Dnes uplyne 120 let od narození spisovatele Františka Pilaře

František Pilař – prozaik a redaktor, se narodil 2. 6. 1904 v Přibyslavi.  Otec Františka Pilaře byl soudcem. Pilař studoval klasické gymnázium v Příbrami (mat. 1922) a necelé tři semestry na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jednoroční abiturientský kurz při obchodní akademii absolvoval v Praze roku 1926, na zdejší English University College studoval angličtinu (1926–27). Poté byl necelý rok – stále v Praze – pomocným účetním u anglické dopravní společnosti Royal Mail Line. Od roku 1928 pracoval jako úředník ve Státním úřadě statistickém, v roce 1950 se stal scenáristou Československého státního filmu, v roce 1952 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. Do invalidního důchodu odešel v roce 1963. S Pilařovým zájmem o moře souvisely jeho časté zájezdy do Itálie, SSSR, na Kypr, a především do Jugoslávie.

Debutoval roku 1922 fejetonem v Národních listech. Přispíval do periodik: Cesta (1925–26 zde na pokračování próza Příběh lásky), Národní listy, Ahoj na neděli (1936–37 zde na pokračování humoristický román Mlčení pana Bombíka /pod pseud. Jan Kent/ a 1940 humoristická detektivka Universální agentura S. P. P. Z. A. M. /pod pseud. Sawyer/), Lidové noviny (1940–41 zde na pokračování Dýmka strýce Bonifáce); po válce: opět Ahoj na neděli, Práce, Kulturní politika, Dikobraz, Literární noviny, Květy, Plamen aj. Spoluzaložil a redigoval knižnici Románové novinky (1946–47, sv. 1–5, nakl. Práce, s Emou Řezáčovou). Užíval pseudonymů: Jan Kent, Sawyer.

Téměř po dvě desetiletí publikoval František Pilař verše, fejetony, sloupky, povídky i delší prózy výhradně v novinách a časopisech; pro Lidové noviny byla napsána rovněž jeho první a nejúspěšnější kniha Dýmka strýce Bonifáce, absurdně laděný dobrodružný román pro mládež. Ve fantastickém příběhu malého chlapce z Braníka, který se při plavbě po moři setká s piráty a zažije honbu za pokladem, Pilař poukázal na smysl a hodnotu prostých lidských zálib a přátelství. Na prvotinu volně navázal pokusem o satirický román Ostrov tety Karoliny, v němž volně využil některých předchozích motivů a příznačně nalezl protipól k přeorganizované západní civilizaci ve zdravém rozumu pražské občanky Karoliny, dědičky ostrova v Tichomoří. Inspiraci tzv. suchým anglickým humorem Jeroma Klapky Jeroma příznačně rozvinuly Pilařovy prózy Tři muži v automobilu a Tři muži v embéčku, kde záliba v nadsázce a paradoxu nacházeném v jinak běžných zkušenostech automobilového turisty prostupuje celým vyprávěním. Ojedinělé postavení v Pilařově díle zaujímá psychologická próza Kostka domina: fantaskní motiv vynálezu zkázy zde tvoří vnější rámec pro rozvinutí příběhů životního ztroskotání několika obyvatel Dubrovníku. – Autorův zájem o techniku dal vzniknout i dětským knížkám o historii kina, rozhlasu (Když mi bylo deset let) a dopravních prostředků (Vezeme se – aneb o tom, jak se člověk vozil, vozí a bude vozit).

František Pilař zemřel 14. 1. 1980 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz