Dnes uplyne 110 let od úmrtí spisovatele Jakuba Arbesa

Jakub Arbes, syn ševcovského mistra, se narodil 12. 6. 1840 v Praze. Studoval reálku v Praze na Starém Městě a v Mikulandské ulici. Tam byl jeho učitelem J. Neruda, pozdější jeho vzor i přítel. Roku 1859 se stal posluchačem polytechniky. V šedesátých letech se rozhodl pro literární a žurnalistickou činnost. Roku 1867 se stal členem redakce Hlasu a brzy nato v Kutné Hoře redaktorem časopisu Vesna kutnohorská. V polovině roku 1868 se vrátil do Prahy a stal se redaktorem Národních listů. Roku 1877 vstoupil do staročeského německy psaného listu Politik. I odtud byl propuštěn a roku 1879 ztratil též místo dramaturga Prozatímního divadla, od té doby byl volným spisovatelem.

Na Arbesův literární vývoj působily společenské proměny, které prožíval od událostí po roce osmačtyřicátém až do samého předvečera první světové války. Obojí činností, jak novinářskou, tak beletristickou, se snažil aktivně zasahovat do společenského života.

Z jeho rozsáhlého a mnohotvárného díla jsou čtenářsky nejoblíbenější jeho romaneta, svérázné prózy spojující napínavý, tajuplný a dobrodružný děj s logickým řešením a různě využívající výsledků přírodních a technických věd. Námětem těchto próz, vzniklých i pod vlivem románů Vernových a fantastických novel amerického básníka E. A. Poea, jsou otázky filosofické (Ďábel na skřipci), psychologické (Sivooký démon, Ukřižovaná), přírodovědecké (Etiopská lilie) nebo výklady o vývoji života (Newtonův mozek) či o pověrách a vědě (Poslední dnové lidstva), spojované s vědeckotechnickými vynálezy. Zajímal se o umění výtvarné (Zázračná madona) a hudební (Il divino Boemo). Nejen romanety, ale i drobnou prózou, povídkami, črtami, obrázky ze života a galerií různých figurek se připravoval na rozsáhlé sociální romány (Moderní upíři, Štrajchpudlíci, Mesiáš). Z nich nejúspěšnějším pokusem o zvládnutí románového útvaru, jindy dějově rozvleklého a kompozičně roztříštěného, je zolovsky pojaté dílo Anděl míru.

S novinářskou činností jsou těsně spojeny Arbesovy práce kulturně historické a beletrizovaná publicistika.

Stal se životopiscem mnoha umělců (Mácha, Mánes, Smetana), vykladačem různých uměleckých děl i jejich autorů (Záhadné povahy). Arbes se celý život zajímal o divadlo. Pokoušel se sestavit dějiny českého divadla, psal o významu divadla pro společnost, sledoval repertoár, výkony herců a všímal si zejména jevištní řeči. Dramatizace jeho Moderních upírů dosáhla úspěchu. Jako dramaturg Prozatímního divadla uváděl hry, jež přispívaly k vývoji českého divadla a oživení jeho repertoáru (např. hry Ibsenovy). Stal se známým i jako autor politických memoárů, pamfletů a soudniček (Z ovzduší politiky). Jeho Pláč koruny české neboli Nová perzekuce svědčí o tom, že byl vnímavým a bystrým posuzovatelem minulých i soudobých dějů.

Jakub Arbes zemřel 8. dubna 1914.