Dnes uplyne 110 let od narození spisovatele Eduarda Hončíka

Eduard Hončík se narodil 10. 11. 1914 v Trmicích. Pocházel z pěti sourozenců; po smrti otce, sklářského dělníka (1919), musel už jako dítě pomáhat matce živit rodinu. Vychodil měšťanskou školu a vyučil se soustružníkem kovů (1928–31). Za hospodářské krize střídal rok příležitostné práce (na stavbě, při regulaci řeky apod.), od roku 1932 pracoval v dolech v Trmicích a od roku 1934 byl zámečníkem v Ústí nad Labem. V roce 1936 nastoupil základní vojenskou službu v Litoměřicích; po návratu do civilu a záboru pohraničí se přestěhoval do Mladé Boleslavi, kde pracoval nejprve jako umývač lahví, později jako brusič a frézař v automobilce (1939–45). V Ústí nad Labem, kam se s rodinou po osvobození vrátil, byl vedoucím výchovy učňů. V roce 1948 však onemocněl dětskou obrnou. Roku 1950 se jako zdravotně těžce postižený stal technickým úředníkem v Severočeských tukových závodech, zároveň zde v letech 1953–56 redigoval závodní časopis Budovatel. Koncem roku 1961 odešel do invalidního důchodu.

Přispíval do novin a časopisů: Dikobraz (1955 zde debut), Rudé právo (1968 zde na pokračování próza Uzel na oprátce), Průboj (Ústí nad Labem, 1961 zde na pokračování próza Kariéra), Kulturní tvorba, Dialog, Květy, Plamen, Svět práce, Revue Teplicka, Pravda, Literární měsíčník aj. Od 1953 spolupracoval s Čs. rozhlasem, který vysílal dramatizace jeho povídek (1968 realizována povídka 80 tisíc franků). Podle románu Spanilá jízda byl v roce 1974 natočen televizní film Kolečkáři (sc. Josef Bouček). Pro časopis Průboj překládal z němčiny detektivní povídky pod pseudonymem Petr Vápeníček.

Hončík knižně debutoval na sklonku 50. let. Opíraje se o vlastní zážitek bídy a hladové stávky v Trmicích, jakož i o předválečnou zkušenost se sudetskými Němci, napsal román s kolektivním dělnickým hrdinou Třicet šest pod zemí. Sociální a nacionální konflikty na severu Čech v 30. letech zachytil rovněž v další próze Spanilá jízda. Obě prózy jsou psány v duchu budovatelské poetiky: zvýrazňují kladné povahové rysy dělnických protagonistů a pouto mezilidské solidarity, která navzdory neúspěchu stávky vede k optimistickému vyznění výpovědi. Apriorní víra v životní klad, potřeba pozitivního řešení zápletky určuje i Hončíkovy prózy zachycující expresivně osudy postav, které se vlastní vinou ocitly na okraji společnosti (Kariéra, Šel pěšky za sluncem). Po ideologicky jednostranných špionážních novelách s emigrantskými motivy (Uzel na oprátce, Jízdenka do Kanady) se autor opět vrátil k hornické tematice historickou prózou o stávce z 80. let minulého století (A sedmý den…). Ženy jsou protagonistkami knih Zápis o mrtvé ženě a Noc před volným pádem. Zatímco v první z nich, situované do období okupace, se zaměřil na dramatičnost a tragičnost ženského osudu, druhá, civilněji laděná próza je věnována každodenním sociálním a psychologickým problémům žen současných.

Eduard Hončík zemřel 2. 4. 1988 v Ústí nad Labem.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz