídal různá zaměstnání, byl i nezaměstnaný. V roce 1944 totálně nasazen do Záluží u Mostu, odkud uprchl a do konce války se skrýval. Po osvobození pracoval jako agitační referent Ústřední rady odborů, roku 1946 odjel na Mostecko, kde působil jako zásobovací a posléze kulturně propagační referent Severočeských hnědouhelných dolů. V roce 1947 šéfredaktorem krajského tiskového orgánu KSČ v Ústí nad Labem Sever, 1948 redaktorem v oblastní ústředně ministerstva informací v Ústí nad Labem. 1955 přesídlil do Prahy, 1956 jmenován šéfredaktorem měsíčníku Divadlo (do 1960). Od roku 1961 spisovatelem z povolání. 1969 se vrátil k redaktorské profesi v kulturněpolitickém týdeníku Tvorba a posléze byl dramaturgem (1970) a scenáristou FS Barrandov (do 1974).

Přispíval do časopisů, které redigoval, a dále do Nového života, Plamene, Rudého práva, Květů aj. Pro Čs. rozhlas napsal hry: Černá milenka (1947), DS 70 nevyjíždí (1947), Lidé kolem Jakuba (1964), Cvok (1966), Na druhé straně plotu (1968), Chlapec s pletí Indiána (1969), Zatmění slunce (1973), Stanice Minerva (1977); pro Čs. televizi hry Žena skvělých možností (1972) a Děravá kapsa (1973). Podle divadelní verze hry DS 70 nevyjíždí vznikl stejnojmenný film (1951, r. Vladimír Slavínský, sc. Otakar Kirchner a Vladimír Borský), podle hry Růžena Kalafová vznikla televizní inscenace Paní Kalafová (1961, r. E. M. Bergerová). V rukopisu zůstaly hry Kdo s vlky vyje (1954), Sedm osudných dnů (1954) a Korunní svědek. Faust se vrací (1961) a studie Jistoty a pochybnosti. Poznámky k vývoji české divadelní kritiky a teorie koncem let padesátých (1969); k dispozici jsou v knihovně Divadelního ústavu v Praze.

Cach debutoval reportážemi z hornického prostředí severních Čech (Čas nestačí člověku). Těžištěm jeho tvorby jsou hry, vyjadřující oficiální komunistickou ideologii a naplňující dobovou představu socialistického realismu a budovatelského dramatu. Přepracovaná verze původně rozhlasové hry DS 70 nevyjíždí, uvedená v Realistickém divadle, se řadí mezi první pokusy o tzv. reportážní výrobní hru. Ve volné trilogii inspirované skutečnými událostmi na Kladensku a Mostecku 20. a 30. let se autor obrátil k druhému z tehdy preferovaných témat – k historii sociálních, třídních a politických zápasů proletariátu a KSČ. Hrám Duchcovský viadukt a Mostecká stávka (též s tit. Pevnost na severu) dominuje vnější dramatismus společenských procesů, schematické zobrazení událostí a dějů, v nichž postavy fungují pouze jako reprezentanti sociálních tříd a politických názorů. V poslední hře trilogie, stavebně soustředěnějším Vzplanutí (též pod názvem Paní Kalafová), Cach již promítl odraz sociálních dějů do vývoje ústřední hrdinky. Snaha postavit do centra dění velkou dramatickou postavu charakterizuje také hru Příběh plukovníka Adamíry (též s tit. O nás bez nás), která je pokusem propojit drama jedince s dějinnými událostmi v období Mnichova. Úsilí o komplexní zobrazení historické situace však vyústilo v ilustrativní a třídně tendenční interpretaci. Od poloviny 50. let, kdy v důsledku uvolňování a rozpadu ortodoxních norem socialistického realismu ohlas jeho dramatiky silně slábl, se Cach orientoval na prózu, určenou zprvu dětem a mládeži, posléze i dospělému čtenáři. Povídky, novely a romány různého tematického záběru ulpívají na povrchním záznamu dějů a jednání postav a postrádají hlubší myšlenkové dimenze. Charakteristickým rysem je zvýšená dialogičnost, provázená uplatněním syrově hovorového jazyka, který osciluje mezi banalitou a křečovitou jadrností.

Vojtěch Cach zemřel 30. 9. 1980 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz