Dnes uplyne 120 let od narození spisovatele Františka Rachlíka

František Rachlík – prozaik, dramatik a publicista, se narodil 16. 9. 1904 v Nymburce.  Otec, barvířský mistr, byl organizátorem ochotnického divadla. Rachlík od roku 1915 navštěvoval reálku v Nymburce, 1920 studia ze zdravotních důvodů přerušil a maturoval v roce 1924 jako privatista. Do této doby spadají jeho první literární pokusy (texty písniček, říkanek, satirické verše, povídky aj.) a tehdy také napsal svoji první divadelní hru (Hra o ničem), kterou studenti i sehráli. Po vojenské službě začal studovat historii a filozofii, později dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1927–29 souběžně absolvoval kurz pro knihovníky (žák Zdeňka Tobolky). V té době byl členem výboru Svazu českého studentstva (později Ústřední výbor čs. studentstva); při Svazu založil též Divadelní studentské ústředí. Studia nedokončil a od roku 1930 pracoval doma v barvířské dílně (zároveň napsal svůj první román Údolí cvrčků, evokující vzpomínky na studentská léta, který nevyšel). V roce 1934 odešel do Prahy, kde byl zaměstnán v prádelně a poté jako prodavač. V roce 1935 se stal úředníkem společnosti pro stavební hmoty, 1937 – na doporučení Ivana Olbrachta – tajemníkem nakladatelství Melantrich. Od roku 1939 byl necelé dva roky bez zaměstnání, pak do konce války úředníkem Svazu pro mléko a tuky. V roce 1945 byl jmenován šéfredaktorem Vydavatelství ministerstva informací pro edici časopisů, propagačních a obrazových brožur a plakátů: redigoval zde Knižnici národních umělců československých (1947–48) a Svět v obrazech (1945–50, s dalšími). Od roku 1950 působil jako dramaturg a později (s Janem Werichem) jako umělecký šéf Divadla v Karlíně; současně byl dramaturgem Divadla státního filmu (1950–53). Po roce 1954 žil jako spisovatel z povolání.

Od roku 1929 publikoval hlavně kulturně politické články v periodikách: Národní osvobození, Dělnická osvěta, Světozor, Svět v obrazech, Rudé právo, Květy, Literární noviny, Nový život, Svobodné slovo aj. Užíval šifry RF.

Největšího úspěchu dosáhl Rachlík již prvotinou, dvousvazkovým románovým cyklem souhrnně nazvaným Pozdrav pámbu, pane Randák. Soužití s přírodou a vděčné přijímání všeho, co život přináší, tvoří základ svérázné lidové filozofie přemýšlivého prosťáčka, jenž zde představuje své celoživotní putování: od sluhy na zámku až po tuláka. Volně rozvíjený děj je založen na anekdotických zápletkách, ale vlastní humor románu spočívá ve způsobu vyprávění, zvláště v jazykové stylizaci plné rozšafných ponaučení, sentencí a lidových, často zastaralých výrazů a obratů. Snaha o hravou duchaplnost ovládá rozsáhlý cyklus Balty čili Kobaltické pohádky… (též s titulem Ko Balty…), v němž jsou fantaskní příběhy antropomorfizovaných zvířat opět přerušovány sentencemi a různorodými glosami, nápady a slovními hříčkami, místy i veršovanými. Hrdinou Rachlíkova románu Komedie plná lásky je herec Jindřich Mošna: na pozadí široce pojatého obrazu sílící české společnosti druhé poloviny 19. století autor domýšlí komikovy životní osudy i jeho vnitřní zápasy. Detailně tu Rachlík uplatnil znalost hereckého a divadelního prostředí, v němž se pohyboval od svých studentských let. – Z Rachlíkových dramatických pokusů vyvolal v druhé polovině 40. let bohatou, převážně ideologicky pojatou diskusi Kulový král, příběh cynického zločince, demaskujícího svým strmým mocenským vzestupem kapitalistickou společnost. Jiný typ sepětí hrdiny se společností ukazuje první část zamýšlené trilogie, historické drama Žižka, které vrcholí vojevůdcovým nástupem do čela husitských vojsk. Tutéž látku zpracoval Rachlík v rozsáhlém románu Hodina předjitřní; zatímco osudy mladého Jana Žižky volně fabuloval, dobové okolnosti postihl v zasvěceném obrazu, doprovázeném zvláště v první verzi románu výslovným historickým výkladem. Sklon k explicitnímu komentování děje se uplatňuje ve všech Rachlíkových větších prózách, ne zcela organicky v posledním, autobiograficky založeném románu Oblázek: řadu milostných epizod autor vydává za svědectví citové rozvrácenosti válkou postižené generace.

František Rachlík zemřel 13. 2. 1980 v Praze.

Zpracováno podle: www.slovnikceskeliteratury.cz