Dnes uplyne 120 let od narození Miloslava Dismana

Miloslav Disman – rozhlasový režisér, vedoucí dětského rozhlasového souboru, autor odborných prací o dramatické výchově a recitaci, dramatik a prozaik, metodik matematiky, se narodil 27. 4. 1904 v Bělé pod Bezdězem. Otec byl úředníkem městské správy. Syn Miloslav Disman (nar. 1947) je výtvarníkem; působí jako ilustrátor a knižní grafik.
Obecnou i měšťanskou školu vychodil Miloslav Disman v Bělé pod Bezdězem (1910-18), vyšší reálku studoval v Jičíně a v Praze (1918-22). V Praze také roku 1927 složil na učitelském ústavu odborné zkoušky učitelské. V letech 1922-29 byl učitelem v různých místech severních Čech (Nový Bor, Mšeno u Jablonce, Náhlov pod Ještědem, Bezděz a Dolní Poustevna). V letech 1924-26 vykonával vojenskou prezenční službu. Od 20. let byl členem Ochotnické jednoty v Bělé pod Bezdězem, podílel se na organizaci kurzů Ústřední matice divadelního ochotnictva československého, od roku 1929 byl spolupracovníkem mezinárodní loutkářské organizace UNIMA. V letech 1930-35 učil na pokusné škole v Praze (Křesomyslova ul.), vedl zde Recitační klub a autorsky se podílel na učebnicích matematiky a didaktiky matematického vyučování pro reformní školy. Zároveň studoval na Vysoké škole pedagogických studií (1930-34).
Dne 15. května 1931 vystoupila první skupina dětí vedených Dismanem ve stylizované reportáži Podblanické děti návštěvou v Praze v Čs. rozhlase; od téhož roku Disman s rozhlasem externě spolupracoval a roku 1931 se spolu s dětmi z klubu rovněž účastnil práce na filmu z prostředí dětského domova Na sluneční straně (prem. 1933, n. a r.: Vladislav Vančura, sc.: Vítězslav Nezval, Roman Jakobson, M. D.). Od září 1935, kdy Disman nastoupil v Čs. rozhlase do pracovního poměru jako referent v redakci Školského rozhlasu a jako příležitostný reportér, začal sám datovat vznik Dismanova rozhlasového dětského souboru (název navrhl Vladislav Vančura; v roce 1951 soubor v Čs. rozhlase získal statut stálého tělesa.). Řada členů DRDS později významně působila nejen jako profesionální herci (Alena Vránová, Jan Hlaváčová, Josef Vinklář, Václav Postránecký, Marek Eben, Tomáš Töpfer ad.), ale též v oblasti publicistiky a literární tvorby (mj. Pavel Kohout, Nataša Tanská, Pavel Kopta, Petr Kopta ad.).
Od června 1938 byl Disman režisérem Školského rozhlasu a redaktorem pořadu Okénka usilujícího o mravní a národní výchovu posluchačů. Proslulými se staly jeho rozhlasové reportáže Sto let máje (1936), reportování pohřbu T. G. Masaryka (1937), Všesokolského sletu (1938) a přenesení ostatků Karla Hynka Máchy na Vyšehradský hřbitov (1939), v poválečných letech byl též komentátorem spartakiádních vystoupení a autorem dlouhodobého vzdělávacího cyklu Estetická výchova. Za německé okupace byl členem ilegálního Národního výboru Čs. rozhlasu, byl napojen na Národního revoluční výbor československé inteligence a při květnovém povstání roku 1945 působil jako jeden z rozhlasových hlasatelů a komentátorů a stal se prvním předsedou revoluční závodní rady. Od roku 1952 byl vedoucím vysílání pro děti a mládež. Jako divadelní režisér inscenoval s dětmi z DRDS v letech 1942-44 v Intimním divadle v Umělecké besedě na Malé Straně mj. dramatizaci Karafiátových Broučků (332 repríz) a několik dalších her. V letech 1945-46 vedl Divadlo mladých diváků v Realistickém divadle v Praze na Smíchově, od roku 1947 Divadlo Broučků (zde inscenoval vlastní hry Tři medvíďata a Haló, tady Hurvínek).
S Mílou Mellanovou a Václavem Vaňátkem se Disman angažoval v pokusech vytvořit síť profesionálního divadla pro děti. V letech 1932–1947 byl jednatelem Pedagogické jednoty Komenského, v níž založil sekci Pražské divadlo dětem. V oblasti dramatické výchovy a divadla pro děti Disman výrazně působil též při koncipování literárně dramatických oborů Lidových škol umění. Jako propagátor divadla pro děti se roku 1965 stal spoluzakladatelem mezinárodní organizace divadla pro děti a mládež ASSITEJ. Přednášel rovněž na loutkářské katedře DAMU.
Disman podnikl řadu cest do mnoha evropských zemí, nejvýznamnější byl zájezd DRDS do Anglie, Holandska a Skotska v prosinci 1946 až lednu 1947. Pro svá vystoupení za okupace roku 1968 byl roku 1971 donucen odejít do důchodu; DRDS směl vést do roku 1973.

Přispíval do periodik: Československé divadlo, Komenský, Čin, Ochotnické divadlo; Literární noviny, Mladá scéna, Divadlo, Rozhlasová práce, Zlatý máj aj. Byl nositelem Řádem práce.

Nejvýznamnější částí Dismanova díla jsou odborné práce, v nichž zobecňoval své poznatky z estetickovýchovné práce s dětmi. Těžiště jeho přínosu tkví v oblasti dramatické výchovy, vycházející z reformních pedagogických směrů první poloviny 20. století. Jako jediný udržel prací v DRDS kontinuitu dramatické výchovy a dětského přednesu od 30. let do začátku 70. let 20. století. Zkušenosti ze své práce uložil do publikace Receptář dramatické výchovy – souboru her, cvičení, improvizací a etud, které uplatňoval v DRDS. Jeho metodika je založena na Stanislavského systému herecké výchovy, tj. na vnitřním prožitku, na představě, která je východiskem jednání. Disman si uvědomoval, že dítě není pro hereckou tvorbu plně disponováno, protože herecký talent se rozvíjí až v dospělosti a dítěti chybí i životní zkušenost. Proto stavěl na dětské autostylizaci, a to jak v dětských divadelních představeních, tak při práci dětí v rozhlasových inscenacích, kde děti hrály spolu s dospělými herci. Vzniku „dětských hvězd“ předcházel četnými alternacemi, kladl důraz na rozvoj osobnosti, individuality v kolektivu, na učení zkušeností, rozvoj citlivosti, na morálku, pěstoval u dětí vztah k umění a kultuře. Jeho metody byly založeny na hře, na tvořivosti a aktivitě dětí; systematicky rozvíjel smyslové vnímání, pozornost, uvolnění, fantazii, komunikaci. Práci na inscenaci zakládal na analytickém postupu, tj. postupoval od hromadných improvizací přes skupinovou aktivitu k vystoupení a roli jednotlivce. Důraz klad na techniku řeči (vliv rozhlasové práce). Zabýval se i metodikou dětského přednesu a jeho odlišností od přednesu dospělých (Sborová recitace; zde se mj. zabýval i tzv. voicebandem podle E. F. Buriana). Dětský přednes podle Dismana se liší od uměleckého přednesu dospělých, u dítěte se schopnosti k uchopení uměleckého textu teprve vyvíjejí, jde tu spíše o sebevyjádření. Důležité místo v procesu práce na přednesu měla u Dismana improvizace a etudy na námět textu, které umožňují dětem hlubší proniknutí k jeho významům (Dětský přednes a dramatický projev). Repertoár pro sólovou i kolektivní recitaci v DRDS přitom zahrnoval lidovou poezii, klasiku i současnou poezii pro děti. Disman rovněž opakovaně prováděl průzkumy kulturních zájmů dětí a jejich rozvoje prací v souboru (1933-34 , 1936, 1942-44) po r. 1945 do průzkumu zahrnoval i vztahy uvnitř DRDS. Výsledky průzkumů z let 1933-69 shrnul v publikaci Cestou k odpovědnosti. K významným Dismanovým počinům v oblasti umělecké a estetické výchovy dětí patří jeho plán na zřízení Ústřední studovny umění pro mládež (ÚSUM), ojedinělý koncept nikdy nerealizované instituce, která se měla zabývat studiem a ovlivňováním literatury pro mládež, rozhlasu, televize, hudby, výtvarné výchovy, školního filmu i divadla pro děti a s dětmi, a to z hlediska etiky, filozofie, sociologie, estetiky, historie umění, psychologie, tvorby, pedagogiky, techniky, metodiky, organizace, poradnictví a propagace (Ústřední studovna umění pro mládež ÚSUM. Pokus o celkové řešení otázky umělecké výchovy dětí a mládeže).
Pro rozhlas Disman vytvořil řadu her (Tři medvíďata Rýša, Míša, Máša; Trojlístek) a dramatizací pro děti a mládež (Akce rudý šátek, podle Ludvíka Aškenazyho), velký počet literárních a vlastivědných pořadů i reportáží; některé z jeho projektů zůstaly v rukopise. Na osobních zážitcích a zkušenostech, zvláště z okupace a květnového povstání, jsou založeny jeho knižní publikace věnované dějinám rozhlasu (Československý rozhlas v boji, Hovoří Praha). Publikoval také divadelní hry pro děti, upravoval dramata a dramatizoval náměty jiných autorů. V jinotajném románu pro dospělé Paprsek, využívajícím různých forem od deníkového záznamu po verše, modifikoval Disman dobově oblíbený žánr románu o románu paralelou mezi životním příběhem hlavního hrdiny a postavami jím vytvářené divadelní hry.

Miloslav Disman zemřel 21. 4. 1981 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz