Dnes uplyne 120 let od narození spisovatele Františka Gela

František Gel byl významný publicista, který se jako reportér uplatňoval od 20. let v novinách a od poloviny 40. let v rozhlase; autor populárně naučných knih o průkopnicích lidského poznání, tvůrce četných rozhlasových pásem, překladatel.

František Gel (původním jménem Feigel) se narodil 18. 9. 1901 v Městě Albrechticích u Krnova jako syn soudce. Měl pokračovat v povolá­ní, které se v rodině dědilo po několik generací, a proto po maturitě na prostějovském gymnáziu (1919) začal studovat v Brně práva (1921-24, zároveň byl v letech 1923-24 zapsán na právnické fakultě v Praze). Více než studia ho však lákalo vlastní prostředí soudní síně. Zanechal studií, absolvoval roční abiturientský kurs na obchodní akademii a nastoupil ja­ko korespondent u Všeobecné bankovní jednoty v Brně. Soudničky, které tehdy tiskl v pražském čtrnáctideníku Soudní síň, podepisoval značkou – gel. V roce 1924 ho R. Těsnohlídek pověřil vedením rubriky Ze soudní síně v Lidových novinách. Zde působil Gel až do roku 1933, kdy odešel do če­ského vydavatelství Melantrich a tehdy přispíval hlavně do jeho časopisů a do listů. Začátkem okupace dal v redakci výpověď a na podzim roku 1939 přešel ilegálně hranice. Přes Jugoslávii, Tu­recko a Sýrii se dostal do Francie, kde bojoval v československé zahraniční armádě. Po pádu Francie se stal vojenským redaktorem a potom frontovým zpravodajem československé zahraniční armády v Anglii, s níž se navrátil do vlasti. V srpnu 1945 nastoupil místo politického redaktora v československém rozhlase, který ho hned v září vyslal jako zpravodaje k mezinárodnímu vojenskému soudu v Norimberku. Vynalézavým způso­bem se mu podařilo navázat spojení s Prahou a do října 1946 tam poslal více než 800 relací, jež byly považovány za nejpohotovější zpravodajství ze všech rozhlasových stanic. Velké oblibě se těšil také rozhlasový seriál Bílá kronika o nezištných a obětavých činech občanů po skončení války, kterou Gel zpracovával na základě dopisů posluchačů. V rozhlase se osvědčil, nejen jako reportér, ale také jako autor poutavých pásem, v nichž většinou popularizoval poznatky vědy a vytvářel portréty významných českých i světových učenců, např. J. Heyrovského, B. Hrozného, A. S. Popova, H. Schliemanna a mnoha dalších. Řada z nich vyšla roku 1965 ve Sborníku rozhlasových pásem Františka Gela. Ministerstvo zahraničních věcí si zkušeného novináře vyžádalo na rok z rozhlasu a po­slalo jako tiskového atašé do Londýna a Paříže (1948-49). V roce 1953 Gel těžce onemocněl a byl mu přiznán invalidní důchod. Vleklá choroba a časté pobyty v nemocničním prostředí zavdaly zřejmě podnět ke knize nazvané Pane doktore s podtitulem Čarodějové, bradýři, lékaři (1975). Autor v ní vzdal hold lékařství a lékařům a vytvořil názorný obraz vývoje této vědní disciplíny. Od roku 1956 přednášel jako lektor na katedře novinářství filozofické fakulty a od roku 1960 na Institutu osvěty a novinářství v Praze. Habilitoval se na docenta roku 1962 a po šesti letech se stal mimo­řádným profesorem. Autorovo vyprávění o novinářském řemesle, jeho zkušenosti, ale i úryvky z knih, přednášek a interview shrnula knížka Rudolfa Křesťana Budeš v novinách (1976). František Gel zemřel v Praze 17. 10. 1972.
Knižně debutoval prací O lidských povoláních (1931), ve které zpraco­val anketu Lidových novin z roku 1924 o vztahu 550 čtenářů a přispěvatelů ke své profesi. Autorova žurnalistická činnost úzce souvisí s jeho vlastní tvorbou literární, která je zčásti určena mládeži. Prostupuje ji živelná tou­ha informovat, sdělit čtenáři nové, neznámé skutečnosti. Mnohé knižní práce vznikly na podkladě původně rozhlasových pásem. Největšího ohlasu z nich dosáhla životopisná kniha o L. Pasteurovi Přemožitel nevi­ditelných dravců (1959, r. 1972 přepracováno pod názvem Syn Napoleono­va seržanta)a reportáž o vzniku dvou slavných písní Internacionála a Marseillaisa (1952, 2., upravené vydání s názvem Hlas vzdoru, 1971).
Hodnota všech Gelových populárně naučných knih, k nimž náleží ješ­tě převyprávění vzpomínek průkopníka našeho letectví Evžena Ciháka Jak jsem létal a padal (1951), knížka o umělých družících Země Přes práh vesmíru (1958), zpracovaná spolu s kolektivem autorů, a reportáž o J. Keplerovi Syn čarodějnice (1971), spočívá ve schopnosti tlumočit přístupnou formou, prostě a srozumitelně i složité odborné problémy. Pro Gela je příznačná úcta k přesnosti dokumentárních faktů a umění pracovat se smyslem pro jejich význam a souvislosti. Gelovy práce, psané místy poněkud nadneseným stylem, obsahují jasné zaujetí pro nadanou, ale záro­veň i nevšedně pilnou a vytrvalou lidskou osobnost a podávají i širší obraz doby. Jejich napínavost plyne z dobrodružství objevování a z úcty ke každé tvůrčí práci.
Jako překladatel se Gel orientoval na anglickou a německou literaturu, zejména na prózu M. Twaina, A. C. Doyla, R. Gordona, E. M. Remarqua a K. Opitze. Spolu z R. Kocourkem z latiny přeložil a doplnil studií stře­dověký cestopis Bratr Oldřich, Čech z Furlánska (1962).