Dnes uplyne 115 let od narození básníka Zikmunda Skyby

Zikmund Skyba – básník, překladatel a autor rozhlasových her, se narodil 3. 3. 1909 v Hvozdné (u Zlína). Pocházel z rodiny zedníka. Dětství a mládí prožil ve Slušovicích. V letech 1924–25 pracoval na stavbách u Brna, Žiliny a jinde, pak studoval Stavební průmyslovou školu v Brně (maturita 1929). V letech 1929–37 byl stavitelským asistentem v projekční kanceláři v Praze. V letech 1931–35 byl činný jako autor, herec i recitátor v Recidaku (Recitační dělnická akademie). Od roku 1938 byl redaktorem Práva lidu, za německé okupace kladenské filiálky Národní práce. V roce 1945 se vrátil do Práva lidu, v letech 1947–48 byl odpovědným redaktorem jeho Večerníku. V letech 1948–52 pracoval v Lidových novinách, v letech 1952–57 v měsíčníku Klub, vydávaným pro závodní kluby Ústřední radou odborů.
Od roku 1931 přispíval zejména do těchto novin a časopisů: Právo lidu, Večerník Práva lidu, České slovo, Národní práce, Kolo, Lidové noviny, Klub, Literární noviny, Kritický měsíčník, Nový život, Čti, Kulturní politika, Práce a Dikobraz. Spolupracoval s Československým rozhlasem, je autorem rozhlasových her Slunce v kaluži (1941), Píšťalka (1943), Radost z lásky (1944), Krev (1948) a cyklu pásem Chléb náš vezdejší (1945). Po roce 1945 často přispíval do rozhlasového pořadu Živá slova. Redigoval knižnice Sedmihran (nakl. Pamir, Praha 1945, 1. sv.) a Jihočeská lidová knihovna (Jihočeské nakladatelské družstvo, České Budějovice, 1948, 2 sv.). Užíval pseudonymů a šifer Jan E. Baruch, Jiří Klaus; Z. S., zs, zsa.
Pro Skybovu básnickou tvorbu, usilující ve svých počátcích o návaznost na básnickou dikci Františka Halase, je charakteristické silné sociální ladění a smysl pro přírodní krásy. Prožitek neradostného dětství ovlivnil jeho pohled na skutečnost, v němž je těžký sociální úděl člověka vyvažován jedině harmonizující mocí přírody. Básnicky nejživotnější jsou písňově prosté, krátké básně ze Skybovy válečné tvorby, oslavně tematizující práci i všední věci každodenního života (Žíznivý list, Krvácející ticho). – Poválečná poezie Zikmunda Skyby vítá nový čas jako definitivní vítězství nad chudobou. Převažují v ní oslavné příležitostné verše symbolicky promítající básníkovy naděje v budoucí svobodný život vlasti do rámce přírody, jejího rozkvětu a zrání (Krev z květů máje, Tisíciletý čas). Vítězství konvence a ilustrativnosti nad básnickou invencí se nejzřetelněji vyjevuje v satirické poezii výsměšně glosující politickou situaci Západu (Pryč, starý světe). – Také Skybova početná tvorba pro děti vyrůstala z jeho důvěrného vztahu k přírodě. Zejména v prózách seznamoval děti se životem zvířat a nenásilně v nich probouzel zájem o přírodní prostředí, krajinu a rodnou zem.

Zikmund Skyba zemřel 23. 7. 1957 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz

Komentáře